ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Technika nás nespasí

 

technika2TEXT A FOTO: MARKÉTA A MICHAEL FOKTOVI

 

Ondřej Neff je člověk s všestrannými zájmy. Jako jeden z předních českých autorů žánru sci-fi snad ani nemůže být jiný. Kromě vlastní rozsáhlé tvorby také upravuje pro dnešní čtenáře díla zakladatele žánru science fiction Julese Verna.

 

Jules Verne patří k nejpřekládanějším a tím pádem také nejznámějším francouzským spisovatelům. Jeho díla čtou lidé už více než sto let a alespoň jednu „verneovku“ najdeme v knihovničce snad každého zvídavého dítěte. Proč jste se tedy pustil do úpravy něčeho tak populárního? Asi právě proto, že Verneovy knihy vznikly před více než sto lety. Stejně jako všechno ostatní se vyvíjí i literatura a původní znění jeho románů by dnes patrně bylo pro řadu mladých lidí těžko čitelné. Do knih Pět neděl v balonu a Dvacet tisíc mil pod mořem, jejichž přepis jsem již dokončil, jsem se zároveň snažil včlenit více dějových zápletek. Jules Verne totiž kromě vědeckofantastických děl psal i cestopisné romány a jejich prvky vpravil i do svých sci-fi knih. Kromě mistrného líčení futuristických vynálezů a zážitků jsou proto oba výše citované romány tak trochu popisem cesty z místa A do místa B, ve kterých zbývá dostatek prostoru pro další dějové roviny. Jules Verne má pověst člověka, který svými vynálezy popisovanými v románech často o celá desetiletí předběhl svou dobu. Ačkoli se nám dnes jejich konkrétní podoba může zdát úsměvná, v principu se autor trefil. Jak to podle vás dokázal? Verneova představivost je skutečně obdivuhodná. Musíme si uvědomit, že tvořil koncem devatenáctého století. Tehdy se teprve roztáčela kola vědeckotechnické revoluce a lidé neznali řadu věcí, které nám dnes připadají jako naprostá samozřejmost – radiové vlny, využití elektřiny v běžném životě, radioaktivitu a mnoho dalších. Za to, že jeho futuristické vynálezy budí zdání pokročilé reality, vděčí nejspíš svému přístupu k jejich vymýšlení. On totiž téměř vždy vycházel ze známých skutečností, které ve své mysli dále rozvíjel. Za svůj život shromáždil obrovské množství výpisků ze všech možných vědních oborů a o některých problémech ve svých dílech se dokonce radil s vědeckými kapacitami své doby. Na reálných základech vystavěl představu technologie, kterou pro svůj román potřeboval, a pak hrál jakousi hru na to, že skutečně funguje. Můžete ve stručnosti zmínit alespoň několik vynálezů Verneova světa, se kterými se dnes setkáváme v praxi? Povídání o takových věcech by s přehledem zaplnilo celou jednu knihu. Ve Verneových dílech najdeme popisy konkrétních strojů či přístrojů i nástiny toho, jak mohou vědecké vynálezy ovlivňovat celou lidskou společnost. Příkladem z druhé skupiny je líčení plynové války z románu Ocelové město. Plnou hrůzu tohoto fenoménu lidstvo na vlastní kůži pocítilo už během první světové války. Jedním z nejznámějších strojů Verneova světa je bezesporu ponorka Nautilus kapitána Nema. Zároveň představuje učebnicový příklad toho, jak Verne při vymýšlení svých vynálezů postupoval. Již v jeho době totiž ponorky existovaly a jedna téhož jména dokonce údajně patřila do výzbroje amerického námořnictva. Byly to však primitivní stroje, které se musely každou chvilku vynořovat k hladině. Verne svou supermoderní ponorku vybavil elektrickým světlem, elektrickými pumpami, okruhy čištění vzduchu i vody stejně jako elektricky ovládaným topením a kormidlem. Vytvořil z ní plavidlo schopné zůstat pod hladinou řadu týdnů – dal jí tedy do vínku vlastnosti, kterými se mohly pochlubit až atomové ponorky dvacátého století. Atomovou ponorku asi většina z nás na vlastní oči nikdy neuvidí. S jakými Vernovými vizemi se ale můžeme setkat v běžném životě? Je jich celá řada včetně elektrického pouličního osvětlení, tramvají z románu Plující ostrov či výtahů ovládaných tlačítky. Imaginace autora šla tak daleko, že do svého světa uvedl i železnici bez kol (ve Verneově podání poháněnou stlačeným vzduchem), automobily na vodíkový pohon či počítače s klávesnicí a obrazovkou schopné odesílat elektronickou poštu včetně obrázků. V době, kdy svět ještě neznal ani psací stroj, to byla natolik odvážná myšlenka, že ji Verneův vydavatel odmítl otisknout. Já osobně považuji za malou ukázku jeho geniality popis deformačních zón. V románu Do Měsíce nechal vystřelit na naši oběžnici astronauty v projektilu, který měl v přední části dřevěnou konstrukci. Ta se měla při přistání zbortit a pohltit tak energii nárazu. Ve Verneově době nikoho ani nenapadlo zkonstruovat něco jenom proto, aby se to při nárazu zničilo a sílu srážky tak zmírnilo. Od padesátých let dvacátého století však speciální deformační zóny karoserií automobilů běžně chrání zdraví řidičů. Jak se jako jeden z největších znalců díla Julese Verna u nás a autor žánru sci-fi díváte na technický pokrok vy? Při psaní science fiction je líčení vyspělých technologií jedním ze stěžejních prvků. Verne tvořil v době, kdy byli lidé fascinováni novými vynálezy. Často byli přesvědčeni, že všemocná technologie budoucnosti zvládne všechny problémy a celý svět zlepší. Dnes je podle mě situace trochu jiná. Moderní věda odkryla řadu možností, o kterých se vynálezcům z konce devatenáctého století samozřejmě nemohlo ani zdát. Také dnes ale víme, že nás samotná technika nespasí a že musí jít ruku v ruce s výzkumy v dalších vědních oborech – a musí se využívat s rozmyslem.

