ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Archa potřísněná krví

 

archa2TEXT: JAN SVATOŠ, FOTO: ARCHIV NP GORONGOSA

 

V Gorongose bývalo zvířat jako máku. Říkalo se dokonce, že právě zde Noe vypustil obyvatele své archy. Pokud by však viděl do budoucnosti, patrně by tu své svěřence nikdy nevysadil…

 

Národní park Gorongosa v Mosambiku názorně demonstruje nejen těsnou spojitost mezi politickým osudem chudé země a vývojem ochrany přírody, ale dokládá i to, že Evropané svou necitlivou kolonizační politikou zaseli v Africe mnoho problémů, ke kterým by se měli umět postavit. Ještě v půlce minulého století bylo v této rezervaci více predátorů než v téměř pětkrát větším Krugerově národním parku či ve slavném Serengeti v Tanzanii. V roce 1977 však Mosambik zasáhla krvavá občanská válka, která se vlekla až do roku 1992. Nesmyslné vraždění mezi znepřátelenými frakcemi mělo pro park tragické důsledky. Počty zvěře klesly až o 95 procent. Lvi a hroši byli v parku vyhubeni, zmizeli gepardi, psi hyenovití, šakali, levharti. Z původních 2200 slonů zbylo 108, z 5500 kusů pakoňů nezbyl ani jediný. Stejně tragický osud potkal i zebry a impaly. „Když jsem se po válce vrátil do parku, těšil jsem se, až opět spatřím zvěř jako před lety,“ vzpomínal bývalý ranger Baldeo Chand v rozhovoru pro CBS. „První tři týdny se mi ale nepodařilo spatřit ani jediné. Kolem mě byl jen buš, buš, buš a buš. Všechno bylo pryč…“

 

PORTUGALSKÉ NÁMLUVY

Území dnešního Mosambiku patřilo od dob objevitelských cest Vasca da Gamy Portugalsku. Když se na konci 19. století odehrálo slavné porcování afrického „medvěda“, obhájili Portugalci roli nekompromisní koloniální mocnosti a formálně převzali kontrolu nejen nad Mosambikem, ale také nad Kapverdskými ostrovy, Guineou-Bissau a Angolou. Portugalská koloniální nadvláda zde přetrvala až do 70. let 20. století. Jen tak pro představu – když byl roku 1960 založen národní park Gorongosa, spadal stále ještě pod portugalskou nadvládu, a to navzdory tomu, že v Africe většina zemí získala již nezávislost. V té době v Portugalsku panoval tvrdou rukou pravicový diktátor Salazar, který se rozhodně nehodlal smířit s tím, že by jeho země ztratila tak cenné zdroje surovin. Ignoroval dokonce i doporučení USA a SSSR, aby se Portugalsko z Afriky stáhlo. Salazarovy kolonie tak zůstaly posledními vazaly v Africe.

 

OD NEZÁVISLOSTI K CHAOSU

Situace mosambických obyvatel byla bezútěšná. Povstalecká nálada se naplno projevila v roce 1962, kdy vznikla Mosambická osvobozenecká fronta (FRELIMO). Partyzáni sklízeli dílčí úspěchy pouze v příhraničních a nedostupných oblastech, které pro Portugalce nebyly až tak důležité. Mosambiku ale svitla naděje až v roce 1974, kdy čtyři roky po smrti diktátora Salazara proběhla v Lisabonu slavná karafiátová revoluce, která diktátorský režim svrhla. Veškerá radost, která v Mosambiku zavládla, byla však předčasná. Nová demokratická vláda v Lisabonu okamžitě ukončila války v Africe a svým koloniím slíbila urychlený přechod k nezávislé samosprávě. Moc slíbila předat do rukou marxistického hnutí FRELIMO. Portugalsko v roce 1975 zanechalo zemi svému osudu a ani se nepodílelo na postupném předávání významných administrativních míst. Následovalo naprosté zhroucení, neboť Mosambičané neměli žádné zkušenosti s řízením státu. Ekonomika země zkolabovala, úřední administrativa se ocitla v troskách. Svrchovaný stát se pak postupně bortil jako domeček z karet, FRELIMO nedokázalo zemi udržet pod kontrolou a už dva roky po nezávislosti jí vyrostl zdatný politický odpůrce, Mosambický národní odpor (RENAMO). Ve zbídačené zemi se rozhořela jedna z nejkrutějších občanských válek, kterou Afrika zažila. Povstalecké armády byly pověstné popravami civilistů, drancováním měst a ničením zbytků mosambické infrastruktury.

