ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Konec vlády žraloků

 

zraloci2TEXT A FOTO: RICHARD JARONĚK

 

V Jižní Africe se strhl velký poprask. Konečně úřady polapily Inda, který nelegálně lovil tygří žraloky. Prý zabil dva, možná tři, a pokuta je ve výši několika milionů korun.

 

V honbě na rybáře se tak poněkud zapomnělo, že tím největším likvidátorem všeho živého v okolí Durbanu není nikdo jiný než sama vláda. V době, kdy píši tento článek, zrovna pociťujeme doslova na vlastní kůži překvapivou změnu chování pánů mokrého světa – žraloků.

 

AGRESIVITA STOUPÁ

Žraloci jsou mnohem důmyslnější v taktice chňapání po možné kořisti, běžně se otírají o potápěče a narážejí do nich tvrdými rypci či bouchají ocasními ploutvemi. Dnes již není ponor, abychom nebojovali s prudkými nájezdy, a že ke kousancům je již jen krůček není třeba zdůrazňovat. Jen za poslední dva dny jsem s velkým štěstím ustál tři kousance. Prsty na nohou mi zachránila tvrdá ploutev, zadek spasila kost tuňáka. Nakonec se ale přece jen jednomu podařilo zakousnout se mi do prstu, a udělat mi v něm krvavou díru. Mnohem hůře dopadl místní průvodce z druhého člunu. Domorodý černoch s dredy byl na hladině pro novou návnadu a pokoušel se ji dostat do deseti metrů k barelu. Když u sebe držel téměř metrového, shnilého a krev vypouštějícího tuňáka, lovci se na něj zuřivě vrhli. Pravou ruku má několikrát prokousnutou a zle potrhanou. Nejhorší je zranění bicepsu. Ten úplně chybí. „Co se to s nimi děje?“ ptáme se každý den a vedeme o tom nekonečné debaty. Naši miláčci nepříjemně přitvrdili a tytam jsou nevinné a svým způsobem i bezpečné hry. Vždy jsme se vystavovali možnému riziku, ale dnešní reakce paryb jsou drsné, tvrdé, agresivní a děsivé. „Co je tak prudí a vytáčí?“ diskutujeme s mým kolegou, mořským vlkem italského původu, nyní Jihoafričanem Walterem Bernardisem. „Všiml sis chování útesáků? Jak se změnil jejich přístup?“ ukazuje prstem na fotky z dnešního ponoru. Jakmile připlave tygří žralok, menší, sotva dvoumetroví útesoví žraloci mu nedají vůbec prostor, aby se k potravě dostal. Uzavřou okolo barelu neprostupný kruh, a nejenže máme co dělat já s Walterem, abychom se dostali k další návnadě, ale neobstojí ani pán místních vod, žralok tygří. Dokonce zaznamenáváme útoky větších útesových žraloků na samotnou hyenu moří, jak se tygřímu žraloku také říká. Několikrát se ji dokonce pokusili kousnout do ploutví. Vrchol agresivity útesových žraloků byl útok na břicho „tygra“ – velmi zranitelnou část, kterou znají dobře delfíni. Ti, když se cítí ohroženi, útočí právě na žraločí břicho a hlavně játra. Tvrdými nárazy rypce mu je doslova rozbijí a žralok se tak udusí vlastní krví. Nikdy ale tento jev nebyl pozorován u vlastního druhu. Pátráme-li po důvodu, není třeba chodit daleko. Odpověď bude možná až příliš jednoduchá. Pokud se na území, které patřilo tygřím lovcům, výrazně snížil jejich počet, nabízí se okamžitě varianta náhrady. Příroda tak vybavila všechny predátory. V momentě, kdy jeden druh zeslábne, jiný jej v mžiku nahradí. Dříve doslova zbabělí útesoví žraloci jakmile uviděli blížit se tygřího lovce, vzali do „žraločích“ a zmizeli. Nyní je ale situace opačná a menší žraloci vycítili svou šanci. Vědí, že tygří jistota je tatam a nemůže se opírat o sílu obrovské smečky. Černocípí se naopak semkli a tvoří tak jako jeden jedinec dokonalou masu. Dokonce se i rozrostli.

 

NEMILOSRDNÁ ČÍSLA

Budeme-li počítat, dojdeme k děsivým číslům. Co vteřinu jsou na světě zabiti tři žraloci. Za minutu 180 kusů. Pokud tedy zvládnete tento článek přečíst za deset minut, zemře za tu dobu 1800 žraloků. Ročně zabijeme sto milionů kusů těchto prehistorických lovců. Když jsem se nedávno vrátil z Bornea, byl jsem v šoku, jakých kusů. Rybářská loď, která vysypala na molo obrovskou hromadu žraločích mrtvol, se mohla pyšnit největším uloveným žralokem o délce sotva osmdesát centimetrů. Ostatní měřili sotva třicet. Má přednáška pro školy se jmenuje Žralok – právo zabíjet a přežít. Prstem jedu po červené čáře na plátně značící 400 milionů let vývoje žraloka. Zastavuji se u šipky na osmi milionech. Zde se matka příroda rozhodla ukončit žraločí vývoj z jednoduchého důvodu – již jej nedokázala zdokonalovat. To zvíře už je dokonalé. Jakožto Homo sapiens, jehož vývoj vlivem biologických a civilizačních faktorů neustále pokračuje, to neradi slyšíme. Žralok je tvor dokonalý! Za posledních padesát let se nám populaci tohoto dokonalého tvora podařilo vybít z 95 procent. Ještě před čtyřmi lety na pobřeží Kwa Zulu Natalu u vesničky Umkomaas byl výskyt tygřích žraloků běžný a početnost smečky se odhadovala na osmdesát až sto jedinců. Jenže naším počínáním v podobě nelegálního rybolovu, ale hlavně rádoby ochranou plavců v podobě natažených sítí, umírají desítky žraloků. Jen za jeden týden v prosinci 2008 jsme v „ochranných“ sítích napočítali osm uhynulých tygrů. Obrovská smečka byla za několik let doslova zdecimována. Netušíme, kolik jedinců přežilo, ale podle denního počítání a evidence jednotlivých druhů (běžně je rozeznáváme podle jizev, pigmentů, značek či elektronických čipů), odhadujeme maximálně patnáct tygrů.

