ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

ZLATO nesmrdí

zlato2_1TEXT: MICHAL DVOŘÁK

 

Zlato je jednou z nejlepších investic. Střádají ho lidé i státy. Svůj zlatý poklad má i Česká republika, celkem 13 tun zlata, které tvoří součást našich devizových rezerv.

 

Je to však jen zlomek pokladu, jakým Československo ještě před dvaceti lety disponovalo. Československo se muselo na svůj státní poklad pořádně nadřít. Není pravdou, že by po rozpadu monarchie novému státu dala část svého zlata Rakouská národní banka. Téměř žádné měnové zlato totiž po válce už neměla. Spekulovalo se také o tom, že základem pro náš poklad bylo zlato, které přivezli českoslovenští legionáři z Ruska. Že by se ale jednalo o legendární Kolčakovo zlato, je nesmysl. Legionáři předali zpět všechno zlato, které při anabázi Ruskem střežili. Pokud legionáři nějaké zlato přivezli, tak pramenilo z obchodů. Účty Legiobanky z roku 1920 zmiňují zlato za 1,5 milionu korun. To je sice částka ohromná, pro státní rezervu však zanedbatelná. Náš zlatý poklad tak vznikal prakticky od nuly. V úplných začátcích pomohli mladé republice sami jeho občané během první Půjčky národní svobody. Obce, organizace i prostí občané mezi sebou vybrali přes miliardu korun. Během národní sbírky z roku 1919 pak lidé státu poskytli 94 tisíc zlatých mincí a medailí a 65 kilogramů zlata. Díky dobrému hospodaření státu množství zlata stále narůstalo a v předvečer druhé světové války disponovalo Československo téměř stotunovým pokladem.

 

KAM HO SCHOVAT?

Protože však bylo jasné, k čemu se v Evropě schyluje, tak se většina státního zlata (asi 85 tun) musela stěhovat do bezpečí. Část zamířila do Anglické banky v Londýně, část skončila v Bance pro mezinárodní vyrovnání v Basileji. Netrvalo dlouho a o československé zlato se začalo hlásit Německo. Když totiž získalo Sudety, činilo si nárok i na část státního pokladu, na jehož „výrobě“ se Sudety podílely. Němce neuspokojilo ani čtrnáct tun zlata, které si z Prahy odvezli ještě před vytvořením Protektorátu. Československo muselo za Mnichov platit i dalšími aktivy. Ani osud zlata v zahraničních sejfech nebyl nijak veselý. Došlo dokonce k mezinárodnímu skandálu. Po vyhlášení Protektorátu přišel do Anglické banky z Prahy příkaz k převodu zlata z účtů Československé národní banky na účet německý. První žádost byla zamítnuta, protože britský ministr financí s takovým krokem počítal a československá aktiva v bance zablokoval. Druhá žádost se však týkala zlata uloženého v Basileji a to britští bankovní úředníci na německý účet skutečně převedli. Za několik dní byl účet prázdný a 23 tun československého zlata zmizelo v nenávratnu.

 

NÁBOJE I TKANIČKY

Když se o této transakci dozvěděla britská média, zažívali vládní činitelé perné chvilky. Winston Churchill převod zlata dokonce označil jako druhý Mnichov. Nejvíce však Brity znepokojovalo to, že z ostrovů fakticky převedlo šest milionů liber ve zlatě nepříteli, který je promptně Britům vrátí v podobě bomb. I po této ostudné epizodě ale v londýnských sejfech zůstalo dost zlata, aby významně zasáhlo do válečného dění. V první řadě sloužilo jako rezerva na první úvěr ve výši 7,5 milionů liber, který Británie poskytla československé exilové vládě na její provoz i vyzbrojení jednotek. Pravdou je, že si Londýn vedl pečlivé účetnictví a zlatým pokladem tak Československo platilo veškerou výstroj a výzbroj svých vojáků, kteří bojovali po boku Britů. Nutno říci, že si lze jen těžko představit lepší vynaložení prostředků během války než na výzbroj proti nepříteli. Sama Británie se takto v osamoceném boji proti Německu dostala až na finanční dno, než se jí dostalo pomoci od USA. Po každé válce následuje účtování a československého zlata se týkala tato suma: 45 tun. Tolik ztraceného zlata našemu státu přiznala mezinárodní komise. Ovšem s dodatkem, že reálně může získat jen 64 procent tohoto množství. Ještě v průběhu jednání se do Československa vrátilo šest tun měnového zlata. Na zbytek jsme si museli počkat až do roku 1982. Příčinou dlouhého zdržení bylo rozsáhlé znárodňování v roce 1945 a 1948, které se dotklo i majetku zahraničních občanů a investorů. Zejména Spojené státy trvaly na tom, že Československo musí ztráty na majetku nahradit, jinak se zlato zpět do republiky nevrátí. Politická vůle k podepsání náhradových dohod u nás ale dlouho chyběla. Nakonec však do Spojených států přeci jen náhrady ve výši 81,5 milionů dolarů dorazily a Československo se mohlo těšit na další část svého pokladu. V roce 1982 přiletěly na Ruzyni tři letouny TU 104 s více než osmnácti tunami zlata na palubách.

 

zlato2_2

 

DLUHOPISY NAD ZLATO

K poslednímu velkému vyrovnání došlo o deset let později, když se připravovalo rozdělení Československa. Rozdělen byl také zlatý poklad – přes sto tun v poměru dvě ku jedné. České republice připadlo 63,282 tuny zlata. Jeden by řekl, že na tomto základu lze v nové republice vystavět bohatý zlatý poklad pro budoucí generace. Tento názor však nesdíleli představitelé České národní banky v čele s Josefem Tošovským. Celkem 56 tun zlata vyměnili v roce 1998 za obligace Evropské unie a další aktiva, která údajně budou republice vydělávat mnohem více než neperspektivní zlato zahálející v sejfech. Darmo se trápit mnohamístnými částkami, o něž jsme touto povedenou transakcí přišli (zlato jsme prodávali za 325 dolarů za trojskou unci, dnes je její hodnota na čtyřnásobku). Mnohem více nás může mrzet to, že jsme přišli o podstatnou část naší národní identity, o kterou jsme bojovali prakticky celé minulé století a z níž nám v podobě zlata zbylo už jen oněch 13 tun.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group