ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Vesnice troglodytů

 

troglodyti2TEXT A FOTO: ZDENĚK MICKA

 

Tisíce turistů míří do turecké Kapadocie, aby tu obdivovaly kostely vytesané do skal. Málokdo ale tuší, že i v sousedním Íránu lze nalézt podobnou bizarní scenérii.

 

Zatímco turecká Kapadocie je dílem sopky Erciyas Dag, v Íránu vymodelovala příroda tufové hřiby z lávy 3710 m vysokého vulkánu Sahand. Nejúžasnější skalní labyrint vznikl na severním svahu hory a lidé jej svou činností přetvořili na unikátní vesničku Kandován. Tohle místo má nesmírně působivou atmosféru. Návštěvník si zde připadá, jako by se nějakým zázrakem ocitl ve fiktivním světě Tolkienových hobitů. Kandován je na rozdíl od Kapadocie stále zcela obydlen a neslouží jen jako skansen a atrakce pro turisty. Nevybírá se tu vstupné, nestojí tu žádné informační tabule ani stánky se suvenýry. Ani íránští výletníci, kteří každý pátek rozloží deky a samovary u potoka pod vesnicí, ještě nezadusili genia loci této krajiny. Z malých okýnek skalních obydlí sledují cizince zvědavé oči dětí, přísně zahalené ženy třídí na zápražích ovčí vlnu a občas se z povzdálí ozve komické hýkání naříkajícího oslíka. Kandován připomíná tak trochu pitoreskní skalní les. Obydlí mají obvykle tvar téměř pravidelné homole. Protože stojí všechna ve svahu, spojují je strmá schodiště ošlapaná mnoha generacemi tak, že na nich občas jen stěží lze udržet stabilitu. Některé skály jsou provrtány doslova jako ementál. Příbytky, které jsou spíše jeskyněmi než domy, mají i několik pater nad sebou. Vlivem eroze se často část obydlí zřítí. V takových místech je nutné spojit odtržené místnosti se zbytkem domácnosti pomocí visutých dřevěných můstků či teras. Rámy oken a dveří září bledě modrou barvou, která je v této části Íránu velmi oblíbena pro svou údajně magickou moc. Škvíry mezi domy v horní části vesnice jsou vyplněné balvany a kamennými zídkami. Ty brání sněhovým lavinám v zimě a přívalům bahna při letních bouřkách. Domov vydlabaný ve skále má své výhody. V zimě jej lze snadno vytopit a během léta je uvnitř příjemný chlad. Navzdory skvělým izolačním vlastnostem tufu není však život íránských troglodytů vůbec snadný. Nejen, že žijí beze všech vymožeností dnešní doby, ale navíc se o svůj životní prostor musejí dělit s domácím zvířectvem. To, co z dálky vypadá jako romantické bydlení, dostává zcela jiné dimenze, hned jak po vesnici uděláte pár kroků. Je totiž dost obtížné vyhnout se všem oslím lejnům a kozím bobkům, jejichž souvislá vrstva pokrývá každé prostranství mezi primitivními příbytky.

 

JESKYNNÍ LIDÉ

Obyvatelé Kandovánu jsou turkického původu a mluví řečí azerí – jedním z ázerbajdžánských dialektů a zároveň druhým nejrozšířenějším jazykem v Íránu. Nelze je označit jinak než jako ukázkové troglodyty. Hluboko ve skále se rodí, radují se v rodinném kruhu i umírají. K cizincům jsou na rozdíl od většinových Íránců přezíraví a chladní. Chtěli jsme nahlédnout do interiéru některého z obydlí, ale domorodci o tom nechtěli ani slyšet. Nakonec nás jeden podnikavý mladík vzal za menší úplatek do předsíně svého domu. Vnitřek umělé jeskyně byl čistý, celkem útulně zařízený, ale čišela z něho bída, tak jako z celé vesnice. Kandován je i na íránské poměry velmi zaostalou osadou. V hodinu jízdy vzdáleném moderním Tabrízu řeší problémy se smogem či každodenní dopravní zácpou a vše tu připomíná počátek 21. století. Do Kandovánu však přinesla nová doba jen málo změn. Pravda, několik let už tu mají elektřinu, ale ta je pro místní drahá a občas stejně nefunguje. Na okraji vesnice vyrostlo také několik domů z tvárnic. A hlavně, pravidelným proudům íránských rekreantů, kteří s oblibou jezdí na piknik do přilehlého údolí, mohou místní prodat část své produkce.To je ale asi tak všechno. Nikdo neví, jak dlouho jsou kamenné věže Kandovánu obydlené. Podle legendy tu žijí lidé už déle než tisíc let. Odebrali se sem z okolních stepí prý proto, že tu nejsou žádní hadi. Podle historiků však v Kandovánu nehledali dávní obyvatelé této části Íránu útočiště před jedovatými plazy, ale před invazemi mongolských dobyvatelů ze Střední Asie. Vědci také soudí, že většina skalních kuželů v Kandovánu je trvale obydlena od 13. století.

