ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Na tenkém ledě

 

led2TEXT: MICHAL DVOŘÁK, FOTO: PAVEL BLAŽEK

Jsou chvíle, kdy zpropadený Bajkal burácí, led nadskakuje a puká a stan se prohýbá pod náporem vichru. Druhý den je ale zamrzlé jezero opět nejkrásnějším a nejpohodovějším koutem planety a nic nenasvědčuje tomu, že jste se v noci klepali strachem o život. Bajkal je jezerem rekordů.

 

Je nejstarší a nejhlubší na světě a mezi všemi jezery je také největší zásobárnou sladké vody. Možná také proto láká Bajkal nadšence z celého světa, aby zde překonávali své schopnosti. Na jeho led letos vyrazili i dva Češi – Pavel Blažek a Václav Sůra. Rozhodli se zamrzlou hladinu jezera překonat od jižního břehu až po jeho nejsevernější bod. O takovou cestu se každý rok pokusí několik lidí, často ale za pomoci psího spřežení nebo padáků, které za příznivého větru ulehčují saním. Oba Češi se ale rozhodli Bajkal přejít pouze vlastními silami. „Vykrmit!“ zněla nekompromisní rada výživového specialisty Petra Havlíčka, když poprvé viděl oba dobrodruhy, kteří se chystali na přechod Bajkalu. Ani Pavel Blažek, ani Václav Sůra přitom nejsou žádná ořezávátka a oba už mají s extrémními výkony velmi bohaté zkušenosti. Přesto museli aspoň deset kilogramů přibrat. „Měli ze mě radost ve všech restauracích v okolí. Podařilo se mi během tří měsíců nabrat patnáct kilo. Ale věděl jsem, že na Bajkale půjde zase všechno rychle dolů, protože výdej energie bude mnohem vyšší než její příjem,“ říká Pavel Blažek. Určit správné denní dávky jídla bylo pro úspěch expedice naprosto zásadní. Denní výdej energie byl vysoký – až osm tisíc kalorií. Jídlo muselo být v první řadě výživné, v druhé lehké a snadno připravitelné a pak se teprve mohly brát ohledy na jeho chuť. Jídelníček byl proto prostý – k snídani ovesná kaše s ořechy, k večeři nudle, rýže či kuskus a mezi tím v hodinových intervalech k doplnění energie čokolády, tyčinky nebo sušený sýr. Vše pečlivě zabaleno do denních dávek, aby se pak v mrazu nemuselo dlouze hledat…

 

NEČEKANÝ SNÍH

Bylo po poledni 23. února, když Pavel s Václavem poprvé vstoupili na led jezera u vesnice Kultuk. Expedice Bergans Bajkal 2010 začala naostro. Oba měli za sebou dvoje saně o celkové váze 108 kg, před sebou 636 kilometrů dlouhé jezero a také první menší problém. Led v jižní části Bajkalu měl být podle všech informací čistý, ale vydatné sněžení z posledních dnů ho zasypalo až deseticentimetrovou nadílkou. A po sněhu se přeci jen saně táhnou hůř… Situace se nelepšila ani další dny. Bylo proto potřeba citlivě vybírat cestu, aby se saně zbytečně nepropadaly. „Nejjednodušším způsobem, jak poznat tvrdost sněhu, bylo sledovat jeho barvu. Čím je sníh tmavší, tím je tvrdší a tím lépe se po něm jde,“ vysvětluje Pavel Blažek. Po několika dnech se ale konečně začaly v souvislé sněhové pokrývce objevovat plochy čistého ledu, po nichž saně klouzaly, jako by byly z pápěří. A pak to přišlo: „Najednou koukáme, a před námi je ledová plocha a v ní zamrzlé kulaté kry, které z ní místy i lehce vystupují nad povrch. Kroutíme nad tím hlavou, protože něco takového jsme ještě nikdy neviděli. Jsme prostě na jezeře netušených možností!“ popisuje Václav Sůra první setkání s čistým Bajkalským ledem. Pochod se rázem fantasticky zrychlil a dvojice za den ukrajuje až 27 kilometrů z celkové vzdálenosti.

 