 

technika

 

Co vy osobně považujete za velký technický průlom současnosti? Abych řekl pravdu, já na technický průlom dnešních dnů teprve čekám. Mám na mysli něco, co by kompletně změnilo vývoj techniky a technologií. Jednou z největších událostí tohoto druhu ve dvacátém století pro mne byl vynález polovodičů v šedesátých letech. Dodnes si pamatuji, že když se mi dostalo do rukou první tranzistorové rádio, nemohl jsem uvěřit, že tak malá věcička vůbec dokáže hrát. S velkými elektronkovými přístroji té doby se to nedalo srovnat. Byl to pro mne velký úžas – ale ještě větší přínos pro vědu a techniku. Díky polovodičům se mohla začít rozvíjet veškerá elektronika tak, jak ji známe dnes. Tedy včetně výkonných počítačů a dalších moderních přístrojů, díky kterým nyní děláme tak rychlé pokroky ve vědě. Kdy a v jakém oboru podle vás k takovému průlomu dojde? Tak tohle je opravdu velmi těžká a obšírná otázka. K přelomovému objevu může dojít kdykoli a kdekoli. Možná, že už k němu došlo, jen o tom ještě nevíme. Nebo se zatím nenašel někdo, kdo by rozpoznal, že právě tato věc brzy zvrátí běh vědy a techniky. Co se týká vědního oboru, je to obdobné. Dnes se hranice vědních oborů stírají. Materiály vyvinuté pro kosmický výzkum slouží lékařům ke konstrukci umělých náhrad lidských orgánů a počítačové programy se umějí samy zdokonalovat. Soutěží spolu v plnění zadávaných úkolů a přežívají jen ty nejschopnější. Jinými slovy – předvádějí vědcům v přímém přenosu evoluční procesy, které utvářejí veškerou přírodu naší planety. Díky internetu a dalším komunikačním technologiím dnes kolem světa obíhá neuvěřitelné kvantum informací, které mohou vědci navzájem sdílet. Mohou vzájemně vycházet ze svých zjištění nebo v reálném čase spolupracovat na tak závažných procesech, jako jsou medicínské operace, a přitom od sebe být tisíce kilometrů daleko. To samo o sobě vypadá jako vydařený námět na vědeckofantastický román. Zkuste si jenom představit, jak neuvěřitelně složitá síť vzájemných souvislostí a faktů je k dispozici lidem, kteří jsou schopní z nich vyvozovat správné závěry. Není možné, aby někdo z nich dřív či později na něco přelomového nepřišel – napříč všemi vědními obory. Ve svých příkladech nových objevů jste mimo jiné zmínil i medicínu. Co si myslíte o pozměňování a zdokonalování lidského těla? Zatímco dříve to byl skutečně jen námět vědeckofantastických románů, dnes už začíná jít o každodenní realitu. Snad každý si již zvykl na umělé kloubní náhrady, náhradní srdeční chlopně a cévy či přístroje zlepšující sluch. Umělé náhrady částí těla dnes zkvalitňují život mnoha lidem. Kdybychom sečetli všechny takovéto „kyborgy“, kteří žijí v naší republice, došli bychom asi k překvapivě vysokým číslům. Zlepšování lidského těla znamená, že se asi v budoucnu budeme dožívat vyššího věku než dnes. Nehrozí pak zpomalení vývoje společnosti, jako o tom psal klasik žánru sci-fi Isaac Asimov? Ačkoli se má podle některých prognóz v následujících letech průměrný lidský věk o několik let zvýšit, skutečné dlouhověkosti se asi jen tak nedočkáme. Abych si vypůjčil slova z technického slovníku – lidské tělo je nesmírně složitý stroj, ve kterém všechny součástky pracují ve vzájemném souladu. Podle mne uplyne ještě dlouhá doba, než se ho naučíme spravovat tak dobře, aby nám vydržel podstatně déle než dnes. Naší, tedy přesněji řečeno euroatlantské civilizaci však podle mého názoru hrozí jiné nebezpečí, kterému lidé jen neradi věnují pozornost. Myslím tím pozvolný úpadek. Situace u nás mi trochu připomíná vrcholné období antiky či starověkého Egypta. Lidem se žije poměrně pohodlně, daří se umění a kultuře. Vše se zdá být v nejlepším pořádku, má to však skryté háčky. Lidem začíná chybět ta správná snaživost a výroba se přesouvá do jiných částí světa. Společnost, která nevyrábí, nemůže dlouhodobě prosperovat. Budoucnost jistě přinese lidstvu nové objevy, žezlo rozvoje však v blízké budoucnosti možná převezmou jiné oblasti světa, než které jsou na vrcholu v současné době.

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group