 

JATEČNÍ PARK

Důsledky válečných nepokojů se nevyhnuly ani Gorongose. Jeho území se stalo sídlem RENAMO, které v roce 1981 zaútočilo na správu parku v táboře Chitengo a uneslo několik pracovníků včetně dvou zahraničních vědců. Národní park byl nakonec v roce 1983 uzavřen. Za zataženou oponou se odehrávala nepředstavitelná jatka divokých zvířat, která se ocitla uprostřed bitevního pole mezi znepřátelenými jednotkami. Bombardování zničilo veškerou infrastrukturu parku, budovy byly pobořeny a cesty zaminovány. Stavy velkých savců utrpěly obrovské ztráty. Sloni byli vděčným zdrojem potravy a slonovina nástrojem, jak získat další finance na válečné operace. Vojáci decimovali stáda antilop a zeber. Lvy stříleli jen pro zábavu, poslední kusy této šelmy pak zahynuly hlady, protože neměly co lovit. Když občanská válka v roce 1992 oficiálně skončila, byl Mosambik nejchudší zemí na světě. Za dva roky se v zemi konaly první svobodné volby. Dodnes jsou v této zemi vidět následky konfliktu, který o život připravil více než 900 000 lidí. Pět milionů obyvatel bylo nuceno opustit své domovy, statisíce z nich bylo zmrzačeno. Africká archa byla vypálena a života prosta.

 

ZNOVUNALEZENÝ RÁJ

V roce 1995 se do Gorongosy po více než deseti letech vrátili správci, ale svůj park nepoznávali. Africká rozvojová banka spolu s Evropskou unií a Světovým svazem na ochranu přírody přidělily rezervaci sice první finance na rekonstrukci, ale stav Gorongosy nadále zůstával žalostný. Nové dějiny parku se začaly psát v roce 2004. O situaci v Mosambiku se dozvěděl americký miliardář, podnikatel v IT technologiích a filantrop Greg Carr, který se rozhodl tragický osud parku změnit. V následujících třech letech investovala Carrova nadace do Gorongosy přes 10 milionů dolarů. Carr se do Mosambiku odstěhoval a postupně začal s reintrodukcí nových zvířat a s rekonstrukcí hlavního sídla parku v Chitengo. V roce 2007 se dostavily již první úspěchy – počet vodušek vzrostl na 4930 kusů, počet slonů na 300 a hroši své stavy rozšířili na 160 jedinců. V parku je již nyní 580 impal, 200 pakoňů, 35 lvů a na 1300 krokodýlů nilských. V reakci na úspěšné manažerské schopnosti Grega Carra s ním mosambická vláda předloni podepsala smlouvu o pronájmu parku na další čtyři roky. Na tuto dobu také vláda poskytne Gorongose 40 milionů dolarů, které by měl park do dvaceti let vrátit. Carr hodlá zrekonstruovat pošramocenou archu potřísněnou krví a chce jí navrátit její bývalou slávu i lesk. Pomoci by mu měla ekoturistika, která by do Gorongosy mohla přilákat nové návštěvníky. Již nyní je však zřejmé, že to nebude v žádném případě jednoduché.

 

archa

 

JAKO FÉNIX

Greg Carr si je pevně vědom toho, že ze všeho nejdůležitější je spolupráce s místními obyvateli. V samotném parku žije 15 000 vesničanů, v nárazníkových zónách dalších 250 000. Carra a jeho spolupracovníky čeká složitý úkol – přesvědčit je, že se mohou živit jiným způsobem, než jen nelegálně kácet stromy či pytlačit. Pomoci mohou právě nově vytvořená místa s očekávaným nárůstem turismu. Do parku už míří první smělí cestovatelé. Greg Carr však ví, že bude ještě potřebovat mnohem více zvěře, aby se z Gorongosy stal opět klenot africké divočiny. Všechno jde ale pomalu. Loni se narodila první mláďata reintrodukovaných pakoňů, letos se chystá návrat hyen. Příběh Gorongosy v mnoha ohledech připomíná život bájného ptáka fénixe, který povstane ze svého popela. Úsilí a lidský rozměr Grega Carra dokládá to, že z našeho světa skutečně nevymizela naděje a vůle pomáhat druhým. Spolu s americkým filantropem hledí Gorongosa vstříc lepší budoucnosti. Snad se dočkají dnů, kdy se do parku opět vrátí ráj. Možná Noe nechyboval a naopak dobře věděl, co dělá…

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group