 

DALŠÍ PODIVNOSTI

Nakonec nacházíme ubytování v jediném místním hostinci, pokud tak lze nazvat polorozpadlý domek, kde je krámek s potravinami a venkovní terasou, na níž se servíruje hostům z města kebab. Dveře pokoje nemají ani zámek, jen šňůrku, jejíž význam zpočátku nechápeme. Princip je však jednoduchý. Při odchodu se dveře automaticky zablokují záklapkou, která brání, aby se dovnitř dostal toulavý pes či nějaké domácí zvíře. Příchozí si záklapku nadzvedne šňůrkou prostrčenou ven. Později zjišťujeme, že podobný „zámek“ má i většina domů v Kandovánu. A co zloději? Prý se tu nekrade… Nechceme se stravovat jako většina turistů sušenkami a konzervami, jež nabízí obchod našeho hostitele. Také obligátní skopový kebab nás neláká. Chceme ochutnat nějakou místní specialitu. Sympatický mladík Ali, který zevluje na návsi, brzy chápe naše přání, významně si poklepává na břicho a naznačuje, že mu máme dát chvíli času. Ze skalního obydlí své rodiny krátce nato vynáší dvě nádoby, jež tak trochu připomínají květináč. Je to ábgúšt, tradiční jídlo íránských horalů, které považují za svou národní specialitu Peršané i Azerové. Ábgúšt se servíruje v hliněném „květináči“ nebo plechové bandasce. Této zvláštní nádobě se říká dízí. Obsah tvoří brambory, boby, kusy masa a omáčka, připomínající náš guláš. Hlavní zvláštností tohoto pokrmu je způsob, jakým je konzumován. Horká omáčka se nejprve slije do víčka a vznikne tak polévka, která tvoří první chod. Zbylý obsah dízí se pak v nádobě rozdrtí zvláštní paličkou na kaši jako v hmoždíři. Poživatelné se tak stane i tuhé maso a šlachy. Strávník získá vydatné kalorické jídlo a přitom si šetří zuby. Každý ábgúšt chutná trochu jinak, neboť existuje mnoho receptů k jeho přípravě. Netrpělivě tedy drtíme tloukem obsah nádoby a těšíme se na zajímavý kulinářský zážitek. Jak asi chutná ábgúšt připravený v jeskyni na ohni ze sušeného trusu? Jsme příjemně překvapeni. Hygienické normy EU by tento pokrm asi nesplňoval, ale na íránském venkově je běžné, že jídlo obsahuje sem tam i nějaký ten kamínek nebo ovčí chlup. Ábgúšt od Aliho patří k tomu nejlepšímu, co jsme zatím v někdejší Persii ochutnali.

 

troglodyti

 

HRDÍ PASTEVCI

Kandován je obklopen malými meruňkovými a morušovými sady. Obyvatele vesnice však živí především chov ovcí a koz, s nimiž je dodnes zcela spojen jejich osud. Protože mladí muži odcházejí za prací do měst, starají se o zvířata hlavně ženy, děti a staří lidé. Každé ráno ještě před svítáním vesnice ožívá. Horalé ženou přes náves stáda na pastvu. Mečení ovcí se mísí se štěkotem velkých ovčáckých psů. Vousatí staříci jedou hrdě na svých maličkých oslech, zatímco děti běhají s holemi okolo a usměrňují skot. Většina žen zůstává doma, některé však pastevce na cestě doprovázejí. Nesou s sebou jídlo nebo v náručích malá jehňátka. Na rozdíl od většiny Íránek se ženy z Kandovánu nehalí do černých čádorů, ale nosí nádherné pestré šaty. Škoda, že z fotoaparátů mají přímo hysterickou hrůzu. Zato napůl senilní dědové v tradičních kožených čepicích se rádi před objektivem staví do strnulých póz a nasazují hrdý výraz, jenž směšně kontrastuje s jejich záplatovanými kalhotami a děravou obuví. O pastviny na svazích Sahandu se obyvatelé Kandovánu odnepaměti dělí s klany kočovných Afšárů. Doufali jsme, že se nám podaří navštívit nějaký stan těchto tureckým nářečím hovořících nomádů, ale bylo ještě brzy a letní tábořiště zela prázdnotou. Také náš záměr zdolat Sahandu nevyšel. Přestože byl již konec května, vrchol vulkánu zdobila stále mohutná sněhová čepice. Přesto jsme neopouštěli Kandován zklamáni. Naopak. Tohle neobyčejné místo nám doslova vyrazilo dech.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group