ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Co mohlo být naše

 

nase2Text Jiří Škoda

 

Průkopníky osídlování světa byli v případě Čechů především jednotlivci, případně malé skupinky našich obyvatel. V krátké historii naší republiky ale byly chvíle, kdy jsme se snažili být světoví a získat rozsáhlá území pro vlastní potřebu.

 

Kdyby se uskutečnily všechny připravované záměry našich předků, mohli jsme jezdit na dovolenou na české území do rovníkové Afriky či dokonce na Tahiti. A při cestě na Jadran jsme vůbec nemuseli opustit republiku. Prvním významným koloniálním vizionářem byl Milan Rastislav Štefánik, který v roce 1910 přijel za pozorováním Halleyovy komety na Tahiti. Ostrov ho zaujal natolik, že začal přemlouvat Slováky, aby se na něm usazovali. Založil dokonce společnost, která koupila rozsáhlé území pro účely kolonizace. Nápad dostal název Nové Slovensko. Bohužel skončil zároveň s tragickou smrtí Štefánika, jednoho ze zakladatelů Československa. Na jeho myšlenku navázal v roce 1923 Miloš Řivnáč. Ten sice pocházel z velmi vážené rodiny, ale vedl velmi divoký život náročný na finance. Dostal se dokonce do konfliktu se zákonem a tak utekl z republiky právě na Tahiti. Inspiroval se Štefánikovým nápadem a oslovil veřejnost s vlastním projektem československé kolonie v údolí Papenoo. Zaslal do pražských novin několik dopisů, ve kterých tvrdil, že na Tahiti koupil 14 tisíc hektarů kvalitní půdy, kde by mohli žít a pracovat čeští osadníci. Život budoucích kolonistů líčil naprosto idylicky. Noví kolonisté se mohli například věnovat pěstování vanilky, kávy, kakaa, bavlny a cukrové třtiny, které tam prý rostly takřka samy. Zveřejněné dopisy nalákaly desítky lidí, kteří prodali veškerý majetek a odjeli osídlovat Tahiti. Projekt sice nevyšel, ale Čechoslováci už se tam usadili natrvalo a dodnes je na Tahiti hotel nesoucí Řivnáčovo jméno. Pro pořádek dodejme, že i záměr kolonizovat souostroví Markézy měl podobný příběh. S jiným návrhem přišel v roce 1915 Tomáš Garrigue Masaryk. Ve svých prvních plánech na vytvoření samostatného státu Čechů vycházel z myšlenky jakési federace všech slovanských státních útvarů, vzniklých z Rakouska- Uherska. Jeho součástí byl kuriózní požadavek na koridor, vedoucí z našeho území do tehdejšího Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Jeho smyslem bylo získat přímé spojení s našimi slovanskými spojenci na jihu a zároveň oddělit území Rakouska od Maďarska a tím paralyzovat snahy o případné opětovné spojení do silnějšího státu. Koridor měl být široký 50 až 100 kilometrů a vedl by na rakouské straně podél hranice s Maďarskem. Na tuto myšlenku neméně zajímavým způsobem navázali v 70. letech českoslovenští inženýři.

 

nase

 

Ti připravili studii na vybudování rychlostní železnice, která by převážně pod zemí spojovala jih Československa s pobřežím Jaderského moře. Železniční tunel měl ústit na umělém mořském ostrově Adriaport, vzniklém z vytěžené horniny, který by byl majetkem státu. Celková délka trati měla být 410 km, z toho 350 km by připadalo na tunely. Ačkoliv projekt vznikl z popudu tehdejšího ministerstva vnitra, k jeho realizaci mimo jiné kvůli velké finanční náročnosti nedošlo. Nejvíce originálních nápadů se vyrojilo hned po vzniku samostatné republiky v roce 1918. V Pařížské mírové konferenci 1919, na které se přerozděloval svět na základě výsledků první světové války, totiž mnoho československých politiků a snílků cítilo příležitost. Například v hlavě diplomata Jana Klecandy, který působil jako velvyslanec v Brazílii a dalších jihoamerických zemích, se zrodil nápad, že bychom se po skončení 1. světové války měli podílet na rozdělení kolonií poraženého Německa. Jako nejvhodnější se zdálo být třímilionové africké Togo. Když se o tom začalo psát v domácím tisku, okamžitě se ozvali první zájemci o přesídlení do této země, ležící v Guinejském zálivu. Klecanda ve své brožurce s názvem České kolonie zámořské také popisuje, jak výhodné by bylo pro nový stát získat třeba Kamčatku nebo Novou Guineu. Jednání na konferenci však nakonec dospěla k závěru, že Československo žádné zámořské území nedostane. Sen o exotickém kousku země se tak na nějaký čas rozplynul. Přesto však dnes jeden vlastníme. V roce 1987 jsme se stali členy mezinárodní organizace Interoceanmetal, zaměřené na těžbu nerostných surovin z mořského dna. Díky tomu jsme získali území o rozloze celých 75 tisíc km2 u ostrova Clipperton v Tichém oceánu. Na dovolenou se tam ale zřejmě nevypravíte.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group