 

MRTVÝ ZNAMENÁ DOBRÝ

Celosvětový úbytek ryb je otázkou, kterou se snaží zabývat vlády celého světa. Že se tak činí jen naoko, je víc než zřetelné. Hlavním důvodem je zavřít ústa křiklounům z Greenpeace či jiných organizací. Rybolov a samotná rybářská mašinerie je byznys, o kterém se nám Středoevropanům ani nezdá. Opravdu jsem se bavil nad cílem Evropské unie omezit lov žraloků. Náš zastupitel se v médiích holedbá, jak budou regulovat počty ulovených kusů. Každý žralok, který uvízne v síti, prý musí být dovezen celý až na břeh, a ne jenom jeho ploutve. Rybáři budou dostávat pokuty, a tak dále... Je to krásně naivní a, dovolím si říci, i hloupé. Neexistuje síla, která by mohla rybářský kolotoč přibrzdit. Všichni dobře známe příklad s kvótami pro lov velryb. Když někdo chce lovit, levou zadní kvóty obejde. Rozhodující je příjem z rybolovu do státní kasy. Nejtragičtější a doslova exemplární příklad lidské blbosti a politické arogance se děje v Jihoafrické republice. Na nátlak hoteliérů, představitelů vesnic na pobřeží a turistických městeček jsou tu od padesátých let okolo pobřeží nataženy ochranné sítě. Ty slouží k tomu, aby zastavily „krvelačného predátora“ – žraloka. Že tak docela nefungují, ví „údržbář‘ sítí, institut Natal Shark Board, velmi dobře. Síť je dlouhá dvě stě a vysoká pět metrů. Pod ní je prostor i pro jadernou ponorku. Žralok není tupé zvíře, to by neobstál ve vývoji 400 milionů let a byl by z evoluce vyřazen. Síť lehce mine. Připlave k pláži, kde po staletí odpočívá a spí. Najednou má nad hlavou davy turistů, ukřičených dětiček a chlápků na burácejících motorových skútrech. Nemá klid, a tak raději rychle vyrazí na otevřené moře. Do bezpečí. Protože již není tak obezřetný, naráží do smrtící pasti – sítě, kde uvízne za žábry a udusí se. Zevnitř, od pláže! Že vedle něj v sítích umírají i tuňáci, delfíni, želvy, ptáci a mladé velryby, je veřejným tajemstvím. Denně musejí pracovníci Natal Shark Boardu sítě čistit, protože by se pod náporem uhynulých ryb a savců utrhly. Je to neuvěřitelné, ale ta země, ta Jihoafrická republika, která jako první v osmdesátých letech prosadila na světové úrovni ochranu bílých žraloků, má dnes opačný postoj. Žel, známe i důvod. Ještě za Nelsona Mandely, prvního svobodného prezidenta, byla situace únosná, ale nový parlament smýšlí jinak. Na zoufalé snahy ochránců žraloků marně mávajících čísly, která dokazují, že narůstající přiliv turistů za pozorováním žraloků není zanedbatelný, nikdo neslyší. Vláda začala razit tvrdou politiku: „Mrtvý žralok – dobrý žralok!“ Aby dokázala, že to myslí vážně, je mezi sítěmi ještě nataženo lano s háky a čerstvým masem! Co může tento masakr způsobit, si lehce domyslíme. Letos v dubnu vyrazil tým National Geographic tento fakt ověřit. Byl jsem u toho a čekal, jak šetření dopadne. Výsledek byl „pozitivní“. Nic se nepotvrdilo. Ani nemohlo, protože háky s masem byly na týden staženy. Všichni milovníci žraloků se jen zoufale a ironicky pousmáli...

 

zraloci

 

KOLIK JICH ZBUDE?

„Má“ smečka tygrů byla zdecimována na deset procent. Příští rok bude zázrak, jestli objevíme jednoho či dva jedince. Okolo nás bude plavat jen třicet útesových žraloků, kteří již budou tak agresivní, že pracovat s nimi bude velkým rizikem. S ubývajícím množstvím jejich přirozené potravy, kterou jsme nenávratně vylovili, budou hladově útočit na vše, co jim bude připadat k snědku. Mé poselství na přednáškách je jednoduché: „Uvědomme si, že žraloci nám nepobíhají po ulicích. To my, lidé, plaveme v jejich vodách. My stavíme okolo pobřeží hotely a zabíráme pláže. Najednou jsme v šoku, když se stane nějaká nehoda. Pak jen vždy říkám, že by nás měli žraloci žrát v mnohem hojnějším počtu, než je těch pět smrtelných nehod ročně. Pak bychom si jich začali teprve vážit a hlavně se od nich učit!“

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group