ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Kronika z býku

 

byci2TEXT A FOTO: JAN BALTUS

 

Necelé tři roky trvalo Hernando Cortésovi dobytí říše Aztéků. Mnoho zlata, po němž Španělé toužili, nakonec skončilo na dně jezera. Jeden z největších pokladů starověké historie ovšem ukořistili.

 

Codex Bodley. Češi nyní vytvořili unikátní kopii tohoto sedmimetrového leporela mapujícího dějiny říše Mixtéků. Vzácný rukopis přivezl Cortés na španělský dvůr Karla V. Nevíme, zdali někdo dokázal obsah rukopisu tomuto bigotnímu katolíkovi vyložit. Mohl panovník vůbec tušit, že v ruce drží historickou záhadu? Leporelo je vlastně genealogií znepřátelených královských rodin a vzbuzuje mnoho otázek. Téměř pět set let po Karlovi V. se nad dílem sklání český koželuh Ladislav Knytl společně s pracovníky českého vydavatelství Archa 90 za pečlivého dozoru kurátorů Oxfordské knihovny. Ti jim právě na vozíku dovezli jeden z nejcennějších dokumentů světové historie. Codex Bodley. Padesát let nebyl k vidění, uschován za zvláštních podmínek v trezoru. Podobných dokumentů aztécké kultury existuje po světě jen devatenáct, a jen jediný zůstal v Mexiku. Byla to vzácná chvíle.

 

KNIHAŘ CHIRURGEM

Celá skupina odborníků má pečlivě umyté ruce bez rukavic, jejichž textura by mohla poškodit pět set let starou kůži leporela a její písmo, nikdo nesmí mít sebou propisovací tužku a všichni jsou oblečeni jako chirurgové před prvním řezem do těla pacienta. Rudolf Kalovský, tiskař z nakladatelství Archa 90, si v tu chvíli uvědomil, kolik úsilí vlastně stálo dosáhnout okamžiku, kdy světová památka takového významu bude svěřena do rukou českých řemeslníků, aby z ní vyrobili věrné faksimile. „Na počátku byla zdařilé faksimile Velislavovy bible, kterou jsme vystavili na veletrhu v Londýně. Tam ji spatřil ředitel historických fondů Bodleyho knihovny a pozval si nás k jednání. Myslím, že jsme mu trochu vyrazili dech, když jsme na otázku, zdali bychom měli zájem vydat faksimile nějakého tisku z majetku knihovny odpověděli, že ano, a zrovna jen Codex Bodley. Ani jsme přesně netušili, co nás čeká, ale neodradila nás ani zdlouhavá jednání. Tehdy jsme ještě nevěděli, že tuto památku vlastně kurátoři knihovny neukázali ani královně či jinému hostu Oxfordské univerzity, a že vědci padesát let pracovali jen s kopiemi obrázků jednotlivých stran. A teď jsme tu stáli, skupina řemeslníků z malé země, a všichni čekali jak si s tím technickým problémem poradíme. Na první pohled bylo zřejmé, že se k rukopisu chovali s nesmírnou úctou. Při jedné návštěvě Oxfordu jsme jen tak z legrace vzali do ruky nůžky, jako že potřebujeme vzorek kůže, ale úsměv nám ztuhl na rtech. Na tento typ humoru nejsou zřejmě Britové zřejmě vůbec zvyklí. Tím větší byly naše obavy, jak se to podaří,” vzpomíná Rudolf Kalovský.

 

ULOUPENÉ LEPORELO

Když se pokusil koželuh pan Knytl přičichnout k leporelu aby vydedukoval přírodní postupy činění kůže starých Mixtéků, kurátor málem vyjekl strachem. Co ten člověk dělá? Ale čas smyl ze starého manuskriptu všechny pachy, ostatně leporelo zažilo své. Z depozitáře Karla V. se dostalo do vlastnictví portugalského arcibiskupa, z jehož majetku jej zřejmě uloupil hrabě z Essexu. Tehdy Britové na portugalském pobřeží loupili běžně a nestyděli se za to ani šlechtici. Hrabě z Essexu věnoval leporelo svému příteli siru Thomasu Bodleymu, po němž je dodnes knihovna shromažďující staré historické tisky pojmenována. Historie této úctyhodné instituce je ostatně neméně zajímavá a sahá hluboko do 14. století. A sir Bodley se na sklonku 16. století opravdu zasloužil o zachování mnoha starých tisků. Putování Codexu Bodley je tedy až do 17. století, kdy se dostal text do Oxfordu, tak trochu mystické, i když verze o pirátském aktu hraběte s Essexu pochází z odborných archeologických kruhů.

