ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Babylon Morava

 

babylon2TEXT: JAN KUČA

 

Když jde o sport, skanduje se na Moravě „Češi do toho!“ jako v celém Česku. Říct ale Moravanovi, že je Čech, znamená koledovat si o malér. Moravané jsou na své moravanství náležitě hrdí.

 

Moravané však nejsou jednolitou masou lidí stejného původu a nikdy jí nebyli. Nejstarším regionem na Moravě je Haná. Je doložena už v 16. století. Haná byla považována za centrální a váženou krajinu – zemi zaslíbenou, přirovnávanou ke Svaté zemi a její města byla srovnávána s biblickými: „Haná je slavná krajena, nad všecke krajene, ... Haná nová Palestena, Morava je Jordán, Prostijov je Jerozalem, Veškov Selo, Dub je Dan. Prave sme Hezrahelete, me všece Hanáce...“ Sedláci byli na svůj bohatstvím oplývající region náležitě hrdi. Svůj starobylý tanec „cófavá“, „choďavá“, „vláčitá“ nebo jak jej ještě nazývali, se odvažovali tančit i v kostele, zvláště na poutních místech. K tomu byly určeny zvláštní písně – „svaté“. Na vážnosti dodávala Hanákům v hojné míře i pozvání na panské dvory, kde venkované ve svých bohatých hanáckých krojích s nákladnými výšivkami a krajkami zpívali hanáckým nářečím zpěvohry, označované jako „hanácké opery“. Vnitřně je Haná diferencována na několik podregionů. „Praví“ Hanáci sídlí podle Hanky z Hankenštejna, olomouckého knihovníka a autora nejstaršího popisu „moravských kmenů“ z konce 18. století, u řeky Hané, tedy na jih od Prostějova směrem k Vyškovu. Blaťáci zase obývají oblast od Prostějova a Kojetína na sever až k Olomouci a Náměšti na Hané, na východě jsou Zábečáci. Podle mužských kožených kalhot – široce nařasených „červenic“ – byla pojmenována podskupina Baňáků na jihozápadě Hané, na samém západním okraji zase pobývali takzvaní „Žluťáci“, kteří nosili úzké žluté koženky.

 

SLOVÁCKO SA NESÚDÍ

Ze Zálesí, které je už na Komenského mapě Moravy, už zbyly jen zbytky. Pojmenování označovalo severní část dnešního Slovácka a jižní okraj Valašska. Jeho obyvatelé byli zváni Zálesáci, Zálešáci nebo Salašáci. Od 30. let 20. století se zásluhou Antonína Václavíka vyskytuje už jen s přídomkem, tedy v podobě Luhačovské Zálesí a označuje jen malou část původního regionu. Území jihovýchodní Moravy dnes označujeme většinou jako Slovácko a jeho obyvatelům říkáme Moravští Slováci. Vzniklo ze staršího pojmu Moravské Slovensko, které tvořilo protiklad ke Slovensku uherskému. Celek je uvnitř složitě diferencován. Jeho základními složkami jsou Podluží, Dolňácko, Horňácko, Kopanice a Hanácké Slovácko. Poměrně starým názvem je Podluží, které svou nápadnou lidovou kulturou upoutávalo pozornost už v 18. století. Bylo často ztotožňováno s územím při jižních hranicích Moravy, chorvatskými obcemi na Mikulovsku s jádrem kolem Jevišovky, Nového Přerova a Dobrého Pole. U vlastního Podluží při soutoku Dyje s Moravou se v literatuře uvádělo, že se místní obyvatelstvo promíchalo se starší vlnou chorvatské kolonizace a oproti těm mikulovským už mluví pouze „moravsky“ a ne chorvatsky. Chorvatům bylo připisováno i rozšíření „červenic“, mužských ostře červených krojových nohavic. Až od konce 19. století se začínají používat další názvy jako Dolňácko, kterým se ještě podle geografické polohy přidávají přídomky, Kyjovské, Strážnické, Hradišťské, Brodské a podobně. Toto označení vzniklo jako protiklad k Horňácku, které bylo ještě v 19. století přiřazováno ke Kopanicím. Právě z této oblasti pochází většina známých krojů, písní a malovaných domů se žudry – klenutými přístavky u vchodů.

 

VALAŠI, JEDNA RODINA

Přejděme ale ještě jinam, na Valašsko. Tento region se objevuje až na konci 18. a začátku 19. století. Autoři regionální literatury Valachy často směšovali s výše zmiňovanými Zálesáky neboli Zálešáky – obyvateli Zálesí. Pro celkový charakter regionu byla rozhodující pastevecká kultura, kterou s sebou přinesli pastýři z hornatého území dnešního Rumunska. Ta se setkala se starší pasekářskou kolonizací. Dalším typickým rysem je silná evangelická tradice, neboť hory přinášely dobrý úkryt před rekatolizačními snahami. Mezi širokou veřejností jsou známi odvážní zbojníci a jejich „valašky“, které od Valachů dostaly i své jméno. V dnešní době Valašsko působí natolik atraktivně, že obyvatelé pohraničních lokalit, tradičně počítaných k jiným národopisným oblastem, se sami označují jako Valaši. Rozsáhlé území na západě Moravy a jeho lid nese označení Horácko a Horáci. Už v německojazyčné literatuře konce 18. a začátku století se objevují názvy jako Horaken und Podhoraken, Hochländer, Bergländer a podobně. Vzhledem ke své blízkosti k Čechům a podobné kultuře se jim často říkalo i Čeští Moravané, stejně jako obyvatelům východní Moravy Moravští Slováci. I když je dnes oblast dost velká, dříve bylo horácké území mnohem širší. Počítalo se sem i okolí Zábřehu a Šumperka a dokonce i Brněnsko, které dnes tvoří samostatný národopisný region. Hornaté území podél staré zemské hranice bylo označováno jako Horácko, s hranicemi Podhorácka to bylo vždy horší. Většinou zůstává jen u konstatování, že to je níže položené území Horácka, východní hranice je neustálená dodnes. I v nářečí byl rozdíl mezi oběma podoblastmi patrný – Horáci mluvili „česky“, podle dialektologů odborně nářečím českomoravským, moravskočeským neboli jihovýchodočeským, Podhoráci už používali „dlóhó“ řeč, které se ve starší literatuře říkalo „horáčtina“. Nepřispívalo to příliš k ujasnění situace, protože pak Horáci mluvili česky, kdežto Podhoráci horácky.

 

babylon

 

MLADÉ BRNĚNSKO

Jako mladý pojem v národopisné literatuře vzniklo Brněnsko, když se vydělilo ze staršího širokého chápání okraje Horácka. Uprostřed se nacházelo průmyslové středisko města Brna, obklopené věncem zemědělských obcí, které si dlouho držely svoji typickou rázovitost. Nejvýraznějším zástupcem byla Líšeň. Líšňačky byly se svými širokými sukněmi proslulé po téměř celé Moravě, kde skupovaly drůbež a vajíčka a prodávaly je pak v Brně na Zelném rynku. Ještě v 2. pol. 20. století je zde bylo možno vidět, jak prodávají zeleninu.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group