ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Bojovní mniši bez příkras

 

mnisi2Text a foto Tomáš Hájek

 

Jedni o nich tvrdí, že jsou to cvičené opice, kterým jde hlavně o velký byznys. Pro mnohé jsou naopak jejich výkony zážitkem s nádechem tajemna a exotiky.

 

Jedno odpoledne, strávené s buddhistickými mnichy z legendárního šaolinského kláštera, mi pravdu o celé této „mašinérii“ odhalit nemohlo. Nechalo mě však alespoň nahlédnout za kulisy. Mistři bojového umění kung-fu z čínského kláštera Šaolin jezdí po světě od roku 1995. Letos v listopadu vystoupili s programem Svatý vrch také ve Zlíně a v Brně. Kolik jich vlastně přijelo, se dalo spočítat jen těžko, pro Evropana jsou všichni stejní. Ale je to vlastně jedno, při přes dvě hodiny trvajícím představení, jsem měl pocit, že by to klidně, nebýt hromadných scén, mohl zvládnout i jediný z nich. Jejich schopnosti jsou prostě neuvěřitelné.

 

JAKO MALÍ KLUCI

Byl to bizarní pohled, když se skupinka mužů v šafránových hábitech, černých zimních bundách a bílých teniskách vydala na oficiality na brněnské radnici, kde nejstarší a nejmladší mnich s primátorem vyměnili šaolinský meč za knihu o Brně. Zatímco při návštěvě měli všichni mniši kamenné obličeje, jakmile za nimi zaklapla vrata radnice, stali se z nich normální kluci. „Věkový průměr mnichů, kteří jedou tohle turné, je kolem dvaceti pěti let. Nejstaršímu ze skupiny, mistru Zhang Jishengovi, je ale šestasedmdesát. Nejmladší žák Zhai Bin má teprve devět,” prozradil mi Vladimír Hemerka z agentury LaROS profi, která v České republice vystoupení mnichů už čtyři roky zajišťuje. To už se mniši rozeběhli mezi auta zaparkovaná před radnicí, fotili se, vtipkovali. Když se vydali k čínské restauraci, zastavovali se nejen lidé na chodnících, ale ani řidiči aut úplně nevěděli, co se děje. Pod takzvaným Brněnským drakem – krokodýlem se mniši rozesmáli na celé kolo. V restauraci se pak někteří z nich s nadšením pustili do skládání puzzle s vyobrazení brněnského Petrova, které dostali na radnici. Přemýšlel jsem, jak je to s tím jídlem. Někde jsem četl, a pak dokonce slyšel při jejich vystoupení, že poslední jídlo dne by mělo být před polednem. Nyní bylo kolem třetí odpoledne a mniši se s vervou pustili do oběda, který jim servíroval personál čínské restaurace, zjevně potěšený, že může pohostit tak vzácnou návštěvu a ještě si poklábosit v rodném jazyce. „Sehnat dobrou restauraci, kde by vařili opravdové čínské jídlo, je při cestování s takovou skupinou někdy velký problém. Chlapci mají rádi čínskou kuchyni a navíc jsou na cestách i několik měsíců. A tak je opravdu někdy potřeba spravit si žaludek,“ vysvětlil mi Michael Ge, který zastupuje čínskou firmu, jež má celou show na starosti. Kterýsi z pořadatelů mi později tlumočil stížnost mnichů na špatnou kvalitu jídla například při vystoupeních na Ukrajině. Skupina z Šaolinu má trochu jiný režim než v samotném klášteře. Přísná pravidla, kterými je stará škola bojového umění kung-fu známa, se při cestování nedají tak úplně dodržovat. „Přes den většinou chlapci spí, jedí, cvičí a ráno mají meditaci. Ven chodí občas, pokud jim stačí energie. Pokud jde o meditaci, tihle mniši jsou orientováni více na bojová umění než na duchovní život, takže se ve volném čase věnují raději cvičení,” dodal Michael Ge.

