Archiv vydání magazínu Koktejl

TEXT A FOTO: EVA OBŮRKOVÁ

O jindřichohradecké Černé kuchyni se říká ledacos, třeba že byla dokončena koncem 15. století a že je to jedna z nejlépe dochovaných hradních kuchyní v České republice.

A aby toho nebylo málo, právě tady se kdysi u plotny otáčela bílá paní. Do Černé kuchyně se můžete podívat celý rok v rámci jedné z prohlídkových tras, anebo každý rok v polovině prosince. Vaří se tu dodnes – přesněji řečeno právě jen ty dva dny v roce během třetí adventní neděle. K cíli v Červené věži na třetím nádvoří vás neomylně dovede vůně česnečky, křupavých bramborových placek, klobás, chlebových dalamánků, svařeného vína a dalších specialit. Dokonalou iluzi přípravy jídel a stolování našich předků pomáhá navodit členitá středověká architektura, vysoké začouzené klenby, otevřená ohniště, dva metry hluboké chlebové pece i dým, který odtud stejně jako před staletími stoupá k nebi čtyřmi nárožními komíny. Kromě dobových laskomin se můžete těšit i na vystoupení pěvců, hudebníků a tanečníků, doprovodné výstavy, živý betlém se zvířátky a vánoční jarmark. Od betlémských zvířat a uměleckých řemesel se však ještě na skok vraťme zpět do Černé kuchyně. Traduje se, že právě tady se od druhé poloviny 14. století o Velikonocích vařívala postní sladká kaše pro chudinu z města a okolí. U zrodu této tradice stála Markéta z Hardeggu, která se tak prý snažila odčinit zlé skutky svého manžela – a patrně úspěšně, protože dobročinná událost si během staletí získala veliký věhlas a do jindřichohradeckého zámku prý na Zelený čtvrtek přicházelo na téměř deset tisíc hladových krků.

Hezký zvyk provází i lehké tajemno – duch paní Markéty v podobě proslulé jindřichohradecké bílé paní totiž pečoval o dodržování tradice dál a běda, pokud všechno nebylo tak jako dřív. Jak uvádějí historické záznamy z doby pobytu jezuitského učence Bohuslava Balbína, ke kaši se na přilepšenou přidávala také polévka, pečené či vařené ryby, hrách, kroupy, housky, bochníček chleba a džbánek piva. Zvyk byl s malými přestávkami dodržován až do konce 18. století, kdy císař Josef II. zrušil podávání kaše jako pověru. Bílá paní se z kuchyně přesunula do chodeb a sálů jindřichohradeckého zámku a sladkou kaši vystřídaly jiné dobroty. Vydejte se proto za jejich vůní a chutí a užijte si advent všemi smysly – dobrou chuť! V případě jindřichohradecké sladké kaše se nedochovala jen pěkná legenda o pečlivé Bílé paní, ale i recept. Uvádí se v něm: „Dej do hrnce mlíka nesbíraného a vař, až vříti počne. Pak přidej krupice pšeničné hrubě mleté a to dohromady vař, až hustě se od hrnce dělí. Pak do kaše nalej světlého piva, aby chutnější byla, zamíchej a vař jen malou chvíli. Pak medem oslaď tu kaši s pivem vařenou a dobře zamíchej.“ Přeloženo do současného jazyka tedy máme co do činění s krupicovou kaší, zředěnou pivem a slazenou medem. Pokud se pustíte do experimentování, vyplatí se mít v záloze ještě něco jiného k snědku – žádný z mnoha pokusů o dobovou pochoutku prý zatím nedopadl tak, že by se strávníkům sbíhaly sliny a škemrali o přidání.