ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

My cizinou jsme bloudili…

 

cizinaText Michael Havas, foto Martin Šácha

 

Naštěstí jsem byl příliš malý na to, abych mohl přemýšlet nad tím, proč jsem nakonec vyrůstal na opačné straně Země, než na které jsem se narodil. Osud tak tomu ale zřejmě chtěl. Otec byl za 2. světové války styčným důstojníkem v RAF. V roce 1948 ho komunisté za to zavřeli.

 

Maminka ho dostala z vězení pod podmínkou, že opustíme během 48 hodin Československo. Jeden rok jsme žili v kibucu v Palestině, než se rodiče rozhodli přesunout do Anglie. Po dvou letech v Británii jsme konečně vyrazili na Nový Zéland. Psal se rok 1951 a byly mi 4 roky, když jsme začali žít ten nový život daleko od Evropy. Během těchto prvních let svého života jsem zažil tolik prostředí, zemí, jazyků i jídel, že mne už asi v životě nikdy nic nepřekvapilo. Dnes, po dlouhých letech, obdivuji svoje rodiče za jejich statečnost. Myslím si, že jako malé dítě jsem to měl s tou adaptací lehčí. Když mi bylo asi tak 7 let, dali mě rodiče do nějakého spolku, kde se scházeli imigranti z různých zemí. Pamatuji si, jak na jednom vánočním maškarním večírku mě vyparádili jako malého slovanského chlapce. Stál jsem tam vedle holandského kluka, který měl na nohou dřevěné boty, naproti stála malá Indka, vedle ní zase Číňanka – a všichni jsme byli Kiviové. Nechápal jsem, proč se maminka a teta tak trápily, aby vyrobily ten legrační kostým. Teprve až v pubertě jsem se nadchnul, že jsem možná „jiný“, a začal jsem překládat Kytici od Karla J. Erbena. Dodnes umím „svého“ anglického Vodníka nazpaměť. Poválečná imigrační vlna zavedla do novozélandského prostředí hodně energie a nápadů. Do klidného middle class anglického prostředí vtrhla malá skupina energických a vysoce vzdělaných Čechů a Slováků, kteří měli za sebou protektorát a pak komunisty. Oproti místním neměli sice ty správné společenské kořeny, ale byli dobře vytrénovaní. Byli posedlí zůstat „svým pánem“ a nepamatuji si jediného Čecha nebo Slováka z této generace, který by si nezaložil svou vlastní firmu: Například Franta Hoch založil první farmu a továrnu na jogurt. Láďa Ouředník se zase proslavil jako nejlepší kuchař – založil slavnou restauraci El Matador, kde se nechal 50krát policií zatknout, aby prosadil prodej vína a piva k jídlu. Pan Benáček tajně opustil československý olympijský volejbalový manšaft během londýnských OH a požádal o azyl, oženil se s krásnou Indonésankou a založil vlastní stavební firmu. Vláďa Král si založil ovocný sad a oženil se s méně pěknou sestrou indonéské manželky pana Benáčka. Byla to unikátní pionýrská doba, na kterou nikdy nezapomenu. Všichni imigranti si během pár let koupili pozemky a postavili baráky. Často to byly pozemky v panenské buši, anebo staré dřevěné domy z doby evropské secese. Sekerou se pustit do vysokých keřů manuka, pokácet kapradí či dokonce vzácné mohutné stromy rimu, totara nebo i kauri bylo pro nás kluky jako živá mayovka. Při každé takové akci spojili síly Čechoslováci z celého Aucklandu. Proč jsme bloudili cizinou jsme se dozvěděli až v dospělosti, a bylo dobré, že se naše rodiče museli o ten nový život tak prát. Aspoň na chvíli mohli zapomenout na svoje rodiče, které opustili, na chvíli nemuseli myslet na ten krutý a falešný život v jejich vlasti.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group