ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Neztratit hlavu

 

hlava2TEXT A FOTO: MICHAEL FOKT

 

Kudlanky jsou mistry převleku. Svým vzezřením a chováním dokázaly zmást nejen kořist a nepřátele, ale i celá pokolení lidí. Kvůli strašlivým loupeživým nohám sepnutým k falešné modlitbě je národy po celém světě považovaly za svatý hmyz. Jediné, co jim je však svaté, je představa šťavnatého oběda.

 

Ačkoli se za kořistí plíží pomalu a s nekonečnou trpělivostí, ovládly i taktiku špičkových pilotů stíhacích letounů. Ocelové pasti lovců kožešin byly postrachem zvěře od Aljašky po Velká jezera. Před dokonalejšími pastmi se ale musí mít na pozoru hmyz už více než sto milionů let. Od lidských vynálezů se lapací nohy kudlanek liší v jedné podstatné věci – při práci je řídí výkonný mozek spojený s očima, které perfektně odhadují vzdálenost. Podle fosilních dokladů se kudlanky od druhé poloviny druhohor nijak podstatně nezměnily. Jejich tajnou zbraní jsou stále velmi účinné sepjaté přední nohy, které jim propůjčují pokorný vzhled. Stehenní a holenní články loupeživých nohou do sebe díky žlábku na holeni přesně zapadají a pracují tak na principu zavíracího nože. Respekt budící trny navíc zaručují, že jednou chycená kořist už neunikne. Sledování bleskové práce lapacích nohou je však bez použití moderních přístrojů nemožné. O to více se však můžeme pokochat mistrovstvím, s jakým se kudlanka ke kořisti přibližuje. Většinou sedí bez hnutí na stéblu trávy a čeká, až se něco jedlého přiblíží na dosah. Pak zahájí manévr krok-sun-krok, skoro jako v tanečních. Pomalu manévruje svým tělem do útočné pozice a čas od času u toho zcela strne. Je to spolehlivý trik. Hmyzí složené oči totiž vnímají jen pohyblivé předměty a kudlanka a je při tomto stylu plížení pro kořist vlastně neviditelná. Navzdory úctyhodným loveckým zbraním jsou kudlanky proti větším dravcům bezbranné. Nemají totiž žádné jedy, zapáchající látky ani jinou obranu, které by se predátoři museli obávat. Ačkoli velké tropické druhy občas uloví i malé žáby, ještěry nebo ptáčata, většinou pro ně tito tvorové představují spíše obávané nepřátele. Proto je nejlepší obranou splynout se svým okolím. Díky hnědavému či nazelenalému zbarvení jim maskování nedělá problém. Při jednotlivých svlékáních mohou kudlanky částečně měnit své zbarvení tak, aby co nejvíce odpovídalo okolnímu prostředí. Kudlanka nábožná, se kterou se můžeme setkat i na jižní Moravě, proto existuje v zelené, hnědé a žlutavé formě. Některé kudlanky z Afriky či Austrálie se umějí dokonce vyrovnat i s požárem, který sežehl okolní krajinu. Prostě během následujícího svlékání ztmavnou tak, aby se ve zuhelnatělé přírodě ztratily.

 

VĚTVE, KVĚTY, KAMENY

Ještě lepší strategií je vypadat jako něco nejedlého. Kudlanky rodu Popa proto napodobují suché větvičky. Při vyrušení strnou a dokonce přiloží lapavé nohy k podkladu tak, aby to vypadalo, že ze skutečné větvičky vyrůstají. Zvláštní madagaskarská kudlanka Phyllocrania paradoxa má na repertoáru uschlý list včetně žilnatiny a okousaných okrajů. Snad nejznámějším a zároveň nejkrásnějším příkladem maskování kudlanek jsou květomilné druhy z jihovýchodní Asie, které napodobují květy orchidejí. Narůžovělé nohy s výrůstky se promění v okvětní plátky, zatímco hlava s tělem představují střed květu. Opylovačům, kteří se rozhodnou takový květ navštívit, se dostane více než nadšeného přijetí. Některé květinové kudlanky dokonce během života převlékají kostýmy. Jako nejmenší nymfy napodobují svým černo-červeným zbarvením nejedlé ploštice, pak přesedlají na růžovou módu, aby v dospělosti navlékly bledě růžový šat. Ačkoli nejsou kudlanky příliš dobrými letci, občas se do vzdušného prostoru vydat musejí. Roztoužení nápadníci se například z poměrně velké vzdálenosti slétají ke svým nebezpečným partnerkám. Jakmile však vzlétnou, stávají se terčem netopýrů. To se pak odehrávají letecké souboje dovedností i technologií, které jsme zvyklí vídat spíše ve válečných filmech.

 

