ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Maso z pralesa

 

maso2TEXT A FOTO: MARTIN SMRČEK

 

Pohled na Angolu zdevastovanou občanskou válkou není nijak radostný. Existuje tu však místo, které zůstalo téměř nedotčené – provincie Cabinda. Pro přírodovědce je zdejší prales rájem.

 

Pro místní pak zdrojem obživy. Už asi podesáté upozorňuji svého vychrtlého ochránce, že hlaveň kulometu plná hlíny by při prvním výstřelu nadělala víc problémů, než je zdrávo. Jenže noste desetikilovou zbraň v tom vedru a vlhku celý den. A tak se na mne Manoel jen unaveně usmívá, sem tam vyšťouchne z kónického ústí hrst červené hlíny a odevzdaně ji nechá klesnout ke kolenům, aby ji při dalším kroku zase naplnil. Mně nezbývá než doufat, že nás nikdo nepřepadne a ke střelbě nedojde. S Manoelem jsem se za těch pár dní příliš nespřátelil. Viditelně ho štve, že mě musí doprovázet na každém kroku a „dávat na mne pozor“. Ten příkaz dostal od samotného guvernéra, a to je ve vzdálené provincii Cabinda rozhodně člověk nejvyšší. Přitom sledovat v deštném pralese potrhlého přírodovědce – a ještě k tomu v plné polní – rozhodně není nic snadného. Bylo mi ho líto, ovšem podvědomý strach z volného pobytu na místech, kam turista nepřijde, nepřipouštěl sentiment. Jsme totiž v Angole, v zemi, kde občanská válka skončila před pár lety, kde stále operují skupinky odbojářů a separatistů, pro které může být každý cizinec lákavým soustem. Když nic, tak se za něj dá získat slušné výkupné.

 

OBĚTI LOVCŮ

V toyotě je útulno, i když i do ní proniká prach z hliněné cesty. Asfalt z velké části jediné silnice, spojující jih a sever země, dávno zmizel, od kol se zvedá neprostupný oblak a valí se na naše ozbrojené průvodce, sedící na otevřené korbě. V okrese Buko-Zau se konečně dostáváme do pralesní oblasti. Nekonečná zeleň tvořená vrcholky stromů sahá k obzoru. Potěšitelné je, že nepotkáváme nákladní automobily naložené dřívím, a ani v pralese není až na pár výjimek vidět plošné kácení, které se děje v jiných částech rovníkové Afriky. Při opakovaných zastávkách vyrážíme do pralesa a hledáme stopy po gorilách či šimpanzech, ptáme se domorodců podél cest. Přitakávají, že tato zvířata zde žijí, že nejsou vzácná. Bohužel brzy nacházíme nastražené pasti, různě velká oka uvázaná k ohnutým stromů, které spouštějí primitivní, ale velmi účinný mechanismus. O jejich účinnosti není pochyb – podél cest postávají děti a prodávají kořist, maso z pralesa. Bushmeat tvoří dikobrazi, velké krysy, menší antilopy. Na dotazy o ulovených větších a vzácnějších zvířatech se jen culí, je jisté, že vedle běžných drobných tvorů se uloví a na tržišti prodá řada vzácných druhů zvířat včetně goril.

 

ZDROJ OBŽIVY

Bushmeat, maso z pralesa, je zcela zásadní problém v mnoha zemích třetího světa. Loví se totiž nejen běžné druhy zvířaty, ale vzhledem k neselektivnímu způsobu odchytu do nášlapných pastí a ok vše, co se naskytne. Obětí lovců jsou tak běžně i vzácné, ohrožené a přísně chráněné druhy. Je velice snadné zakazovat lov a stíhat lovce, ovšem pro ně je to jediný dostupný zdroj potravy a příjmů. Každý zákaz musí být vyvážený nějakým alternativním způsobem obživy, což se snaží řešit řada různých světových organizací.

 

TRŽIŠTĚ HRŮZY

Obcházím pitoreskní stánky na domorodém tržišti okresního města a hledám bushmeat. Rýže, fazole, hromady zeleniny a ovoce…. Až konečně narážím na první úlovky zvířat. Tak jako podél silnice dny před tím převažují dikobrazi, malé antilopy chocholatky a dikdikové, vedle nich leží na pultech části větších zvířat, na povrchu opálené nad ohništěm, aby delší dobu odolaly náporu much. Zastrčený stánek na konci trhu mi vyráží dech. V několika řadách nad sebou vidím lebky různých primátů od malých kočkodanů po paviány a možná dokonce gorily, sušené chameleony, zobáky papoušků žako a zoborožců, kůže velkých antilop, jejich rohy, nohy… Jen pár snímků a majitelka stánku mě zle odhání. Prý jsou to jen produkty využívané šamany a lidovými léčiteli, takže žádné focení a hajdy pryč. Jsem rád, že to skončilo jen několika zlými výkřiky a máváním rukou, protože kolem stařeny se na její ochranu v mžiku shromáždil pořádný dav nepřátelsky vypadajících domorodců.

