ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Hra na Slovany

 

slovani2TEXT A FOTO: TOMÁŠ KUBEŠ

 

Nevlídný den, kdy zima zalézá až za nehty, déšť, do kterého by člověk ani psa nevyhnal, ale přesto je autobus z Uherského Hradiště docela plný. Netypičtí cestující s velkými batohy, oblečení do vlněných sutan a kožešin, obtěžkáni luky a meči dávají tušit něco nezvyklého.

 

Místní se již nepodivují, protože do skanzenu Modrá nedaleko Velehradu jezdí už několik let i tito pasažéři, kteří vypadají, jako kdyby si spletli století. Vítr fičí, kapky deště bubnují do střech, přesto ani taková psota neodlákala tyto nadšence od pravidelné návštěvy „svojí“ osady, připomínající naše slovanské předky. Přijeli sem, aby se na chvíli stali starými Slovany a stejně jako oni uctili zrození Slunce.

 

BŮH SLUNCE A PEKELNÍCI

Zimní slunovrat je astronomickým předělem, rozmezím mezi podzimem a zimou, hojností a smrtí, která často přicházela právě v zimním období. K tomuto času se vždy vázaly velké oslavy a rituály. Možná si dnes říkáme, proč by měl mít slunovrat něco společného s vánocemi? Ale v době příchodu křesťanství se ještě udržovaly staré zvyky až do 7. století, kdy křesťanští teologové určili datum zrození Páně. Den zrození Slunce patřil k nejvýznamnějším okamžikům ve všech starých kulturách od amerických indiánů po Etrusky nebo staré Slovany. V dobách, kdy církev ještě neměla takovou moc, dodržovaly se prastaré rituály. Ty časem splynuly v jeden symbol, Vánoce. I staří Slované, kteří začali přicházet na naše území v druhé polovině 6. a během 7. století, si přinesli svoje bohy a zvyklosti. Byli mezi nimi například bůh ohně, hromu a blesku – Perun, ochránce dobytka – Veles, bůh Slunce – Dažbog, který byl podle mytologie synem hlavního boha Svaroga. Dažbog měl velkou spojitost se slunovratem, protože o zimním čase docházelo k jeho zrození, během jara dospíval, o letním slunovratu byl na vrcholu sil a v zimním čase umíral. A co bylo mezi smrtí a zrozením? Vysvětlení není jednoznačné, ale byl to okamžik, kdy se na svět dostávaly mrtvé duše, negativní síly i pekelníci. Odtud také pramení postavy čertů, které se dají potkat v prosinci. Ale největší událostí je právě čekání na první paprsky slunce, kdy dochází k novému znovuzrození. Proto byl tento astronomický předěl vždy důležitým okamžikem v událostech během roku. V letošním roce se slunovratu dočkáte 21. prosince v 17.47 hod.

 

ŽÁDNÝ PLAST

Oheň patřil k tomu nejdůležitějšímu, co Slované uctívali. Přinášel teplo, zaháněl chmury, poskytoval ochranu, vařilo se na něm, a také nabízel zábavu, když se sešlo celé společenství. I v tomto zimním čase tady, mezi replikami starých chalup, je skvělým společníkem. A když se povídají příběhy, popíjí medovina, slaví se, chutná pečínka je samozřejmostí. Tady jsou sice mladí lidé, kteří si hrají na naše předky, ale zato dokonale. Jejich oblečení i doplňky jako by ani nebyly ze současnosti. Na ohni se rožní sele. A není gumovou rekvizitou jako v jiných skanzenech, ale skutečné, s křupavou kůrčičkou. Většina přítomných se chystá náležitě oslavit svůj svátek, který je pro ně možná větší událostí než samotné Vánoce. Oni svým koníčkem doopravdy žijí a jejich každoroční setkání v Modré je velkým zážitkem. Naši předci neznali víno, kávu nebo černý čaj, za to si dokázali dopřát medoviny, bylinek i dalších nápojů, které získávali z přírody, s níž žili v souladu. Dnešní Slované se chtějí chovat úplně stejně, a tak popíjejí medovinu z keramiky vypálené v pecích. Každý doušek chutná úplně jinak, než z plastového kelímku. Ostatně ty nikde ve skanzenu nenajdete. Během dne se „staří Slované“ baví. Díky tomu zjistíte, že hod oštěpem není jednoduchý, jak se na první pohled zdá a že člověk musí vyvinout patřičnou sílu a také pečlivě najít těžiště. Střelba z luku zase dokazuje, jak zruční museli být lovci, aby vůbec měli co opékat. Mezi těmito kratochvílemi se na talířích objevuje domácí chléb i čerstvě vylovení pstruzi. Tady nejde o pouhou fikci kvůli turistům, ale o životní styl, který je nutné přijmout, pokud chcete být opravdoví.

 

slovani

 

KRVAVÁ OBĚŤ

„To nefoť, to by mohlo někomu vadit," napomíná mě jeden z bojovníků. Rituální oběť v podobě usmrcení domácích zvířat nám dnes může připadat jako něco špatného, jenže pokud se chceme zakousnout do kousku masa, někdo musí zvíře zabít. Dělali to naši předci a děláme to i my, jen s tím rozdílem, že to nevidíme. Už jsme přivykli na porcované maso úhledně zabalené v balíčku z marketů a skutečná smrt zvířete se vytratila kamsi do neznáma. Chycená ovce jako kdyby znala svůj osud, na porážku šla s klidem. Zachycení první kapky krve stejně jako hlava zvířete patří k samozřejmostem obětování. Hlava končí na obětišti vyřezávaným božstvem, připomínajícím prastarou mohylu. Krví se skropí zem na důkaz toho, že vše pochází ze země a stejně tak v ní končí. Stáhnout ovci se může zdát jednoduché, ale určitou zručnost vyžaduje. Možná v tom je i síla přírody, aby zvíře zvyklé na čerstvou pastvu bylo skutečným hřebem oslav. Nejde ani tak o šťavnatou pečínku nebo divoký tanec, ale především o sounáležitost a touhu po něčem jiném. Obyvatelé osady Modrá dokazují, že Vánoce nebo slunovrat jsou vlastně svátky, které především mají obnovit pouto mezi lidmi i bez hory dárků.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group