ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

CHODSKÁ zastavení

 

TEXT: LENKA STRÁNSKÁ, FOTO: TOMÁŠ KUBEŠ

 

Chodsko, je země pod šumavskými hvozdy, ve které žili strážci českých hranic a solné stezky – Chodové. Čistá líbezná krajina, dosud živé tradice, dějiště historických událostí a inspirace mnoha našich básníků, malířů a spisovatelů.

 

Putování bychom mohli začít v Poběžovicích nedaleko Domažlic, kde na zdejším zámku působil roku 1844 Bedřich Smetana jako učitel hudby. Sídlo vzniklo na zbytcích gotického hradu, pocházejícího z poloviny 15. století. Jeho poslední majitel, Johann Nepomuk Coudenhove-Kalergi dal roku 1923 objekt zrekonstruovat, mimo jiné nechal postavit spojovací bránu mezi zámkem a bývalým předhradím a exteriér zámku „vylepšil“ o kopie středověkých náhrobníků a různé věžičky. Roku 1937 zde byla dostavěna horní část zámecké věže. Po roce 1945, kdy museli bývalí majitelé sídlo opustit, se do něho nakrátko nastěhoval útvar Pohraniční stráže a náležitě ho „zvelebil“ v tehdejším vojenském duchu. Pak zámeček pustl a v osmdesátých letech bylo dokonce rozhodnuto o jeho demolici. V současné době tu probíhá nákladná rekonstrukce. Návštěvníkům je zatím zpřístupněna část interiéru, a to pouze o prázdninách. Lze tady navštívit tři místnosti s nástěnnými malbami a stálou výstavu, nazvanou Himálajské dobrodružství, obsahující fotografie, dokumenty a osobní předměty cestovatele Karla Beneše. V budoucnosti zde počítají se zřízením muzejní expozice, připomínající osobu Richarda Mikuláše Coudenhova-Kalergi, který se zasloužil o vznik Panevropské unie. Zámek v Horšovském Týně získal levně jako pobělohorský konfiskát císařský diplomat Maxmilian Trauttmansdorff. Jeho předchozí majitel Vilém Popel z Lobkovicz byl totiž za svou účast ve stavovském povstání popraven. V současné době patří zámek s budovou purkrabského paláce a téměř čtyřicetihektarovým parkem k největším zpřístupněným památkovým objektům u nás. Jeho chloubou je v současnosti i expozice rodu Coudenhove-Kalergi. I když většinu orientálních předmětů z hraběcího majetku převzalo Náprstkovo muzeum v Praze, najdete zde i obrazy, rodinné fotografie a porcelán. Hraběnka Mitsuko zde byla u knížecího rodu Trauttmans dorffů častým hostem – cesta kočárem z Poběžovic sem tenkrát mohla trvat slabou hodinku. Dochoval se tu i její podpis ve sto let staré návštěvní knize, psaný latinkou a japonskými znaky. Bývalý augustiniánský klášter Pivoň založený roku 1047 knížetem Břetislavem na paměť vítězství nad Němci, který se nachází nedaleko Poběžovic, byl k poběžovickému panství přičleněn roku 1843. Husitskou dobu prý přetrval a zcela ho nezničili ani drancující Švédové během třicetileté války. Svou konečnou barokní podobu získal ve třicátých letech 18. století, ale bohužel se mu nevyhnuly josefínské reformy – byl jedním z těch, na které se vztahovalo císařské nařízení o zrušení. Deset let po smrti Josefa II. ho v dražbě získal advokát Stohr za 141 tisíc zlatých a budovu konventu přestavěl na zámek o třiceti pokojích. V roce 1863 získal Pivoň do svého držení rod Coudenhove-Kalergi. V době první světové války tu hraběcí rodina zřídila vojenský lazaret pro raněné rakousko-uherské vojáky. Za „odměnu“ byla jejich rodu tato država po válce odebrána. Po devastaci v době minulého režimu dnes rozměrná budova působí trochu dojmem zakletého zámku, jako kulisa z hrůzostrašného hororu. Kopule věže však již svítí novotou a opravena je i střecha. Je tedy jistá naděje, že časem bude zámek znovu ozdobou tohoto krásného kraje. Putování po Chodsku bychom mohli zakončit v Domažlicích v Muzeu Chodska. O zvláštním privilegiu svobodných sedláků, zvaných Chodové, se písemné prameny zmiňují již v roce 1325. Císař Karel IV. v roce 1353 zařadil město mezi ta, která nemají být českému království nikdy zcizena ani zastavena. Na to byli Domažličtí patřičně hrdi. Na počátku 17. století, v době stavovského povstání, se Domažlice postavily na stranu českých stavů. Po bitvě na Bílé hoře jim proto byla zkonfiskována část majetku a město zažilo drancování Švédy i císařskou armádou. V době národního obrození a znovuvzkříšení legendy o vyzvání na boží soud Janem Sladkým, řečeným Kozina, se dvanáct chodských vesnic společně s Domažlicemi stává symbolem národní svébytnosti, odbojnosti a odmítavého postoje k „cizáckým“ vlivům. Putují sem vlastenci, populárními se stávají díla Jindřicha Šimona Baara, inspiraci zde nachází i Božena Němcová a později regionální spisovatel Jindřich Jindřich.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group