 

KŮŽE Z JELENA

Luděk Knytl okamžitě pochopil, že bude muset vymyslet vlastní postup, jak nahradit kůži bílých jelenů, na níž je původní leporelo vykresleno. Zpočátku se odborníci z Archy 90 domnívali, že kůži ve faksimile nahradí papírem nebo plastem, na nějž je možné moderními postupy tisknout. Papír by však udělal z manuskriptu těžkou, tvrdou a nemanipulovatelnou desku, a na plast, připomínající kůži tloušťky 0,8 až 0,9 mm, který by podržel barvu i při ohybu, si netroufli ani ti nejlepší výrobci. Takže kůže byla jedinou volbou. První návštěva pana Knytla a dalších odborníků z Archy 90 byla jen jednou z mnoha, které museli v Oxfordu i se svým počítačovým vybavením vykonat. Nepřipadalo v úvahu, aby byl Kodex Bodley zapůjčen do Prahy. Každá návštěva a styk s originálem mohly trvat jen dvě hodiny a během té doby bylo nutné posoudit a zjistit mnoho věcí. Kvalitu a tloušťku kůže, barevnost originálu porovnat s prvními nátisky na papír a později kůži, vysledovat chyby a švy i záplaty kůže leporela, které nezobrazila digitální kopie textu. „Digitalizovaný záznam kodexu poskytla Oxfordská knihovna, neboť nám nebylo dovoleno s knihou nějak manipulovat. Digitální záznam byl perfektní, dokázal vyrovnat i deformaci obrazu vzniklou jen pootevřením stránek leporela na maximum 120o, jak je dovoleno u všech historických tisků, nicméně nezachytil všechny detaily, například již zmíněné záplaty,“ vzpomíná Rudolf Kalovský.

 

JAK NAPODOBIT MISTRY

Koželuh pan Knytl rozhodl, že je schopen napodobit kůži bílých jelenů kůžemi z mladých herefordských černostrakatých býků ve věku do 18 měsíců, o váze kolem 650 až 700 kilogramů. Ale pořád zde byly hádanky, například jak vyčinit kůži, aby vydržela třeba k tisku? Co se stane s barvou, pokud se kůže ohne? „Naprosto největší absolutorium patří lidem z našich dílen, kteří vlastně každý díl kůže leporela museli ručně udělat přesně tak, jak je v originále. Tedy včetně záplat, švů, lepení a ohybů. I drobných poškození. Nedivím se, že tím jsou kurátoři Bodleyho knihovny úplně unešeni, je to prostě oslava řemesla,“ dodává Tomáš Žilinčár z nakladatelství Archa 90.

 

byci

 

CO NÁM MIXTÉKOVÉ SDĚLILI

Přílohou faksimile Codex Bodley je anglicky psaný text s českým překladem. Pokud vás zajímá, kdo rozluštil písmo Mixtéků, od nichž se ho učili Aztékové, není tu žádný příběh J. F. Champolliona a egyptských hieroglyfů, i když „písmo“ Mixtéků hieroglyfy připomíná, zvláště v části symbolické. Mixtécké písmo obsahuje i prvky fonetického písma, i když většinou jde o náznakové formy hieroglyfů To, že badatelé čtou z Codexu Bodley, vychází z prostého faktu, že Mixtékové prostě naučili Španěly svému písmu, ale to se týká většiny indiánských kultur. I Španělé ve snaze rozumět písmu svých poddaných zapisovali k jednotlivým znakům mixtéckého písma význam a obsah. Proto Codex Bodley umějí dnešní badatelé číst. To neznamená, že umíme rozluštit spojitosti. Bez zajímavosti není, že některé znaky starého písma jsou v Mexiku stále používány pro v této zemi tak oblíbená mystická sdělení. Codex Bodley je na rozdíl od dalších srovnatelných písemných památek velmi ucelený, začíná přibližně v 10. století a končí rokem 1521, tedy dobytím aztécké říše Hernando Cortésem. Ale vzbuzuje mnohé otázky. Proč se autoři rozhodli napsat na jeden dokument historii několika dynastií a popsat jejich život ze dvou různých hledisek. Jména osob jsou zde rozeznatelná podle znaků, takže je zde muž Osm Jaguárů nebo Dvanáct Deštů či Jedenáct Větrů. Podobné je to s místy a názvy měst. To mají obě strany kodexu společné. Ale kde leží tato místa je třeba dedukovat pomocí srovnávání s jinými texty, a dvojí pohled na historii na jednom dokumentu je při tom cenným vodítkem. Důvod, proč se autoři, mistři Codex Bodley, rozhodli pro jakési společné popisování událostí, je obsažen v závěru samotného textu, z něhož se dozvídáme, že rodiny Tilantongo, Teozacoalco, Achiulla a Chndua si byly před vpádem Španělů velmi blízké. Svou roli tu jistě hrála stálá hrozba aztécké říše, před vládem Španělů nesmírně silné, a nakonec i první zvěsti o španělské krutosti a nepřemožitelnosti.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group