ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Žravá koala

 

koala2TEXT: MARTIN SMRČEK

 

Medvídek koala je jedním z nejoblíbenějších a nejmilovanějších tvorů, který s námi sdílí modrou planetu. Méně než sto let však stačilo k tomu, aby se z přísně chráněných zvířat stali obávaní škůdci.

 

Jen pár desítek kilometrů jihozápadně od Adelaide najdeme ostrov zvaný Klokaní (Kangaroo Island), turistický ráj a jedno z nejatraktivnějších míst Austrálie. Někdy se mu trochu nadneseně přezdívá australské Galapágy. Poměrně spokojeným životem na ostrově žije celá řada zástupců australské fauny včetně klokanů, ptakopysků, mnoha druhů papoušků a dokonce i dvou druhů lachtanů. Jedno z typických australských zvířat však na Klokaním ostrově nikdy nežilo – koala medvídkovitá (Phascolarctos cinereus). Když se na začátku 20. století začaly kvůli lovcům kožešin stavy koal v Austrálii snižovat tak prudce, že hrozilo jejich vyhubení, rozhodli zoologové o založení nové populace těchto zvířat právě na Klokaním ostrově. Australané jsou proslulí tím, že svůj kontinent zuby nehty brání před invazí živočichů a rostlin z okolního světa. V tomto případě ale sami položili základy budoucím obrovským problémům. Mezi lety 1923 a 1925 vysadili na zalesněný jih ostrova prvních 18 koal. Těm se na ostrově bez přirozených nepřátel a se spoustou chutné potravy zalíbilo, a tak na tento blažený svět přiváděly další a další potomky. Jejich počty se zvyšovaly tak prudce, že na některých místech začaly usychat a mizet blahovičníky (eukalypty), tedy stromy, jejichž listy jsou jejich výhradní potravou. Zoologové si po několika desetiletích uvědomili, že na Klokaním ostrově dochází k nebezpečné nerovnováze, a rozhodli se provést první velké sčítání koal. V roce 1997 se do něj zapojili profesionální i dobrovolní milovníci koal a došli k číslu pět tisíc. Ovšem brzy se ukázalo, že výsledek nebyl pravdivý. Snad bylo sčítání povrchní, snad probíhalo jen na některých místech, ale hlavním důvodem zkreslených čísel bylo asi to, že lidé záměrně snižovali zjištěné hodnoty. Milovníci koal zřejmě vytušili, že by jejich oblíbencům mohly hrozit represe, a tak skutečné počty roztomilých zvířátek upravili směrem dolů, nebo je raději vůbec nepřiznali. Neuvědomili si, že jim tím spíš uškodí, protože koaly by mohly brzy začít hynout hlady.

 

KLOKANÍ, NEBO KOALÍ OSTROV?

