ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

V zemi Saamů

 

saamTEXT A FOTO: PETRA DOLEŽALOVÁ

 

Ti lidé jsou se svou zemí spjati. S její krásou, nepoddajností i magií. S pokorou přistupují k obětním kamenům v Trollholmsundu, ke starým saamským rituálům i k životu samému. Zemi Saamů, které jsem tak propadla, se docela trefně přezdívá poslední evropská divočina.

 

Rozprostírá se v nejsevernější oblasti za polárním kruhem a geograficky se nazývá Finnmark. Když se zeptáte Nora, jaký že vlastně tento kus jejich území je, většinou odpoví: „Prostě jiný.“ Buď si ho zamilujete, nebo nepochopíte a zanevřete na něj i na lidi, kteří tady žijí. První hodiny se psím spřežením přes zasněženou náhorní planinu u mne rozhodly. Včerejší starosti se rozplynuly, a nevadilo mi tempo ani životní styl, který občas připomíná návrat o několik století zpět. Ve Finnmarku najdete Saamy, kteří se živí svým původním způsobem života, podřízeným pastevectví sobů. V zimě i v létě se svým stádem putují z hor k moři a zpět, jen staré sáně vyměnili za supermoderní skútry a tradiční zvyky občas předvádějí turistům, aby měli na přilepšenou. Celkově se tady pohybuje asi 79 000 sobů a jedno stádo může mít 200 až 600 kusů. Jejich počty se velmi liší a téměř nikdo vám neprozradí, kolik sobů vlastně má. Jednou jsem to zkoušela zjistit v obchodě v Karasjoku, hlavním městě Saamů. Přišli dva chlápkové a koupili si nože se zahnutou špičkou, určené na soby. Odpověděli jen, že se blíží zima, ale prý, že je to nebolí. Počet sobů ale prozradit nechtěli.

 

SEVERSKÝ ŠAMAN

Má zvědavost probrala i ospalého prodavače nožů, co je také vyrábí. Hjalmar Dolomity v Trollholmsundu, Finnmark. Podle staré ságy zvěčňují tyto kameny skupinku trollů. V minulosti je Saamové používali jako své obětní místo. Strømeng patří k novodobým šamanům, které Saamové po staletí ctí. Chvilku jsme si povídali o jeho rodinném podniku a cestování, až došlo na obětní kameny, co jsem včera fotografovala. Na území Finnmarku leží několik kamenných seskupení, jimž, podobně jako známému Stonehenge v Anglii, přisuzují místní tajemnou minulost. Mnohé z nich používali Saamové jako obětní kameny bohům, když tudy procházeli se svým stádem. „Věřte nebo ne, ta místa mají svou energii,“ říká Hjalmar. „Kousek od Karasjoku leží kámen, který chtěli přemístit před saamský parlament. Varoval jsem je, nedělejte to, a myslíte, že poslechli? Kdepak, rozbili dva bagry a hlavní organizátor celé akce nakonec vážně onemocněl.“ Hjalmar nám ukazuje místa na mapě, známá pro svou léčivou energii. „Třicet kilometrů odtud, v sousedním Finsku, vytéká u jedné skály pramen, který nikdy nezamrzá, i když okolní řeky pokryje led. Dokonce i při minus třiceti. Pomohl už mnohým nemocným,“ usmívá se. „Pár z těch míst mám rád, ale jsou i taková, kde se člověk zrovna dobře necítí. Víte, moje přítelkyně je docela realistka, a tak jsem ji vzal na jeden kopec, kde jsem sám vnímal velmi nepříjemnou energii. Přitom je tam nádherný výhled. Chtěl jsem vyzkoušet, jestli ten pocit nemám sám,“ vypráví Hjalmar. „A skutečně, jakmile jsme tam dorazili a já navrhl, abychom si udělali piknik, nechtěla za žádnou cenu zůstat. Udělalo se jí špatně.“

 

saam2

 

