ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Barevná pustina

 

pustina2TEXT A FOTO: KATEŘINA A MILOŠ MOTANI

 

Divoký západ nás uchvátil. Svými nekonečnými dálkami, svými až neuvěřitelnými tvary, pestrostí krajiny i těmi nejpůsobivějšími barvami. Návštěva Ameriky změnila úplně náš život.

 

Divoký americký západ máme procestovaný jako žádnou jinou oblast. Už při naší první cestě nás dočista uchvátil – svými pouštními oblastmi, statnými kaktusy saguaro, hlubokými kaňony a úzkými soutěskami, temnými pralesy, krásným členitým pobřežím plným života, pulsujícími termálními a sopečnými oblastmi, zajímavými jezery. Jeden park za druhým, jeden skvost skvostnější než druhý. Naše fotografování a psaní začalo mít teprve tady hlubší smysl, už přestalo být do šuplíku. Jednou takovou málo známou, ale úžasnou divočinou je například oblast v jižní části Utahu okolo řeky Escalante River, oblast hodně rozlehlá, divoká a rozmanitá. Napříč nezkrocenou polopouští vede jen pár nezpevněných cest. Na většině z nich se nelze vůbec obejít bez terénního auta. Po vydatných deštích bývají tamní silnice často neprůjezdné, s četnými výmoly. A pokud chce člověk proniknout dál do tajů této polopouštní drsné, ale kouzelné krajiny, nezbývá než vyšlápnout do terénu bez značených tras a ve velkém vedru hledat kilometry svůj vysněný cíl.

 

NA DNĚ KAŇONU

Nás lákají do této oblasti hlavně méně známé úzké skalní soutěsky, zvané slot canyons. Nedaleko od terénní trasy Hole-in-the-Rock Road se nachází například Zebra Canyon. Jeho výrazně pruhované kamenné stěny zdobí četné velké tvrdé pískovcové kuličky, které se po uvolnění hromadí podél periodicky vysychajícího řečiště. Bohužel se nám nedaří do soutěsky proniknout, je po vydatných deštích plná kalné vody. V Peek-A-Boo Gulch se zase vysoko mezi stěnami pne dvojitý přírodní kamenný most a o kousek dál se nachází obzvlášť úzká soutěska Spooky Gulch. S batohy na zádech, fotoaparáty na krku a stativy v ruce se nám hodně úzkým a navíc meandrovitě vymodelovaným kaňonem prosoukává skutečně těžko. Víme, že nesmí začít pršet, protože jakmile by přívalová voda prohrčela soutěskou, moc by se s námi nemazlila. V jedné z takových soutěsek před lety zahynulo jedenáct lidí. Krása kaňonů je však nesmírná a jejich důkladné prozkoumání nám stojí za to trochu riskovat. Jedeme nerovným těžkým terénem, drkotáme se po cestách připomínajících vlnitý plech, překonáváme vyschlá i zatopená říční koryta. Na konci těchto cest se dál vydáváme pěšky napříč nezkrocenou krajinou. Šlapeme hodiny až dny, nad hlavou rozpálené bodavé bílé slunce, sytě modré nebe a v křovinách smotaní chřestýši – nic pro zhýčkané jedince. Před naším od slunce uslzeným zrakem se nám za odměnu otevírají stále nové a nové neskutečně krásné scenerie. Hluboké kaňony se jakoby zařezávají do rozlehlých, řídkou suchou trávou porostlých plání. Obzor lemují v dálce červená pískovcová skaliska. Větrem, deštěm, sluncem a mrazem vymodelované skalní skulptury se střídají s okrově až popelavě zbarvenými erodujícími svahy.

 