Další, už objektivnější sčítání provedené v letech 2000–2001 přineslo neuvěřitelný výsledek. Koalí populace na poměrně malé ostrově byla odhadnuta na nejméně 27 tisíc jedinců. Jen pro srovnání – celkový počet koal v Austrálii se odhaduje na sto tisíc zvířat, i když některé zdroje mluví až o čtyřech stech tisících.. V tisku se dokonce objevily návrhy na přejmenování ostrova na Koalí. Není divu, protože ostrov je pro tyto vačnatce skutečným rájem. Jejich život plyne poklidně ve stále stejném rytmu – dvacet hodin denně prospí nebo odpočívají a zbylou část dne (tedy hlavně noci) se věnují pojídání listí. Nikam nespěchají, potravy je dost, a když přeci jen dojde, tak přeskočí na sousední strom. Pokud je strom daleko, přejde k němu koala poměrně rychlou komickou chůzí na vysokých nohách. Koaly přitom na ostrově nejsou rozmístění pravidelně. Na místech, kde je hojně potravy, jejich hustota dosahuje až desetinásobných hodnot než tam, kde jsou řídké porosty eukalyptů. Mnoha vzácným druhům eukalyptů tak vyhynutí skutečně hrozí. A s mizením eukalyptů mizí stovky dalších zvířecích druhů, které jsou na nich závislé. Nejde jen o savce či ptáky, ale také o mnohé brouky, motýly a další členovce. Usychání blahovičníků ohrožuje také farmáře, protože stromy drží vlhkost a brání větrné i vodní erozi. Malá roztomilá koala se tak stala nebezpečím pro celý ostrov. Zoologové proto připravili dlouhodobý plán (Kangaroo Island Koala Management Program), který by měl vést ke stabilizaci a postupnému snížení počtu koal na takovou úroveň, aby nedošlo k úplnému zničení eukalyptových lesů. Program obsahuje dva základní postupy. Tím prvním je odchyt koal na vybraných místech a jejich převoz na pevninu tam, kde byly již vyhubené nebo kde je vhodné posílit jejich populační hustotu. Druhým krokem je sterilizace části populace koal. Na konci celého programu by mělo být dvacet tisíc odchycených či sterilizovaných koal. Na veškeré zásahy proti koalám přísně dohlíží výkonná ředitelka Australské nadace pro koaly (Australian Koala Foundation) Deborah Tabart. Tvrdí, že koaly jsou možná problémem, ale rozhodně ne tím zásadním. Nejsou to prý pouze ony, kdo mají na svědomí usychání eukalyptů. Stromy podle ní usychají i v důsledku oteplování. Regionální manažer Národních parků a divokých zvířat Jižní Austrálie Keith Twyford jí ale odporuje: „V místech, kde se počet koal odchytem snížil, se usychajícím eukalyptům daří mnohem lépe. To je jasný důkaz, že koaly představují problém největší.“

 

koala

 

HLAVNĚ OPATRNĚ!

Koaly jsou dnes možná největší atrakcí Klokaního ostrova, a proto je sterilizace velké části populace velmi delikátní záležitostí. Politici se totiž obávají, že s mizením charismatického medvídka přestanou na ostrov jezdit turisté. A těch sem zavítá každý rok až sto padesát tisíc. To by pro ekonomiku jinak chudého ostrova byla velká rána. Přesun odchycených zvířat na místa, kde počty koal klesají, zdaleka není tak snadný, jak by se mohlo zdát. Odborníci totiž, vzhledem k rozlehlosti a členitosti areálu výskytu, popisují několik poddruhů koal. Populace z Klokaního ostrova pochází z Francouzského ostrova poblíž Melbourne. Koaly z Nového Jižního Walesu nebo Queenslandu jsou výrazně drobnější. Samotná sterilizace probíhá postupně na vybraných místech a trvale se sleduje početnost tak, aby nedošlo k prudkému vymizení koal z některých oblastí. Pečlivě se monitoruje, jaké procento zvířat zůstává plodných a zda to stačí k zachování životaschopné populace. Pomalá sterilizace má ale ještě jeden důvod – ekonomický. Odchytit a operativně sterilizovat jednu koalu stojí průměrně 160 USD. Odchyty probíhají každoročně od ledna do dubna. Koaly se chytají v korunách stromů do smyček na dlouhých tyčích. Vlastní sterilizace samců i samic se provádí v narkóze na vybraných veterinárních klinikách. Zvířata se vracejí na strom, z něhož byla odchycena, ještě týž den. V letech 2005–2008 se podařilo sterilizovat na osm tisíc koal. Samci mají barevnou značku v jednom uchu, samice ve druhém. Vždy s identifikačním číslem, které umožňuje jejich další sledování. Většina sterilizovaných zvířat stále žije, a tak se jejich celkové počty na ostrově zatím snížily jen o několik tisíc odchycených jedinců a na turismu se to zatím nijak neprojevilo. Ovšem jakmile sterilizovaná populace zestárne, koaly zmizí doslova skokem. Na to stále upozorňuje Deborah Tabart a navrhuje jiné řešení tohoto problému: pěstovat eukalypty na plantážích, aby měly vysoké počty koal stále dostatek potravy. Většina odborníků však podporuje sterilizaci jako nejhumánnější způsob snižování počtu koal na Klokaním ostrově, který tak bude mít i do budoucna šanci zůstat cílem turistů a rájem i pro ostatní původní australská zvířata.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group