ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Etno běloši

 

belosiTEXT A FOTO: MARTIN RYCHLÍK

 

(týdeník Euro) Viděli jste australský film Piano? Hlavní hrdina-milovník, jenž již delší čas žil na Novém Zélandu, se přiblížil maorské kultuře natolik, že kořen svého nosu přizdobil tetovanou spirálkou.

 

Odpovídá to dobové realitě. Evropanům, kteří žili mezi domorodci a přijali jejich zvyky, se říkalo Pa-keha- Ma-ori čili bílí Maoři. Někteří z nich projevili zájem i o tetování; nicméně celoobličejové pukanohi bylo ne-Maorům striktně zakázáno, šlo o drobnější vzory. Dobře známy jsou v 19. století osudy hned tří takto tetovaných. Fredrick Manning byl osadníkem, jenž se rozhodl odvrátit od civilizace a přijmout maorský způsob života – včetně tatuáže. Takovému zavržení vlastní kultury se říká sekundární etnocentrismus. Dalším byl obchodník Barnet Burns, jenž byl Maory zajat, a protože se jevil jako užitečný, bylo mu vryto nezrušitelné tetování, svaté pouto mezi ním a kmenem: „Mělo zajistit, abych s nimi zůstal, staral se o obchod, bojoval za ně a choval se vždy jako jejich druh,“ popsal muž, který se později podepisoval jako „náčelník Maorů“. Stejně se označoval i John Rutherford, který se už roku 1828 vrátil do Bristolu, kde šokoval barevnými maorskými rýhami ve tváři. Své vyprávěnky stále vylepšoval, což přibarvil dokonce i „sňatkem s domorodou princeznou“. Vystupoval v cirkusech a varieté. Podobný osud „bílo-modrého“ podivína potkal již dříve Jeana Baptista Cabriho, jenž ztroskotal na Markézách, žil tam a roku 1804 jej Rusové zachránili.

 

belosi2

 

Spolu s Edwardem Robartsem byl Nukuhivany potetován od hlavy k patě, čehož využíval na prknech evropských divadel od Moskvy po Paříž. Slavným šoumenem s notně „prášilovskými“ historkami se stal i James F. O´Connell, ztroskotanec z Ponape v Mikronésii (1826). Místní lidé si jej a jeho dublinského druha George Keenana oblíbili, jen se jim nelíbila jejich holá bílá těla. Brzy se měli dočkat nápravy, když byli k náčelníkově radosti hustě potetováni. Ač si tu Ir pořídil i dva potomky, při prvé příležitosti, když v zálivu zakotvil škuner, z ostrovů odplul. Odvržence a tetované přeběhlíky najdeme nejen v Oceánii. Už roku 1511 ztroskotala poblíž Yucatánu loď. Byl na ní voják Gonzalo de Guerrero, zřejmě první běloch tetovaný tradičním mayským způsobem. Stal se zajatcem, otročil, ale pak konvertoval, oženil se a dokonce válčil proti španělským conquistadorům! Když měl šanci k návratu, řekl knězi: „Bratře Aguilare, jsem ženat a mám tři děti, a když někdy dojde k boji, zdejší indiáni mě mají za kasika a kapitána; jděte sbohem, vždyť já mám tvář tetovanou a uši propíchnuté. Co by o mně řekli ti Španělé, kdyby viděli, jak vypadám? “ Zůstal. Roku 1536 pak byli Španělé u pobřeží Hondurasu napadeni skupinou Mayů. Jaké bylo jejich překvapení, když po úspěšné bitvě na řece Ulúa nalezli mezi indiánskými mrtvolami i tetovaného bělocha – Guerrera... S původní tetováží se na vlastní kůži seznámil u mississippských Osedžů i námořní důstojník Jean Bernard Bossu (1762) a v Barmě zase Jórgos Konstantin zvaný Princ Constantine, jenž roku 1870 šokoval při návštěvě Vídně.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group