ĎÁBLOVA ZAHRADA

Devadesát tři kilometrů dlouhá terénní cesta Hole-in-the-Rock Road začíná několik kilometrů za osadou Escalante. Přibližně po dvaceti dvou kilometrech leží po pravé straně Ďáblova zahrada – Devil´s Garden. Roztroušené nízké keře jalovce a borovic, suchá tráva, juky a pichlavé kaktusy obklopují v těchto místech výrazný skalní labyrint. Žlutě okrové až rezavě červené skály se tady tyčí do výšky jako mohutné postavy obrů na podstavcích. Jiné připomínají z určitého směru pohledu profily indiánů se zahnutými orlími nosy. Většinu skalních sloupců nahoře zakončují podivné jakoby trpasličí čapky. Ke konci Hole-in-the-Rock Road se vlnitý povrch cesty náhle mění v zaoblenou hladkou skálu s četnými dírami. Jedeme dál takřka hlemýždím tempem. Často vystupuji a navádím auto – jde o centimetry. Začíná být pomalu šero. Po nějaké chvíli nás zastavuje nepřekonatelná překážka. Snažíme se projet, ale marně. Skála má velký sklon, díry jsou příliš hluboké a podvozek našeho terénního auta relativně nízký. Druhého dne pokračujeme raději pěšky. Na konci cesty nás čeká úchvatný pohled na Glen Canyon. Hluboko pod nohama se leskne temně modrá hladina vodní nádrže Lake Powell, kterou co chvíli protne malý bílý motorový člun. Uprostřed pouštní pustiny působí jako fata morgana.

 

SKÁLY V BARVĚ DUHY

Terénní trasu Cottonwood Canyon Road lemuje z východní strany několikakilometrový impozantní skalnatý The Cockscomb, připomínající svými špičkami a zářezy Kohoutí hřeben. Na druhé straně cesty, kudy protéká řeka Paria River, je krajina svěžejší a zelenější – porostlá četnými osikami. Jinak nebarevné prašné pláně jsou po dešti přímo obsypané křehkými žlutými, růžovými a bílými květy. Mezi kostrbatými skalisky se ukrývá asi stometrový skalnatý pahorek Yellow Rock (Žlutá skála), nazvaný podle svého nevšedního výrazného žlutého zbarvení. Při svém výšlapu zjišťujeme, že pískovcové vrstvy jsou místy ozdobeny jakoby štětcem namalovanými rezavými až nachově červenými pruhy. Směrem na sever jsou svahy okolo Cottonwood Road čím dál barevnější. Do zemité rezavé a červené barvy se přimíchala i zelená a bílá. Nacházíme se právě kousek od státního parku Kodachrome Basin. Kousek od hlavní silnice se mezi městy Kanab a Page tyčí na kraji skalnatého zlomu The Rimrocks. Jedná se o několik krásných, červeně zbarvených hoodoos – vysokých úzkých kamenných sloupců nahoře pokrytých velkým, zpravidla jinak zbarveným tvrdším balvanem. Za osadou Big Water se u paty kolmých stěn údajně skrývá až skoro tajemné Údolí bílých duchů – světle šedých hoodoos. Prohlížíme si zkoumavým pohledem mizernou mapku a doufáme, že se nacházíme u správného řečiště, tak je tady terén spletitý. Cestou napříč řečištěm Wahweap Creek v nás najednou ztuhne krev – před námi leží do klubka stočený chřestýš. Velkou radost z našeho setkání nemá, svým vytrvalým chrastěním nám dává najevo, že s ním nejsou žádné žerty a když na to přijde, tak klidně i kousne.

 

pustina

 

ÚDOLÍ BÍLÝCH DUCHŮ

Valley of the White Ghosts nacházíme po kilometrech namáhavé pěší chůze. Musím se přiznat, že v tajemně vyhlížející zemi bílých duchů uléhám ten večer do spacáku poněkud s obavami. Stále mám před očima onoho „naškrobeného“ chřestýše, ba co víc, zcela živě si představuji, že se to kolem našeho stanu jedovatými hady přímo hemží a těším se na ráno. Cestu Burr Trail Road, ležící v severní části parku, lemují nachově červená skaliska a pestrobarevné badlands. Po třiceti kilometrech sjíždíme na Wolverine Loop Road, u níž se nacházejí četné zkamenělé pravěké stromy. Nad osamělým místem se však najednou zatahuje obloha. Zanedlouho šedomodré mraky zčernají, oblohu protnou první klikaté blesky a na zem dopadnou těžké dešťové kapky. Tady v prostorné divočině znějí hromy jaksi jinak, dunivěji. Oblast Grand Staircase Escalante nás pokaždé něčím překvapí, dalšími neznámými soutěskami, skalními mosty a oblastmi různě zbarvených badlands. Reliéf krajiny modelují barevná pohoří, hřebeny a skalnaté útvary beze jména. Nacházíme i zapadlý koutek s červeně zbarvenými písečnými dunami, a prý se tady někde ukrývá dokonce i druhá Ďáblova zahrada a další údolí plná kamenných hoodoos. Divočina okolo Escalante River na objevení v celé své kráse ještě stále čeká...

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group