ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

DUŠI neznásilníš

duseTEXT: KATEŘINA ZEZULKOVÁ (CHARITA ČR), FOTO: OLDŘICH POSPÍŠIL

 

 Jevgenija sedí klidně na okraji postele, rukou si občas stáhne šátek víc do čela a zastrčí pod něj neposlušné prameny vlasů. Patří mezi generaci lidí v Moldově, kteří doplatili na špatnou politickou situaci, která odsoudila žít tisíce lidí v nevyhovujících podmínkách. Začíná recitovat báseň ze své dílny, tu, ve které se nebojí vyjádřit nesouhlas s mistrem Dostojevskim.

 

Do ticha vzkřikne jinak klidným hlasem: „Ne krása, ale dobro spasí svět!“ Básnířka Jevgenija Sobolevskaja se narodila v roce 1921 v ruském Kursku. V devatenácti letech se poprvé vdala a odešla do pohraničí. Muž ji miloval a živil, ona mu na oplátku chtěla darovat dceru, kterou však nestihla porodit do jeho smrti. Její druhé dítě, syn, je nemanželské. V lázních, kam odjela na rekonvalescenci, ji svedl organizátor koncertu, na kterém vystupovala. Dodnes toho lituje. Před dvěma lety se pro ni stal domovem společný pokoj v místě pro přestárlé a postižené, provozovaný státem na okraji Kišiněva. Tři postele, noční stolky, všudypřítomný silný zápach. Kdyby nebylo těch chvil vyplněných psaním, snad by život nebyl nijak zajímavý. Průměrně píše šest básní za den, poslední týdny je skóre trochu nižší. Vinu dává básnířka zhoršujícímu se zdravotnímu stavu. Černé oči se začínají potahovat šedivým povlakem. První básně začaly vznikat na fakultě. Sama svou tvorbu charakterizuje jako návod na smysluplně prožitý život se všemi překážkami, které může přinést. Věnuje se vztahu mezi generacemi. Ve svém díle odráží sociální témata jako na míru ušitá na současný stav země zoufale se potýkající s nezaměstnaností, vyvolávající obrovskou migrační vlnu, dochucenou tristní statistikou o nezlepšující se ekonomické situaci. Jevgenija připravuje recitál v klubu železničářů. Honorářem chce pomoci synovi, který přes den pracuje ve fabrice a po návratu domů chodí na rynek prodávat slunečnicová semínka. Pomoc dítěti má hlubší než jen přirozený mateřský původ. Je zabarvená vinou chybějícího otce. „Ptal se mě, kde je jeho otec, pravdu jsem mu řekla až v dospělosti. Vladimír by šel cestu do Moskvy pěšky, kdyby slibovala setkání s otcem. Trhá mi to srdce, to je trest za to, že jsem ho dítěti vzala.“ O vině a bolesti způsobenou dítěti životem bez otce píše scénář. Pokud se najde sponzor, vznikne film. Poslední velké přání Kurské slavice.

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group