ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Exotická hraběnka

 

hrabenka2TEXT: LENKA STRÁNSKÁ, REPRO A FOTO: TOMÁŠ KUBEŠ

 

Bylo to jako zjevení, když se na poběžovickém zámku objevil hrabě Heinrich se svou chotí. Paní hraběnka totiž rozhodně nevypadala jako šlechtična z českých pohádek. Byla to Japonka. Nejspíš první v českých zemích.

 

Japonské císařství bylo na konci 19. století pro tehdejšího běžného Evropana zemí na konci světa. Tajemnou, exotickou a nedostupnou. A v této době přijíždí do Tokia sedmatřicetiletý hrabě Heinrich Coudenhove-Kalergi, aby se tam na rakousko-uherském velvyslanectví ujal funkce legačního rady. V žilách mu koluje modrá krev. Otec pochází ze starého brabantského rodu, jehož prapředci se účastnili křižáckých výprav, matka je Řekyně z rodu Kalergis s kořeny až v době Byzantské říše. Mužští potomci rodu Coudenhove-Kalergi zasvětili svůj život vojenskému řemeslu a diplomacii, a hrabě Heinrich k tomu navíc přidal celoživotní zálibu ve filozofii a studiu cizích jazyků, kterých nakonec ovládal prý osmnáct. Diplomatická mise v Japonsku nebyla jeho první – předtím působil v Turecku, v Jižní Americe a Řecku. V Japonsku však poznal svou osudovou ženu.

 

LÁSKA POD FUDŽIJAMOU

Mitsuko Aoyama pocházela z prosté rodiny. Její otec přijel do Tokia, aby si zde zařídil obchod s tradičním japonským zbožím a olejem, neboť Japonsko se v té době otevíralo světu a o zákazníky z ciziny nebyla nouze. Heinrich se s Mitsuko nejspíš seznámil právě v tomto malém obchodě, zamilovali se do sebe a Heinrich požádal rodiče o její ruku. Aby však získal jejich souhlas, musel dívku vykoupit. V té době to v Japonsku nebylo nic pozoruhodného, na souhlas úřadů k povolení sňatku však snoubenci čekali ještě rok. Překonat staleté tradice nebylo nic jednoduchého, a proto byl jejich první svatební obřad vykonán v buddhistickém duchu. Dva nejstarší syny, Hanse a Richarda, stačila Mitsuko porodit ještě v Tokiu. V roce 1896 se mladí manželé vrátili zpět na území rakousko-uherské monarchie na zámek v Poběžovicích nedaleko Domažlic. Mitsuko se tak stala první Japonkou trvale žijící na našem území, a snad i první katoličkou s japonskými kořeny, neboť se už v Tokiu nechala pokřtít. Těžko říci, co se novopečené zámecké paní honilo hlavou, když přijela na území Čech. Na obrázcích vypadá v secesním kostýmku elegantně, je velmi půvabná a má v sobě jakousi orientální křehkost. „Bylo to však děvče do nepohody,“ vypráví japanistka Vlasta Čiháková- Noshiro, která o osudech hraběnky Mitsuko Coudenhove-Kalergi píše knihu. „Byla to určitě tvrdá žena, schopná naučit se žít v cizím prostředí, v bohem zapomenutém kraji. Rodina měla hodně starostí s rozsáhlým panstvím, ke kterému, kromě poběžovického zámku patřil také klášter v Pivoni a lovecký zámeček Dianahof. K tomu počítejme provoz mlýnů, pivovarů, obhospodařování sádek a lesů.“ Bezpochyby velká změna pro dívku uvyklou jinému způsobu života. „Samozřejmě,“ říká Vlasta Čiháková-Noshiro, „pán domu sice diplomatické kariéry zanechal, ale s o to větším zápalem se vrhl na další studium filozofie. Doktorát složil až ve svých dvaačtyřiceti letech. Na poběžovickém zámku se manželům narodilo ještě dalších pět dětí.“ V roce 1906 přichází pro rodinu nečekaná rána. Hrabě Heinrich náhle umírá na infarkt. Podle Vlasty Čihákové-Noshiro k tomu přispěl jeho způsob života. Ač silně ovlivněn buddhismem, ke konci života se přidal k asketické sektě katolíků, takzvaným trapistům, kteří zapovídali určité potraviny a nápoje. Rázná změna stravovacích návyků byla možná pro hraběte osudová.