 

RÁJ PŘÍRODOVĚDCŮ

Prales Miombé je nesmírně bohaté a neprostupné území. Táhne se v širokém pásu západní Afrikou od Gabonu na severu přes obě konžské republiky právě po Cabindu, která tvoří jižní okraj území. Tento původní tropický prales patří k nejcennějším africkým územím a je domovem celé řady vzácných a ohrožených druhů zvířat, včetně nížinných goril, šimpanzů, slonů a tak dále. Rozhodně ale není bezedný. Při výpravách do pralesa jsme žasli nad obdivuhodnou pestrostí ptačího světa Cabindy. Během několika dnů jsme měli možnost pozorovat řadu mimořádně vzácných druhů ptáků. A co víc – alespoň podle dostupné literatury – pozorovali jsme několik druhů poprvé v Angole. To neznamená, že bychom měli takové štěstí, ale že v této zemi včetně Cabindy už desetiletí přírodu nikdo nezkoumal. Vědecký tým by mohl během měsíčního pobytu získat mimořádné výsledky ve všech oborech.

 

ZOO MEZI VRAKY

Poslední dny před odletem trávíme v hlavním městě provincie. Náhodně se dozvídáme, že kdesi při pobřeží žije starší Portugalec jménem Salazar, který vlastní gorilu, šimpanze a další zvířata v jakési malé soukromé zoo. Ihned se za nim vydáváme. Kličkujeme úzkými uličkami na periferii, mezi plechovými nekonečnými slumy, až náš průvodce zastaví u podivného zákoutí – vraky aut a pneumatiky ukazují na autoservis, nápisy na hospodu, ale nic nevěstí, že jsme u hledaného zvěřince. Vítá nás šlachovitý chlapík, prohodíme pár slov a také sklenice studeného piva nám v poledním vedru udělá radost. Po chvíli nás ochotně provází svým rozlehlým pozemkem, připomínajícím nelegální skládku. V malé kleci se krčí dvě mláďata šimpanzů. Salazar je vypouští a šimpanzátka se rozbíhají radostně po okolí. Z kýble tahají rozmáčený tvrdý chléb, pohazují prázdnými láhvemi od koly, skáčou po vracích aut a lezou pod nimi. Jeden nezbedník nalezne pohozený nůž, běhá s ním kolem mne jako pirát a rozmachuje se, jako by mě chtěl bodnout. Salazar bere mláďata do ruky a uklidňuje je. Můžeme si je dokonce pochovat.

 

maso

 

OPRAVDU ZACHRÁNĚNÁ?

„Kde je ta mladá gorila?“ pídím se po tom, co mne nejvíc zajímá. „Asi před týdnem si ji odvezli jistí Brazilci,“ zní stručná odpověď. Gorilu, přísně chráněného živočicha, není problém bez jakýchkoliv dokumentů vyvézt přes půl světa. Salazar vidí mé zděšení. „Já zvířata nechytám, ale zachraňuji,“ vysvětluje s vážnou tváří. „Kupuju je od lovců a pytláků, jinak by je zabili a snědli. Je lepší je vykoupit a prodat tam, kde o ně bude dobře postaráno…“ Až při další prohlídce pozemku začínám Salazarovi věřit. V bizarním zvěřinci má vedle šimpanzů dva kočkodany, asi sedm červených pralesních prasat štětkounů, dikobrazy a asi deset malých antilop několika druhů. Většina z těchto zvířat je silně handicapovaná a pokud by je Salazar nevykoupil, byl by to jejich konec. Všichni kopytníci byli nepochybně v pralese odchyceni do ok a mají buď zcela amputované či alespoň poškozené a zdeformované části končetin. Je to smutný pohled. Šimpanzi, gorily a další zvířata pocházejí z Cabindy. Je to skvělá zpráva, právě v případě goril se bude možná jednat o jejich nejjižnější výskyt, na samém konci pralesa Miombé. Znamená to také, že toto úžasné území přečkalo mnohaletou občanskou válku, která zničila celou zbylou Angolu, zahubila obrovské množství lidí a bohužel také skoro všechna velká zvířata. I dnes, pár let po jejím konci, válka zabíjí. Miliony nášlapných min neumožňují v Angole rychlou obnovu země, ale Cabinda žije a čeká na své objevení. Bez infrastruktury zatím asi jen na ty nejodvážnější dobrodruhy, ale časem jistě i na další turisty. Pokud si uchová svou jedinečnou přírodu, pralesy a nekonečné písečné pláže, bude perlou celé jihozápadní Afriky.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group