ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Obezřetný LOVEC

 

lovec

TEXT A ILUSTRACE: JAN DUNGEL FOTO: LUKE HUNTER

 

 

Tropický soumrak se rychle snáší nad bažinu. Pečlivě pátráme po okolí dalekohledy. Pátráme po stopách jaguára... Opatrně pokračujeme v cestě podél břehu.

 

Lucas tiše našlapuje po bahnité stezce pár metrů přede mnou. Jde zpříma, vzadu za opaskem má tradiční kovbojské kožené pouzdro s nožem a brouskem, ale hned vedle také bytelný kolt. Náhle se zarazil a ukazuje někam doprava od nás. Při našich podvečerních potulkách jsme zvyklí se domlouvat beze slov a je nepsaným pravidlem, že když se vůdce vpředu zastaví, také my za ním okamžitě ztuhneme uprostřed kroku. Neuplynulo ani pár vteřin a na otevřené prostranství dvacet metrů před námi z lesa „vyplulo“ stádo asi stovky prasátek pekari. Drží se těsně u sebe a působí jako malá temná řeka v neustálém pohybu. Vypadají neškodně a mile, ale místní lovci tvrdí, že mohou být velmi nebezpečná. Po chvíli pokračujeme dál. Rukou bezděčně odháním mraky neodbytných komárů a navyklým způsobem sleduji změť starších i zcela čerstvých stop na měkké a vlhké zvířecí stezce. Moji pozornost však přitahuje úplně čerstvá šňůra stop jaguára. Sledujeme ji už asi tři sta metrů, stále nekončí a směřuje někam k okraji vzdáleného lesa, kde jsme zanechali své auto. Spolu s Lucasem svými dalekohledy znovu obhlížíme celý protější břeh laguny krok za krokem, místo vedle místa... a nic. Už se tady takhle plížíme skoro tři týdny, každé ráno i večer, a zase nic! O to víc mne zaskočilo hlasité zaburácení motorky Harley Davidson přicházející z úplně jiného směru. Nevím, jak bych lépe popsal chraplavý a hluboký hlas jaguára, který se k nám právě teď valí po vodní hladině od lesa. Okamžitě směřujeme okuláry do míst, odkud zvuk přichází, a zaskočeni nenadálým zjevením tiše, i když vzrušeně komentujeme neuvěřitelnou scénu: přímo vedle našeho vozu „tancují“ dva jaguáři v milostném vytržení a nás nejspíš vůbec nevnímají! Samice válí sudy v trávě a bílá srst na jejím břiše probleskuje v pokročilé tmě. Samec naopak důstojně obchází kolem se vztyčeným ocasem a znovu a znovu k nám vysílá hlasité dávky zvuku předoucího motoru supersilné motorky skryté kdesi v jeho útrobách. Mráz mi běhá po zádech a zchlazuje čůrek potu, který mi stéká mezi lopatkami. Zcela tiše a bez hnutí hypnotizovaně zíráme před sebe. Po deseti minutách se však oba jaguáří přízraky rozplynuly v šeru, kočky nejspíš zaznamenaly naši přítomnost a zmizely v lese...

 

lovec2

 

V bezpečné výšce okupujeme bočnice na korbě naší camionety a vzrušeně a z nějakého důvodu stále jen polohlasem komentujeme nenadálé setkání s vládci pralesa. Snad abychom se vrátili zpět do reality, nebo možná jen pro naše pobavení, Lucas do tmy zavrčel „jako jaguár“. Nepamatuji se přesně, ale mám dojem, že jsem si vzápětí za košili nalil zbytek piva v plechovce. Z lesního přítmí přímo vedle nás mu totiž hned vzápětí odpověděl silný a hluboký hlas podrážděné šelmy. Klišé „v žilách mi ztuhla krev“ se nikdy nenabízelo víc. Lucas duchapřítomně skočil po reflektoru a ostrým světlem ozářil neuvěřitelného tvora, tak nádherného ve své divokosti a kráse. Jaguár nás obdaroval dlouhým pohledem, pak navzdory své mohutnosti nečekaně tiše a ladně přeběhl před příď vozu a poté navýsost elegantními skoky sledován světlem reflektoru překonal dobrých čtyřicet metrů podél vody, až nakonec opět zmizel v lese. I když jsou jaguáři silně ohrožení především dramaticky zrychlujícím úbytkem jejich přirozeného životního prostředí, vídávám stopy jejich pobytu stále docela běžně. Ovšem nenechte se mýlit – jaguáři jsou velmi plaší a popsané setkání „z očí do očí“, které se odehrálo vloni na podzim uprostřed brazilského Pantanalu poblíž řeky Rio Negro, je velmi neobvyklé a vzácné. Během takřka osmnácti let, co pravidelně maluji zvířata v Jižní Americe, jsem takhle zblízka pozoroval jaguára teprve podruhé. Když naslouchám jejich nádhernému hlasu po západu slunce, stejně jako rannímu mručení na břehu řeky, vždy se mi srdce rozbuší a hladina adrenalinu spolehlivě vystřelí vzhůru. Také pohled na čerstvé stopy nebo rozdrásanou kůru na kmeni stromu vždy doprovází stejný nával vzrušení. A při pohledu na jejich stopy v těch vašich je jasné, že jaguár o vás ví a nespouští z vás oči!

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group