ZA TAJEMNÝMI KAMENY

Obětní kameny nás kvůli fotografii zajímají nejvíce, a proto se další den na jeho doporučení vydáváme dál na sever za Easter do Polmaku. „Bude se vám tam líbit. Má kemp ve stylu tradičního bydlení Saamů a určitě vám o kamenech hodně poví,“ tvrdí Hjalmar. Jenže Easther má plno. „Přijeďte aspoň na kávu,“ reaguje na náš zájem o saamské tradice. Je krásný den a stejným směrem leží i několik dalších kamenných útvarů, které nám Hjamar i lidé z knihovny v parlamentu doporučili. Až navečer vjíždíme do jejího kempu v Gjestegåru. Stmívá se a ona stojí před domem a mává na nás. Čarodějka jedna, jak mohla vědět, kdy dorazíme? „Uvolnila jsem pro vás jeden srub,“ hlásí vesele. Útulné chatky vypadají zvenku jako chýše porostlé trávou a uprostřed stojí jeden velký, který slouží jako restaurace. Když nám Easther přináší večeři, vynikajícího lososa z řeky Tany, vrazí dovnitř dva obrovští chlápci. To snad ne, to jsou přece indiáni, bleskne mi hlavou. Co tady dělají? Phill a Harold, jak se nám představují, tu vedou kurz pro místní soudce a prokurátory. Pocházejí z Kanady a ve své organizaci se věnují řešení alternativních trestů. Pořádají akce a semináře a zabývají se změnou postoje justice a přístupu k odsouzeným lidem. Namísto tradičních trestů pak odsouzení pracují a hlavně s nimi psychologové řeší příčiny problémů. Jejich návštěvu tady zorganizoval Knut, prokurátor z Osla, který stejně jako Easther poznal oba indiány na letním táboře na řece Yukon. Saamové i Indiáni mají hodně podobnou mentalitu i minulost. U stolu ještě večeří další tři ženy a muž. Chystají se roztopit indiánskou saunu, kterou Easther poprvé před sedmi lety vyzkoušela u indiánů v Kanadě a nechala si ji postavit v kempu. Není to ale jen obyčejná sauna, podstatu tvoří indiánské rituály. Easther ji se svými přáteli vyzkoušela poprvé a naposledy před sedmi lety, když ji postavila. V momentě, kdy dostáváme pozvání se připojit, neváháme. INDIÁNSKÝ RITUÁL Poprchává a ochladilo se na nulu. Vedle malé dřevěné boudy ve tvaru kužele hoří oheň a v něm se roztápí čtrnáct balvanů. V boudě je pořádná zima, a tak vstupujeme dovnitř v teplých županech. Uprostřed je jáma, do které Harold vhazuje rozpálené kameny. První a druhý kámen zapadají dovnitř a s každým dalším se sauna zahřívá. Poslední ze čtrnácti a těsníme dveře. Na kraji sedí Knut. Prý trpí klaustrofobií, ale chce to zkusit. Phill vytahuje sušený tabák a bylinky a sype je na kameny. Kdykoliv je polije vodou, horká pára ještě víc zaplaví místnost. Začíná rituál, indiánská dýmka koluje dokola, učíme se indiánské písně s Phillem a Haraldem a mysl se nějak zvláštně otevírá. Kdybych vedle sebe neměla soudce a lidi ze seriózní branže, asi bych o smyslu tohoto rituálu trochu pochybovala. Phill vypráví o přírodě, předcích a souvztažnostech, které v běžném životě ignorujeme. Rituál působí jako duchovní očista, zostřuje smysly, ne naopak. Indiánský zpěv ho ještě umocňuje. Knut poprvé v životě překonává svou klaustrofobii. Po dvou hodinách vycházíme ven a víme, že v nás ten silný zážitek něco změnil. Silný pocit pak doznívá na místech obětních kamenů, kam nás Ester i její přátelé poslali. To nejkrásnější seskupení pak nacházíme v zálivu v Trollholmsundu. Moře je klidné jako zrcadlo a západ umocňuje jejich oranžové zbarvení. Nevím, zda saamské obětní kameny mají léčivé síly, jak někteří tvrdí, ale klid těchto míst mě nabíjel a umožnil vnímat hloubku přírody v celé své síle.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group