ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Plážová porodnice

 

porodniceTEXT: IRENA PÁLENÍČKOVÁ , FOTO: JIŘÍ PÁLENÍČEK

 

Stříbřitý kámen byl v nočním stínu na písku špatně vidět, přesto přitahoval lidskou pozornost. Pak se pohnul a vypadla z něj velká bělavá perla. To kareta obrovská snesla první ze svých 185 vajec. Ostrov Šrí Lanka je jedním z nemnoha míst na světě, kde se můžete přesvědčit o tom, že mořské želvy při kladení vajec opravdu roní slzy.

 

Stejně tak můžete v želvích líhních v oblasti vesnice Kosgoda vidět, jak se právě vylíhnuté želvičky vyhrabávají z písku a o pár dní později je sami můžete pustit do moře. Podle šrílanské tradice vše, co je v moři, patří místním rybářům. Tedy i želvy. Na pláže jich tam připlouvá klást vajíčka hned pět druhů: kareta obrovská, kareta pravá, kareta zelenavá, kareta obecná a kožatka velká. Všechny jsou chráněné, všechny je zakázané lovit a všem se pár lidí snaží pomoci přežít. Jejich vejce jsou totiž lákavou pochoutkou. Proto pokud někdo chce zachránit želví vejce před cestou na trh a do lidského žaludku, musí je od rybářů koupit. Za jedno vejce dostanou rybáři okolo 15–20 rupií (asi 2–3 koruny). Na jednu pláž může připlavat několik želv za noc a každá může naklást přes stovku vajec. Celková částka, kterou za ně majitel líhně dá, tak není nejmenší. Proto se za návštěvu líhní platí, v přepočtu od 35 do 85 korun. Vyčítat líhním přílišnou komercializaci je ale nespravedlivé. Místo kritiky, se kterou jsme se občas setkali, je užitečnější přijít, přispět, popř. se zapojit do práce. My se do želvích líhní vydali inspirováni článkem zakladatele Koktejlu Josefa Formánka (vyšel v dubnu 1997). Tsunami v roce 2004 všechny líhně zničilo, dary a práce místních i zahraničních nadšenců je však umožnily postavit znovu. V Kosgodě, kde se pan Formánek setkal s dnes již téměř legendárním želvím záchranářem Fernandem Amarasena, pracují dnes čtyři stanice.

 

NECHCETE NA BRIGÁDU?

Nejvíce nás zaujal Sea Turtles Conservation Research Project, vedený panem Kithisirim Kannangarou. Ten jako jediný byl připraven na práci dobrovolníků, která zde rozhodně není namáhavá: trochu poklidit a hlavně nanosit želvám do bazénů čerstvou mořskou vodu. Denně 2 až 4 kbelíky, jednou za týden vyměnit. Někdy si dobrovolníci odchovají svých 10–20 želv, které před svým odjezdem pustí do moře. Při tom mohou dělat i svou vlastní výzkumnou práci. Z každého se tady stane znalec mořských želv. Kithisiri umí vykládat a ví, že my běloši máme rádi čísla. Ochotně je sypal z rukávu. Do oblasti připlouvá klást vejce asi 15 000 želv, na jeho pláž tak sto za rok. Nejčastěji mimo monzuny, tj. od září do dubna. Vracejí se tam, kde se narodily. Vybírají si pláže se širším pruhem písku, aby mohly vejce zahrabat dostatečně daleko z dosahu vln. Ve vejcích zaplavených vodou by se zárodky udusily. Vykoupená vejce se zahrabávají v líhni asi půl metru hluboko, želvy se zde rodí po 6 až 7 týdnech. Poměr samečků a samiček je 1:1, ale hlouběji uložená vejce mají větší procento samečků, protože dole je o něco chladněji a vývoj pohlaví ovlivňuje teplota. Po vylíhnutí zůstávají želvičky 2–3 dny v bazénku, aby se jim uzavřela žloutková rýha na spodku krunýře a zmenšilo se riziko infekce. Večer jsme nabrali okolo sta želviček do vědra a opatrně je vysypali na začátek pláže. I když je to pro ně námaha, musejí dolézt do vody samy. Musejí poznat, co jsou to vlny a co je pláž. My zatím odháněli vrány a psy, první predátory, se kterými po vylíhnutí přijdou do styku. Za sedm minut byly všechny ve vodě. Jen tři jsme odnesli zpět – ještě byly příliš slabé. Stanice za rok vypustí okolo sto tisíc malých želv, celkové množství nových tvorečků odhadl Kithisiri na něco přes milion. I když ze sta přežije jen jedna, maximálně tři želvy, je to stále slušné množství. Jako všechny ostatní líhně získává Kithisiri peníze formou sponzorských darů, prodejem suvenýrů a ze vstupného (u něj dobrovolné). 50 000 místních školáků, kteří ročně líheň navštíví, mají vstup zadarmo.

