ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Mladší bratři cest

 

bratri2TEXT A FOTO: MICHAL MAŠEK

 

Mosty kdosi nazval mladšími bratry cest. Pro dopravu znamenaly revoluci. Překonávají překážky, zkracují cestu, rozšiřují akční rádius. Zkrátka, sbližují protilehlé břehy. Určitě stojí za stejnou pozornost jako jiné stavby, kterým se obdivujeme.

 

Například frekventovaná turistická trasa z Paříže na francouzský jih nabízí slušný výběr mostů. Měsíc po příjezdu na francouzský jih do Arles namaloval Vincent van Gogh několik verzí půvabného padacího mostu, který překračuje úzký kanál spojující Arles s jižněji položeným Pont-du-Bouc. Mostu s oficiálním názvem Pont de Réginelle místní lidé tehdy neřekli jinak než Langlois – podle jména jeho správce. Vincenta ale zradila francouzština a v dopisech bratru Theovi tvrdošíjně mluví o Pont de l'Anglais - Angličanově mostu. Protože na zmíněné trase šlo o jeden z jedenácti můstků postavených holandským inženýrem, Langlois zjevně Goghovi připomínal totožné stavby z rodného Holandska, a to byl jeden z důvodů, proč si tento námět tak oblíbil. Langlois prošel několika proměnami: původní dřevěný most byl v roce 1930 nahrazen novým betonovým můstkem (zničeným v roce 1944) podobně, jako dalších devět z původních jedenácti mostů arleského kanálu. Jediný zbylý dřevěný padací most se uchoval v nedalekém Fos-sur-Mer, odkud byl v roce 1959 sejmut a přemístěn na dnešní místo blízko Arles – asi dva kilometry od prapůvodního objektu malovaného Van Goghem, byť se ho podařilo zasadit do téměř stejné scenerie. Podle vlastních dopisů byl Gogh velmi spokojen s tím, že zachytil „kousíček provensálské krajiny uchovávající si zvláštní holandský nádech...“.

 

EIFFELŮV VIADUKT

Železniční obloukový viadukt Garabit se klene přes řeku Truyère v departementu Cantal kopcovité Auvergne. Vznikl mezi léty 1880-1884 a jeho autorem není nikdo jiný, než inženýr Gustav Eiffel ve spolupráci se stavebním inženýrem Maurice Koechlinem. Most je dlouhý 565 metrů s hlavním obloukem o rozpětí 165 metrů. Na sklonku 70. let 19. století se Evropská železniční společnost pustila do intenzivní výstavby železniční sítě na celém kontinentě a zejména ve Francii. Tam stál v cestě rozvoje železnice směrem na francouzský jih poměrně robustní a členitý terén Francouzského středohoří (Massif Central). Eiffelovi se podařilo dostat se na přední místo v oboru a díky jeho projektům v této kopcovité oblasti se stal inženýrskou legendou. Na prvním místě jeho auvergneských aktivit stojí právě přemostění širokého a větrného údolí Garabit. Zadání projektu viaduktu bylo opravdu hozenou rukavicí. Přemostit údolí vyžadovalo stavbu mostu schopného nést železniční koleje a vlak ve výšce 120 metrů nad hladinou řeky. Eiffel příslovečnou hozenou rukavici zvedl a uspěl, mimo jiné díky předchozím zkušenostem s podobně koncipovaným mostem Maria Pia přes španělskou řeku Douro. Eiffelovy práce byly založeny na precizních výpočtech. V té době docházelo často ke zřícení ocelových mostů, Eiffel však dokázal výborně řešit i dynamické zatížení mostu vlakovou soupravou a ohrožení větrem a problémům se vyhnul. Viadukt Garabit váží 3587 tun a o dokonalých výpočtech svědčil mimo jiné i tehdejší výkyv konstrukce, představující pouhých osm milimetrů! Eiffel patřil mezi klasické průkopníky techniky a stále hledal způsoby, jak stavbu železné konstrukce ještě více zlevnit, zrychlit a zvýšit její bezpečnost. Vsadil na standardizaci, a tak jeho mosty nevyžadovaly kvalifikované pracovníky, což šetřilo náklady. Po mnoho let platil viadukt Garabit za nejvyšší na světě. V roce 1976 si dokonce zahrál v dramatickém filmu Přejezd Cassandra. Dnes po něm jezdí jediný turistický vlak denně, spojující auvergneský Clermont-Ferrand s languedockým Béziers.

