ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Azyl pro zubatce

 


zubatciTEXT: OLGA ŠILHOVÁ, FOTO: OLGA ŠILHOVÁ A VÁCLAV ŠILHA

 

V Indii je považují za posvátná zvířata. Kvůli znečištění vody a mizení původních biotopů jich však přežívá už jen asi dvě stě. Gaviálové. Podivní krokodýli s čelistí, která připomíná ozubené šídlo.

 

Krokodýlí farma v Pierrelatte (La Ferme aux crocodiles) je největším tropickým skleníkem ve Francii. Na ploše zhruba osmi tisíc metrů čtverečních jsou tu k vidění nejen tropické rostliny včetně některých vzácných druhů orchidejí, ale zejména samotní plazi. Jak už sám název napovídá, nejde o klasickou zoologickou zahradu. Zjednodušeně by se dalo říci, že farma v sobě spojuje standardní živočišnou výrobu (každoročně se zde vylíhne na tisíc krokodýlích mláďat) s prohlídkou jedinečné expozice, která je navíc okořeněna spoustou zajímavých informací. Kromě samotných krokodýlů jsou zde například k vidění i líhně jejich vajec a také inkubátory s novými přírůstky. Farma je také zapojena do několika mezinárodních projektů, zabývajících se výzkumem a ochranou těchto plazů ve volné přírodě. Takřka od samého počátku existence farmy zde pracuje i specializovaná vědecká laboratoř, a součástí práce zdejších zaměstnanců je například produkce oplozených krokodýlích vajec, určených pro projekt ochrany krokodýlů nilských v jejich domovině.

 

DÍKY ELEKTRÁRNĚ

První krokodýli byli do Pierrelatte přivezeni už v červenci roku 1991. Konkrétně šlo o tři sta padesát krokodýlů nilských, kteří položili základ zdejšího chovu. Takřka na den přesně, jen o tři roky později, pak farma otevřela své brány i veřejnosti. Rozloha skleníku pro návštěvníky už tehdy činila ohromujících šest a půl tisíce metrů čtverečních, které se v roce 2006 ještě rozrostly o dalších patnáct set metrů. Udržovat po celý rok tropickou teplotu nejen v soustavě nápaditých bazénů, ale i v celém ohromném skleníku, vyžaduje samozřejmě obrovské množství energie. Tato otázka však byla vyřešena ještě před samotným vznikem farmy, nebo spíše naopak, krokodýlí farma vznikla právě tady právě kvůli možnosti využívat energii z horké vody, kterou produkují tepelné výměníky zdejší jaderné elektrárny. V působivé spleti bazénů a výběhů s tropickými rostlinami je tak dnes v Pierrelatte k vidění na čtyři sta zvířat. Početně jsou zde nejvíce zastoupeni krokodýli nilští, ale nechybí tady ani některé druhy kajmanů, včetně kajmana černého, trpasličího či brýlového. V menších výbězích pak lze pozorovat třeba galapážské želvy sloní nebo seyschelské želvy obrovské.

 

POZOR NA ČELIST

Zlatý hřeb prohlídky ale na návštěvníky farmy čeká až téměř u východu. Gaviálové indičtí jsou jedněmi z nejzajímavějších, ale zároveň také z nejohroženějších druhů krokodýlů vůbec. Gaviály od ostatních krokodýlů na první pohled odlišuje úzká čelist, která může být dlouhá někdy až metr a je zakončena charakteristickým chrupavčitým výstupkem. Tato zvláštní tlama, opatřená více než stovkou velice ostrých zubů, je ale zároveň i gaviálí achillovou patou, protože je náchylná k různým poraněním. Zvláště v kalné vodě, kde se zvířata nemohou řídit svým dobrým zrakem, je toto nebezpečí opravdu vysoké. Gaviál s poškozenou čelistí nemá šanci přežít. Gaviáli dorůstají délky až kolem šesti metrů (některé zdroje uvádějí dokonce sedm metrů) a ze všech krokodýlů jsou také nejvíce závislí na pobytu ve vodním prostředí, ke kterému je předurčuje stavba jejich těla. Naopak, pokud jde o pohyb na souši, tam jsou kvůli svým slabým nohám velice neobratní. Z tohoto důvodu je proto takřka nemožné zastihnout gaviály od vody dále než na pár desítek centimetrů. Ideálním prostředím pro tyto krokodýly jsou rychle proudící čisté řeky s dostatkem ryb, kterými se živí. Právě vhodného prostředí se však gaviálům přestalo dostávat. Není tomu tak dávno, co tato zvířata obývala i Pákistán, Bangladéš a Barmu, ale v důsledku znečištění vody, mizení původních biotopů a nadměrného lovu ryb byla v těchto zemích vyhubena. Na místech, kde gaviáli odpradávna žili, je nárůst působení člověka tak rychlý a masivní, že se mu tato zvířata jednoduše ani nemohou stihnout přizpůsobit.