 

POZDRAVUJTE PANA FORMÁNKA

Líheň Sea Turtle Hatchery pana Amarasena je o něco jižněji a neleží přímo na břehu. Pan Amarasena za třináct let od otištění článku hodně zešedivěl, je mu už 58. Na jednoho cestovatele z České republiky si samozřejmě nepamatoval, ale když viděl své jméno v Koktejlu, nezapomněl na rozloučenou dodat: „A pozdravujte pana Formánka.“ Jeho životní příběh opakuje na webu každý článek týkající se místních líhní. I on je součástí reklamy pro získávání nutných financí. Kromě výkupu vajíček musí majitel líhně platit zaměstnance a kupovat želvám krmení. Stovky malých želviček v bazéncích sice potřebují jen čistou vodu, ale v každé líhni chovají několik dospělých želv, se kterými se turisté mohou fotografovat, hladit je, chovat atd. Na srdce návštěvníků útočí želví invalidé – když se želva zamotá ploutví do sítě, rybáři často zachrání svou síť tím, že ji želvě useknou. Zvláštní kouzlo mají želví albíni, protože jejich krunýře jsou při potlačení šedé nádherně barevné. Amarasenova albínka Lili je 7 let stará a sní denně 4 kila ryb, ale slupla by jich klidně víc. Líheň denně spotřebuje 20 kg ryb. Den před naší návštěvou vykoupil Amarasen 800 vajec, což představuje vstupné od 30–50 turistů. Jak asi řeší situaci mimo turistickou sezonu?

 

porodnice2

 

POROD BEZ SOUKROMÍ

Líheň pana Chandrasiriho (Sea Turtle Sanctuary and Research Center) založil jeho otec se zahraniční pomocí v roce 1980, odhadem od té doby vypustili na 3,5 milionu želv. U uklizeného parkoviště stojí slušná hospůdka pro posezení, vstupné se platí v pokladně. Turistům s naplánovaným itinerářem, které sem přivezl průvodce, patnáctiminutová prohlídka úplně vyhovuje. V sezoně je provází i Chandrasiri. Občas ani nejede domů a přespí v areálu. Největší nával tu bývá mezi osmou a dvanáctou, tak jsme se na kus řeči vrátili až navečer. Naše povídání krátce po příjezdu přerušilo volání: „Come! Želvy lezou ven!“ Bylo to jako zázrak – rovný písek a z něj vykoukla centimetrová minihlavička. Kde se v malých tvorečcích bere síla vyhrabat se z hloubky sypkého písku? Je to stejný výkon, jako kdyby se člověk musel vyhrabat z 15 metrů! Želvy pobíhaly po písku a šustily při tom jako švábi. Postupně se v ohrádce koncentrovaly směrem k moři. Opatrně jsme je sesbírali do umyvadla a přenesli do bazénu. „Nikam sami nechoďte, počkejte na mého zaměstnance a jděte s ním. Hlavně nechoďte s nikým cizím!“ varoval nás s nastupující tmou opakovaně Chandrasiri a po dvou dnech se konečně odjel domů vyspat. „Naše“ kareta obrovská připlavala v jedenáct hodin večer. Než jsme k ní došli, stihla za hodinu vyhrabat půl metru hlubokou jámu a v ní ještě další půlmetrovou pro vejce. Člověk by ji mohl ve stínu přehlédnout, ale stopy od moře byly nezaměnitelné. Kličkovala, moc nechybělo a vrátila se do moře. Sledovali jsme, jak se konečně rozhodla a první míček vyklouzl do písku. Jeden z rybářů si lehl na břicho a až po rameno nořil ruku do jámy. Vajíčka se sypala v malých dávkách jako lesklé korále a rybář je hned odebíral. Za půl hodiny vypadne poslední. Konec. Želva pomalu zahrabala nepřítomná vejce. Ještě pomaleji se vysoukala z jámy. Zkoušeli jsme ji hladit. Nevnímala nás. Konečně ji opláchla první vlna. Na břehu po ní zůstala jáma jak od granátu, metr široká stopa od ploutví, a pěkně těžká taška plná měkkých golfových míčků. Obsah několika z nich se sem možná za 20 let vrátí jako více než metrové a více než metrákové šedé aerodynamické kapky.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group