 

ĎÁBLŮV MOST

Docela slušné množství míst a staveb v Evropě nese přitažlivý název Ďáblův most. Jen ve Francii jsem jich napočítal deset. Název je skoro ve všech případech svázán s podobně znějící legendou: stavitelé mostu se buď rozhodnou, nebo jsou okolnostmi donuceni k tomu, aby o pomoc požádali ďábla – jedině on je schopen zhostit se úkolu tak obtížného, jako třeba přemostit propast či strmou soutěsku – ovšemže zpravidla výměnou za duši. Nakonec se však lidem zpravidla podaří ďábla nějakým způsobem přelstít…V místě nazývaném Ďáblův most se řeka Herault ve stejnojmenném departementu jihofrancouzského kraje Languedoc zařezavá do strmého úbočí vápencového masivu Séranne. V chaotické krajině skal signalizující známé soutěsky se strmými stěnami, v nichž eroze vyhloubila bizarní amfiteátry a jeskyně, se břehy Heraultu prudce zužují, zatímco na druhé straně mostu tvoří ideální bazén; scenerie jako stvořená pro legendu o staviteli románského mostu z 10. či 11. století, kterému ďábel pomohl se stavbou výměnou za první duši, jež měla most překročit. Chytří venkované ovšem poslali psa... Obrovské balvany, jimiž jsou soutěsky řeky doslova přeplněné, mají být svědectvím ďáblova hněvu, když zjistil, že byl podveden... Prozaičtější verze upomíná na stylovou podobnost tohoto fakticky jednoho z nejstarších románských mostů ve Francii s nedalekým románským klášterem Gellone. Most figuruje i na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO – zejména proto, že tvoří součást Svatojakubské poutní trasy a v heraultských soutěskách představuje zároveň bránu do „pustiny“, symbolizující duchovní dimenzi, kterou tu v touze po klidu, modlitbě a meditaci hledal zakladatel kláštera Guilhem-le-Désert neboli Vilém z pustiny, statečný, leč unavený rytíř Karla Velikého. Další z Ďáblových mostů vyrostl kolem roku 1202 na řece Jaur u languedocké vesničky Olargues. Jeho románský koncept nádherně zapadá do údolí řeky a postavit ho muselo být vzhledem k příkrosti údolí značně složité. Z několika důvodů je proto most u Olargues považován odborníky za mistrovské dílo tehdejších stavitelů, kteří vlastně zužitkovali kolmou skálu nad řekou jako stavební základnu. Přemostění Jauru umožnilo obci napojení na frekventovanou obchodní cestu z Toulouse do Nîmes a tím i její dlouhodobou prosperitu. Ďáblův most má lví podíl na tom, že Olargues figuruje na seznamu nejkrásnějších obcí Francie.

 

bratri

 

NEJVYŠŠÍ NA SVĚTĚ

Viadukt Millau je dálniční most v jižní Francii – od roku 2004 udávaný jako nejvyšší na světě. Nutnost vybudovat most přes řeku Tarn u města Millau a dokončit tak dálnici A 75 spojující Paříž s jihem Francie donutila vládu už roku 1989 ke schválení projektu výstavby mostu. Tvůrci stavby jsou francouzský projektant Michel Virlogeux a britský architekt Norman Foster. Viadukt Millau je zavěšený most se sedmi betonovými pilíři a osmi mostními poli; mostovka je ocelová a váží 36 000 tun. Délka mostu činí téměř dva a půl kilometru v zatáčce s poloměrem dvacet kilometrů. Mostní pole nemají stejnou délku - šest centrálních měří 342 m a dvě okrajová 204 m. Mostovka samotná klesá od severu k jihu o tři procenta. Výška pilířů se pohybuje od 77 metrů až k 246 metrů. Nejvyšší pilíř převyšuje spolu s věží nad vozovkou svou výškou i Eiffelovu věž. Během stavby se mostovka musela rozdělit na dvě části; každá z nich byla spouštěna rychlostí šest set milimetrů za čtyři minuty samostatně. Když se po několika měsících práce podařilo obě části spojit, odchylka od nich činila jen jediný centimetr! Po zatěžkávacích zkouškách, které most bez obtíží vydržel (prohnutí činilo 26 cm a bylo v normě) mohl být v prosinci roku 2004 po 38 měsících stavby slavnostně otevřen. Millau je příkladem moderní architektury vzácně souznějící s okolní přírodou.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group