 

ČESKÝ ÚSPĚCH

Češi jistě ještě mají v dobré paměti velkou slávu, která loni v lednu provázela příchod sedmi gaviálů indických do pražské zoo. Není se co divit, protože ve volné přírodě (Indie a Nepál) už přežívá pouze kolem dvou stovek těchto vzácných ještěrů. A aby toho nebylo málo, v tomto i tak drtivě nízkém počtu je zahrnuto pouze dvacet dospělých samců schopných reprodukce, takže šance tohoto druhu na přežití bez pomoci člověka se rovná nule. Z tohoto důvodu vznikla snaha o vytvoření záložních chovných skupin a je ohromným úspěchem pražské zoo, že se jí po mnoha složitých jednáních po dařilo z Indie tato vzácná zvířata získat. Čtyři samice a tři samci představují největší chovnou skupinu v Evropě. Pokud jde o další zoologické zahrady ve světě, lze už gaviály vidět pouze v USA, v Japonsku, Malajsii a na Šrí Lance, přičemž celkový počet zvířat chovaných v těchto zařízeních činí pouhých devatenáct kusů! O to více překvapuje, že o šesti gaviálech, které krokodýlí farma v Pierrelatte získala od nepálské vlády již v roce 2000, se příliš neví. Jediným logickým vysvětlením tohoto informačního vakua snad může být pouze to, že v případě Pierrelatte se nejedná o zoologickou zahradu, ale o soukromé zařízení trochu odlišného charakteru. Co do počtu je gaviálů v Pierrelatte jen o jednoho méně než v pražské zoo. Dalším rozdílem je už jen místo jejich původu. Zatímco pražští gaviáli pocházejí z Indie, ti z Pierrelatte byli do Francie dovezeni z Nepálu, kde se farma již řadu let angažuje v projektu na záchranu těchto vzácných zvířat v královském národním parku Chitawan. Jde především o monitoring gaviálů, na kterém se farma v současné době podílí mimo jiné prostřednictvím dvou svých pracovníků v terénu.

 

zubatci2

 

ČEKÁNÍ NA MLADÉ

Dlouhodobá spolupráce a podpora projektu na záchranu gaviálů pochopitelně nebyly jedinými důvody, proč se nepálská vláda rozhodla vyslat své vzácné plazy právě do Pierrelatte. Nejdůležitějším kritériem v jejím rozhodování byly především skvělé podmínky, které farma mohla gaviálům nabídnout, a s tím související naděje, že by se zde tito plazi mohli v budoucnu rozmnožit. Před devíti lety, kdy se gaviáli do Francie dostali, jim bylo něco kolem tří let. Samice gaviálů bývají k reprodukci připraveny obvykle po desátém roce života a dosažení alespoň třímetrové délky. Samci si musejí počkat dokonce ještě déle, protože pohlavně dospívají až ve věku patnácti až osmnácti let a v té době musejí mít alespoň tři a půl metru délky. Gaviálům v Pierrelatte sice ještě nějaký ten centimetr a rok chybí, ale teoreticky by zdejší farma mohla mít v budoucnu zaděláno na nebývalý úspěch. Ať už by se ale na evropském kontinentu podařilo v budoucnu gaviály rozmnožit pražské zoo nebo farmě v Pierrelatte, nebo by se „pochlapil“ jediný další evropský pár, který je chován v soukromé dánské krokodýlí expozici ve vesnici Eskilstrup, znamenalo by to v každém případě obrovskou senzaci a zejména zvýšenou naději na udržení tohoto druhu při životě. Teď už jen počkat, co na to sami gaviáli.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group