ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Detektivky od vodopádu

 

vodopad2TEXT: JIŘÍ KAMEN, FOTO: KAREL KERLICKÝ

 

Sherlock Holmes svádí svůj „poslední“ boj s ďábelským profesorem Moriartym u vodopádu, připomínajícího strašlivý kotel… Vítejte ve Švýcarsku, zemi milované autory světově proslulých detektivek.

 

O nejzřetelnější „švýcarskou stopu“ ve světovém detektivním románu se postaral autor příběhů o Holmesovi, Arthur Conan Doyle. Do Švýcarska totiž umístil klíčovou epizodu života nejslavnějšího literárního detektiva. V zemi helvetského kříže spisovatel pobýval nejdříve se svou první ženou Louisou, která si v Davosu léčila své tuberkulózou podlomené zdraví. Volný čas spisovatel využíval pro lyžování, které tehdy vůbec nebylo běžnou disciplínou. O svých lyžařských výkonech napsal do londýnských novin: „Zažíváme tady radosti, které bychom v normálních botách bez lyží nikdy nepoznali. Bylo to úžasné, tak snadno a rychle klouzat vpřed.“

 

MÍSTO SMRTELNÉHO ZÁPASU

V horním toku řeky Aary, v údolí Hasli u městečka Meiringen poblíž Interlakenu se nalézají Reichenbašské vodopády, dějiště posledního zápasu Sherlocka Holmese s Napoleonem světového zločinu, ďábelským profesorem Moriartym. Toto střetnutí dvou gigantů dobra a zla na římse nad vodopádem, které 4. května 1891 skončilo detektivovou smrtí, je zaznamenáno v Doylově povídce „Poslední případ“, kterou napsal právě ve Švýcarsku. Oba zápasící muži spadli do propasti a pád nepřežili. „Bystřina vzdutá tajícím sněhem se řítí do strašlivé propasti, nad níž se houlí vodní mlha z rozstříknutých kapek jako dým nad hořícím domem. Šachta, do které řeka padá, je obrovská rokle vroubená lesklými, jak uhel černými skalami a zužuje se v rozpěněnou, vřící studnu, jejíž hloubka se nedá zjistit…“ napsal Doyle ve zmíněné povídce.

 

ZMRTVÝCHVSTÁNÍ

Čtenáři ale Sherlockovu smrt nepřijali. Doyle jejich tlaku podlehl a detektiv v roce 1903 vstal z mrtvých: při pádu do „strašlivého kotle“ mu zachránil život chomáč trávy, kterého se chytil. Nyní Sherlock zaslouženě odpočívá kdesi v Anglii a chová včely. Moriarty oživen nebyl. Meiringen se stal mekou Sherlockových příznivců; každý rok 4. května, v den výročí detektivovy domnělé smrti, se jich k vodopádu dostaví hojný počet. O památku spisovatele a jeho detektiva v oblasti Reichenbašských vodopádů pečuje holmesolog Ferdinand T. Salverda, který v „civilu“ zastává ředitelské místo Hotelu du Sauvage v Meiringenu. Právě v tomto hotelu se Holmes ubytoval před zápasem s Moriartym. Možná kvůli konspiraci je v povídce „Poslední případ“ hotel přejmenován na Englischer Hof. V hotelu bydlel i Doyle. Reichenbašské vodopády nyní už nevyvolávají tak velkolepý dojem jako v Doylových časech, vody je méně, ubrala ji vodní elektrárna nad vodopády. Skalní římsa, kde se zápas odehrál, je označena křížkem. Cestu dolů od vodopádů do Meiringenu je možné absolvovat na koloběžce, kterou vám nahoře zapůjčí. I tak lze vzdát hold Doylovu a Sherlockovu sportovnímu duchu.

 

MAIGRET A TI DRUZÍ

S krajem u Ženevského jezera jsou spojeny i osudy Georgese Simenona, tvůrce slavného Maigreta. Simenon strávil ve Švýcarsku, ve frankofonním kantonu Vaud, víc než třicet let svého dlouhého života. Napsal tu přes padesát románů, a až na jednu výjimku také všechna autobiografická díla. Dokonce tu rád platil daně. „Co se Lausanne týče, myslím, že toto město láme všechny rekordy. Skoro bych řekl, že je tu radost platit daně, protože člověk aspoň ví, k čemu daně slouží, a z peněz, které zaplatil, i on sám něco má,“ napsal si do svého zápisníku. V městečku Vevey na břehu Ženevského jezera zemřel jeden z největších romanopisců 20. století Graham Greene, autor románu s detektivní zápletkou „Doktor Fischer ze Ženevy aneb Večírek s třaskavinou“, jedné z „nejšvýcarštějších“ knih, jaké kdy byly napsány. K Ženevskému jezeru jezdil Greene už od čtyřicátých let za svou dcerou, která zde bydlela. V „Doktoru Fischerovi ze Ženevy“ autor s velkou dávkou vlastní zkušenosti a také empatickou schopností vidět „podpovrchové“ společenské jevy popisuje realitu života kosmopolitní smetánky z břehu Ženevského jezera.

 

vodopad

 

„KRUTÁ STARÁ DÁMA“ V TICINU

Tom Ripley, vlídný zabiják Patricie Highsmithové, rozšířil galerii typů postav světové literatury. Když o někom řekneme, že se chová nebo vypadá jako Tom Ripley, víme, na čem jsme. Sympatického zabijáka ve filmech ztělesnili takové hvězdy světového filmu jako Alain Delon (žije poblíž Ženevy a stal se čestným občanem Chêne-Bougeries), Kevin Costner nebo John Malkovitch. Na posledních třináct let svého života „krutá stará dáma“ světového thrilleru, jak byla Highsmithová označována, přesídlila do švýcarského Ticina, do údolí Maggia. K přestěhování do jihošvýcarského kantonu ji přivedl banální důvod: ve Francii, kde předtím žila, měla problémy s daňovým úřadem. Země helvetského kříže v ní nevyvolávala žádné velké city. Švýcarsko považovala za příjemné místo, kde v klidu mohla pracovat. Halu curyšského letiště přirovnala k čistému obýváku. Svůj poslední thriller spisovatelka situovala do Curychu. Popisuje v něm nejen atmosféru módních salonů, ale i tamní drogovou scénu nebo noční život města, který bychom v Curychu asi neočekávali.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group