 

CIZÍ MEZI NEJBLIŽŠÍMI

Po smrti manžela zůstala Mitsuko na výchovu početného houfu potomků sama. Tohoto úkolu se zhostila znamenitě. Děti studovaly na nejlepších vídeňských školách, každé z nich ovládalo čtyři světové jazyky včetně ruštiny. Japonštinu však nikoliv, a ani češtinu. Poklidnou idylu na poběžovickém zámku zpřetrhala první světová válka. Nejstarší Hans narukoval na frontu, Richarda, který byl „slabý na plíce“, tato povinnost minula. Po skončení války a Hansově šťastném návratu již bylo zřejmé, že v nově konstituované demokratické republice šlechta nebude mít takové výsadní postavení, jak tomu bylo doposud. A to byla špatná zpráva pro hrdou Japonku, která si již zvykla na uctivé oslovení „Vaše hraběcí Milosti“. Také Poběžovice už podle jejího názoru nebyly tím, čím bývaly. Správy panství se ujal Hans, a oženil se s dívkou prostého původu, navíc Židovkou. „Zvláštní, že,“ směje se Vlasta Čiháková-Noshiro, „že japonské tchyni jaksi nedošlo, že sama pocházela z rodiny prostého obchodníka a byla jiného náboženského vyznání. Myslím si ale, že jí spíše vadilo, že nevěsta byla emancipovaná, sportovkyně, řídila auta a pilotovala letadla. Byla víceméně postrachem konzervativního okolí.“ Dvě tvrdé hlavy se střetly a nastal klasický boj tchyně a snachy o vedoucí postavení a vliv v domácnosti. Mitsuko nakonec moudře ustoupila a odstěhovala se s dcerou Olgou do Mödlingu nedaleko Vídně, kde rodina za šťastnějších dob trávívala letní prázdniny, do domku, který jí opatřil Hans. Odjížděla smířena s faktem, že její milované Japonsko je jí navždy zapovězené, i s vědomím, že na tom po prodělaném záchvatu mrtvice není zdravotně nejlépe.

 

hrabenka

 

RODINA SE ROZPADÁ

Rodinné kolize byly i nadále dost časté. Svým dcerám Mitsuko nerozuměla, odsuzovala jejich způsob života. Ta, která si dokázala prosadit svou, vzepřít se staletým orientálním tradicím, najednou své emancipované potomky nechápala. Druhorozenému Richardovi (Richard Coudenhove- Kalergi, jeden ze zakladatelů Panevropského hnutí), který se stal zatím mezinárodně uznávaným odborníkem v oboru diplomacie a politologie, zazlívala sňatek se starší ženou – operní pěvkyní Idou Rolandovou. „Gerolfa, pracujícího na japonském velvyslanectví v Praze, brala vlastně jen jako Čecha a o jeho děti se jako babička moc nezajímala. Karl odejel hned po první světové válce do Austrálie, ale zemřel ve Švýcarsku,“ říká Vlasta Čiháková- Noshiro. Další dcera Ida mohla matce svým sňatkem s anglickým šlechticem udělat radost. Opak však byl pravdou. Fakt, že našla smysl života v psaní knih a stala se sufražetkou, Mitsuko nestrávila. Další dcera se vypracovala na sekretářku později zavražděného rakouského kancléře Dolfusse. Posléze se přestěhovala do Paříže, kde v roce 1936 zemřela na chřipku. Zůstala jen dcera Olga, která se nikdy neprovdala. Byla to ona, kdo byl hromosvodem matčiny náladové a ke konci života nesnášenlivé povahy. Jediná Olga se však o svou matku, která 28. srpna 1941 podlehla v sedmašedesáti letech záchvatu mozkové mrtvice, postarala do konce jejich dní a pochovala ji na hřbitově v Hietzingu. Mitsuko nemohla spočinout vedle manžela, pohřbeného v Poběžovicích.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group