 

MEDITACE SE NEKONÁ

Většina mnichů se po obědě vydala udělat si ještě pár snímků města, aby se na pátou hodinu, tedy dvě hodiny před představením, nechali přivézt do sportovní haly ve Vodově ulici, kde již stálo velké pódium. Žádná koncentrace a meditace, nic takového. Dvouhodinovku před vystoupením strávili pozvolným vybíráním pomůcek, které při show používají, občas se protáhli. Spíše ale posedávali na pódiu, vtipkovali s prodavačkou šaolinských triček, čajů, mikin, mečů a DVD s nahraným programem. Největší aktivitu předvedl nejmladší Zhai Bin, pro kterého je v jeho devíti letech za pohybem spíše nutkavá nutnost, než snaha připravit se. Na pódiu se párkrát prošel po rukou, udělal šňůru... „Hlavním cílem cest šaolinských mnichů po světě je pobavit diváky, důležité je důkladně se na show připravit. Chceme propagovat kulturu Šaolinu, chceme taky lidem říci, jak správně cvičit,“ vysvětloval Michael Ge. Nový program vzniká tak, že firma pana Ge řekne, jaký příběh by chtěla, a mistr z šaolinského kláštera sestaví tým, který program nacvičí. „Na cestě se Svatým vrchem jsme už od dubna. Nacvičovat jsme začali v lednu,“ říká jeden z mnichů, pětadvacetiletý Huang Wei Hua, podle nějž však není problém připravit takový program za týden. Mladý mnich vstoupil do kláštera Šaolin v osmi letech. „Na žádné rituály si nevzpomínám. Co ale vím jistě, že není lehké se do Šaolinu dostat. Je třeba už v útlém věku poznat, zda má dítě pro kung-fu vlohy, jestli je na tohle bojové umění připraveno nejen fyzicky, ale také psychicky. Když se dívám zpět, tak se mi to tak těžké nezdá, ale jako osmiletému chlapci mi vstup do kláštera těžký rozhodně připadal,“ zavzpomínal Huang Wei Hua. On sám kung-fu nikdy v běžném životě použít nemusel. „Máme povoleno jej použít, ale pouze k sebeobraně,“ vysvětlil.

 

mnisi

 

VŠE ODPUŠTĚNO

Hala se pomalu začala plnit lidmi – rodiny s dětmi, malí chlapci, tatínkové, všichni s podobnou jiskrou v oku. Těšili se. Pak se zhaslo a na pódiu se začaly dít věci. Rázem jsem se ocitl ve filmu Tygr a drak. Dospělí muži létali vzduchem, jejich těla se ohýbala do těch nejneuvěřitelnějších pozic. Mniši si lehali na ostré nože, lámali o sebe dřevěné tyče bez jediného hlesnutí, předváděli skvělé bojové scény bez jediného zaváhání, ale také šrámu. Většinu diváků show nadchla, nejvíce však tu část, která měla jít druhý den do školy. Už o přestávce se mnozí kluci snažili vznést do vzduchu odrazem od schodiště. „Mami, já chci taky umět dát si nohu za hlavu nebo chodit po rukou,“ líčil s upřímným nadšením mladé mamince její sotva pětiletý syn svá přání, která v něm jeho noví hrdinové probudili. Pořád jsem nevěděl, co si mám o celém projektu šaolinských mnichů, cestujících po světě s velkolepou show, vlastně myslet. Mohl bych je asi lehce odsoudit. Vždyť za těch pár hodin, co jsem s nimi byl, se hned několikrát zachovali jinak, než bych od nich očekával. Jejich vystoupení ale bylo plné neuvěřitelných kousků. Zjevně to musela být obrovská síla vůle, která jednomu z mnichů dovolila nechat se nabodnout na několik oštěpů s ostrými hroty. Jinému zase stejná síla umožnila bez zaváhání zlomit o hlavu kus kovové pásoviny. Peníze to určitě nebyly, spíš těžká dřina, hodiny cvičení a léta tréninku, která umožnila šestasedmdesátiletému Zhang Jishengovi zakousnout se do vlastních prstů na noze a nechat přitom propnuté koleno. U nejmladšího Zhai Bina zase touha dokázat to, co ostatní, umožnila projít se po několika železných břitech nebo si dát nohu za hlavu. Ať už tedy jde v téhle show hlavně o peníze, o zábavu, nebo o cokoliv, vystoupení mnichů šaolinského kláštera je především přehlídkou těžké dřiny, roků odříkání, pevné vůle a také dětské hravosti. A možná právě proto jsem jim odpustil i jejich zálibu v hamburgrech od McDonalda, kam se prý po vystoupení nechali odvézt.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group