ŠLAPAT A ZASE ŠLAPAT…

Jak vypadá denní režim takového pochodu? Vlastně jde o nudný stereotyp v neuvěřitelně atraktivních podmínkách. „Vašek vstával v sedm ráno a uvařil vodu k snídani. Já dospával noční psaní zpráv z expedice. Pak jsme se převlékli, sbalili stan a vyrazili,“ říká Pavel Blažek a dodává, že právě první hodiny po probuzení patřily k nejhorším okamžikům celého dne, protože tělo je ztuhlé a zmrzlé a dlouho mu trvá, než se rozhýbe. „První týden jsem měl dostatečnou tukovou zásobu, pak ale najednou přišel hrozný úbytek sil,“ vzpomíná Pavel. Tělo si zkrátka v extrémních podmínkách žádalo více energie – a to se členové expedice nijak nezanedbávali, do každé večeře třeba házeli čtvrtku másla. „Chce to opravdu jíst, co to jde. Ale přiznám se, že ani při největším přemáhání jsme se nedokázali smířit s ranní ovesnou kaší. Tu jsme do sebe zkrátka nedostali,“ říká Pavel Blažek. O to více přišla vhod drobná energetická svačinka, která se konala každou hodinu. V ideálních podmínkách, kdy cestu neztěžoval sníh ani silný vítr, se vrchol sil dostavil kolem čtvrté hodiny odpolední. „To mě vždy zaplavila obrovská radost z toho, jak tělo dokonale funguje. Soustředíte se na svaly, na dýchání a cítíte, jak vše skvěle pracuje. Jste prostě sami se sebou, ostatně jako většinu celého pochodu,“ poukazuje Pavel na fakt, že při tak extrémním pochodu není čas na dlouhé povídání. Většinu cesty šli totiž oba dobrodruzi v rozestupu nějakých padesáti metrů, poslouchali hudbu i mluvené slovo a věnovali se vlastním myšlenkám. Když se den chýlil ke konci, bylo potřeba postavit stan, připravit večeři, najíst se a rychle zalézt do spacáků. Úlohy byly podobně jako ráno rozdělené – Václav Sůra ve stanu zápasil s vařičem, který si zpočátku nechtěl zvyknout na ruský benzin, Pavel Blažek zatím zabezpečoval stan proti případným poryvům větru. A skoro každý večer se kochal západem slunce nad panenskou ledovou krajinou. Následovala ale velmi nepříjemná fáze, kdy oba čekali ve stanu, než se voda uvaří. Kvůli páře z vody se nemohli převléknout, nemohli ani vyndat spacáky, protože by okamžitě navlhly. A tak se jen klepali zimou. „Sotva se ale voda ohřála, mohli jsme si dopřát toužebně očekávanou večeři. A když jsme po třetině cesty věděli, že benzinu máme dost, mohli jsme si dovolit nechat vařič puštěný a to se pak ve stanu udělalo příjemné teplo,“ říká Pavel Blažek. Před usnutím ještě rekapitulovali den, psali zprávy na expediční web, ošetřovali techniku a hlavně bolavé nohy.

 

ZEMĚTŘESENÍ NA LEDĚ

Každodenní monotónní pochod zpestřovaly drobné krásy Bajkalu, hlavně led rozehrával svou živou symfonii. Torosy nahromaděného ledu naštěstí nebyly nijak rozlehlé, takže se jim dalo vyhnout. Co chvíli se zdáli ozvalo silné zapraskání. V některých místech led po dotyku hůlkou ožíval a prorůstal stovkami drobných nitek. „V jednu chvíli nám ale zatrnulo,“ vzpomíná Pavel Blažek. „Oba jsme se s Vaškem rázem zastavili, protože jsme slyšeli hrozný hukot. Jakoby proti nám jel vlak. Pak to s námi cuklo asi o deset centimetrů a bylo zase úplné ticho. Teprve po chvíli jsme si uvědomili, že šlo o slabé zemětřesení. Naštěstí led nijak nepoškodilo.“ Tato krása ale musela být něčím vykoupena. Dostavily se dny, kdy teplota klesala hluboko pod minus třicet, k tomu se přidal silný vichr, v němž se muselo bojovat o každý metr cesty. Připočtěte bolestivé puchýře na nohou, pokračující únavu, nutné potíže s technikou a jen pomalu ubíhající cestu a je vám jasné, že přechod Bajkalu není procházkou ledovým rájem. Václav Sůra navíc při přechodu jednoho torosu zakopl a naplno se tak probudily zanícené šlachy v jeho holeni. „Viděl jsem, že Vašek neskutečně trpí,“ popisuje nepříjemné okamžiky Pavel Blažek, „Ale bylo mi jasné, že to nevzdá, i kdyby se měl připlazit po čtyřech.“

 

led

 

ZASE NA ZAČÁTKU

Ať byly podmínky jakékoliv, tak oba borci poctivě ukrajovali kilometry. Radovali se z každé stovky a s blížícím se koncem cesty si pochod už užívali. A 19. března, přesně ve 13.01 konečně stanuli na severním břehu Bajkalu. Expedice Bergans Bajkal 2010 byla úspěšná! Přechod jezera trval 24 dní a 6 hodin, celková ušlá vzdálenost byla 683 kilometrů. Šlo navíc o historicky druhý nejrychlejší přechod Bajkalu v kategorii unassisted, tedy o přechod vlastní silou bez pomoci psů či padáků. Je však paradoxní, že návratem do tepla domovů expedice pro její účastníky neskončila – naopak. „Bylo těžké celou akci naplánovat a připravit. Dva roky jsme trénovali,“ říká Pavel Blažek. „Ale to, co se odehrává po konci expedice, je šílené. Přednášky, rozhovory, ale hlavně organizování výstav, shánění sponzorů… Přejít to jezero? To bylo i přes všechny problémy to nejpohodovější a nejkrásnější.“

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group