SONAR VERSUS TAMARA

Netopýři hledají kořist pomocí ultrazvukových výkřiků. Jako živoucí sonary vnímají odražené zvukové vlny a vytvářejí si tak zvukovou mapu svého okolí. Vysíláním ultrazvuku se však rovněž prozradí živočichům, kteří disponují vhodným sledovacím zařízením, například kudlankám. Pro nás neslyšitelné výkřiky netopýrů vnímá jediný sluchový orgán uprostřed jejich hrudi. Pracuje na obdobném principu jako pasivní lokátor Tamara, kterým čeští vědci ohromili konstruktéry amerických neviditelných letadel. Na rozdíl od netopýřích sonarů nebo lidských radarů nevysílá žádné vlastní impulzy, pouze sleduje signály vysílané protivníkem. Prchá-li letící kudlanka před netopýrem, změní v určitém okamžiku prudce směr letu a zamíří rovnou k zemi. V okamžiku tím zmizí z dosahu netopýrova sonaru. Počíná si při tom naprosto stejně jako letecká esa při vzdušných soubojích. Do laboratoře, kde vědci únikový ma névr kudlanek objevili, údajně osobně volali američtí piloti a potvrzovali, že se takto skutečně snaží setřást nepřátelský stroj „za ocasem“. Odborníky velmi zajímalo, jak kudlanky vypočítají ten správný okamžik k zahájení klesání. Napojili proto jejich sluchový nerv na elektrody a sledovali reakci hmyzího lovce při útoku netopýra. Jak se okřídlený savec blíží ke kořisti, zrychluje frekvenci svých výkřiků. Snaží se tím o co nejpřesnější lokalizaci oběti. Kudlančí sluchový orgán tuto změnu vnímá a právě podle ní pozná, kdy se netopýr chystá udeřit. Elektroda však zaznamenala ještě jednu zajímavou věc – v nejnapínavějším okamžiku před útokem se sluchový nerv zcela vypíná! Kudlanka se pak při klesavém manévru neorientuje sluchem, ale pomocí zraku a možná i drobných chloupků na těle. Sluchový nerv se pravděpodobně vyřadí z činnosti těsně poté, co vydá pokyn k zahájení střemhlavého letu. Odvážným manévrem si zachrání život plné čtyři pětiny pronásledovaných lovců. Přesný odhad potřebují kudlanky nejen při úniku před nebezpečím, ale i během lovu. Při zaměřování kořisti však u těchto denních lovců hraje nejdůležitější úlohu zrak. Proto zabírají velké složené oči většinu jejich trojúhelníkové hlavy. Kudlanka také dokáže obhlédnout téměř celý prostor kolem sebe, aniž by musela natáčet celé tělo a riskovat tím, že se kořisti prozradí.

 

VELMI NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI

Milostné hrátky kudlanek jsou díky proslulé nenasytnosti některých samiček, které při aktu ukusují hlavy svým ctitelům, poměrně proslavené. Zároveň je však obestírá řada tajemství. Požírají samičky skutečně své milence a proč to vlastně dělají? Zdá se, že si kudlančí nápadníci nebezpečné sklony svých partnerek dobře uvědomují. K čekajícím samičkám se slétají podle pachových stop, které nevěsty vylučují do vzduchu. Vůně lásky zároveň slouží jako poznávací znamení toho, že je samička na páření připravená. Každé kudlance, která feromony nevylučuje, by se měl samec ve vlastním zájmu vyhnout. Větší a silnější samička by s ním bez okolků naložila jako s každou jinou kořistí. I v případě, že se všechno zdá být v pořádku, přistane sameček z bezpečnostních důvodů asi metr od své vyvolené. Pak začíná zdlouhavá, někdy i několikahodinová přibližovací hra. Samec k partnerce postupuje velmi pomalu a pokud možno ve chvílích, kdy se nedívá. Jakmile otočí hlavu, strne a zůstane bez pohybu. Když se mu podaří dostat se dost blízko, vyskočí samičce na záda. Něžným hlazením její hrudi tykadly či nohama se ji snaží uklidnit a naladit na erotickou notu. Samotné páření pak může trvat řadu hodin a někdy ho úmyslně protahuje sameček, který se bojí akt ukončit. Pro uspokojeného nápadníka je totiž paradoxně ještě těžší se partnerky zbavit než ji získat. Právě při pokusu o ústup totiž končí v ostnitém náručí nejvíce nešťastných samců. Samci květinových kudlanek mají ke svému otálení ještě jeden pádný důvod – chrání partnerku před dalšími nápadníky. Dobře vědí, že by si dala ráda říct a on by neměl jistotu otcovství.

 

hlava

 

BEZ HLAVY TO JDE LÉPE

Někteří samci však ztrácejí hlavu i při samotném páření. Z jejich bezhlavých těl se pak stávají náruživé sexuální stroje. Kopulační pohyby samců tlumí podjícnová nervová zauzlina, díky které si zachovávají chladnou hlavu. Po jejím odstranění dostává zelenou uzlina posledního zadečkového článku, která začne bez tlumivých vlivů vydávat signály k usilovnému páření. Tím, že samička popraví samečka během páření, si zajistí náruživý akt s větší pravděpodobností oplození vajíček a zároveň cenné bílkoviny pro výživu zárodků. Pro samečka to však moc výhodný obchod není. Tím, že přijde o život, ztratí také šanci spářit se s dalšími partnerkami. Navíc si ani nemůže být jistý, že jeho tělo poslouží k výživě vlastních potomků. Samičky kudlanek se páří s více partnery, ti také mohou oplodnit většinu vajíček. K sexuálnímu kanibalismu dochází u kudlanek přibližně ve třetině případů a podle některých studií za to může překvapivý viník – člověk. V nepřirozených podmínkách terarijního chovu jsou kudlanky častěji dotlačené do krajních situací, které řeší radikálním přístupem. Sameček se při pokusu o spáření ocitne v jednom teráriu se samičkou bez ohledu na to, jestli vylučuje feromony a je připravená k páření či nikoli. Z jeho hlediska to moc záviděníhodná situace není. Rušivé vlivy okolí navíc narušují průběh zásnubního chování a způsobují řadu tragických nedorozumění. U kudlanek druhu Tenodera sinensis se v klidných podmínkách místo častého kanibalismu překvapivě objevilo zklidňující zásnubní chování včetně zásnubních tanců.

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group