ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Tajemný Teotihuacán

 

tajemny2Text a foto Jaroslav Mareš

 

Ve své době patřil Teotihuacán k největším městům světa. Jeho historie byla delší než dějiny starého Říma. Známe z ní však jen pramálo. Kolem roku 800 zde náhle život ustal a obyvatelé tohoto zázračného města zmizeli, jako by se pod nimi země slehla.

 

Nezůstal po nich jediný záznam, který by odborníci na hieroglyfy mohli rozluštit. Tajemné město Teotihuacán leží asi čtyřicet kilometrů severovýchodně od Mexico City. Rozkládá se na ploše nejméně třiadvaceti čtverečních kilometrů v nadmořské výšce 2250 až 2850 metrů. Uvádí se, že vzniklo někdy na přelomu našeho letopočtu. Svého vrcholu dosáhlo zřejmě mezi lety 150 až 500, kdy tu žilo okolo dvě stě tisíc obyvatel, tedy zhruba tolik jako v Londýně za časů Shakespeara o tisíc let později. Přes všechno úsilí archeologů zůstává jeho značná část dosud skryta. Nevíme, jakou řečí jeho obyvatelé mluvili, odkud přišli ani kam zmizeli. Nevíme ani, jak se toto město správně jmenovalo. Jméno Teotihuacán dali těmto stavbám až Aztékové po svém příchodu do Mexika. V překladu to znamená „Sídlo bohů“. Již z toho je vidět, jakým dojmem na ně muselo zapůsobit.

 

KOSTLIVCI POD PYRAMIDOU

Když jsem v druhé polovině sedmdesátých let minulého století stál poprvé před pyramidou Quetzalcoatla, Opeřeného hada, považovanou za nejkrásnější, byť zdaleka ne největší stavbu tohoto města, střídavě mě probodávaly nepřátelské pohledy Quetzalcoatla a boha deště Tlaloca. Jejich otevřené tlamy s vyceněnými zuby nemohly nechat návštěvníka na pochybách, že je v těchto posvátných místech dávných obyvatel Teotihuacánu nezvaným vetřelcem. Od opeřené hlavy Quetzalcoatla se táhne šupinaté hadí tělo kolem několika velkých bílých mušlí a hlavy boha Tlaloca. Je zakončeno chřestidlem jako tělo chřestýše. Tento motiv se opakuje na stěnách pyramidy stále dokola, s neúnavnou pravidelností, nahoře, po stranách i dole. „Vědci jsou přesvědčeni, že zdejší pyramidy sloužily jako základny chrámů, postavených na jejich vrcholcích, a nikoli jako hrobky,“ sděloval nám tehdy průvodce, „ale mnoho lidí zastává názor, že tomu tak nebylo. Senzibilové, kteří navštívili toto místo, například tvrdí, že zrovna zde, pod pyramidou Opeřeného hada, musí ležet ne jeden, ale mnoho mrtvých. Je tu prý kolem cítit spoustu smrti a dávno prolité krve. A totéž tvrdí i o chrámu Jaguárů, zasvěceném bohu temnoty Tezcatlipocovi. Oběti zůstaly navždy vázány k těmto místům, střeží je a chrání. Je prý jen otázkou času, kdy je vědci objeví.“

 

NAPLNĚNÁ PŘEDPOVĚĎ

Nedávno jsem stál opět před pyramidou Opeřeného hada. Předpověď senzibilů se splnila. Archeolog Saburo Sugiyama, který zde provádí vykopávky již mnoho let, objevil v létě roku 1983 něco, nad čím se všem zatajil dech hrůzou. Napřed našel na podlaze podzemní místnosti pod Quetzalcoatlovou pyramidou v hloubce necelého půldruhého metru kostru sedícího muže starého asi třicet let. Ruce měl zkříženy za zády, kolem krku široký límec z více než dvou set mušlí. Jak ukázal další nález, visel odtud dolů v době jeho smrti náhrdelník z lidských čelistí vyřezaných ze dřeva se vsazenými zuby z mušliček. Kolem bylo množství kultovních předmětů, sošek, nožů, dýk a nejrůznějších náramků a přívěsků. Při dalším archeologickém průzkumu této hrobky nalezl Saburo Sugiyama dalších sedmnáct mužských koster. Všechny si byly podobné jako vejce vejci – ruce zkříženy za zády, zřejmě spoutány, náhrdelníky z čelistí zhotovených ze dřeva. Dva z pohřbených měli dokonce náhrdelníky z pravých lidských čelistí včetně zubů. Podle archeologa Sugiyamy byli tito muži pravděpodobně vojáci, neboť měli na bedrech diskovité desky z břidlice, kdysi zlatě zářící pyritem, což bylo obvyklou ozdobou oděvu válečníků. Ti dva s náhrdelníky z pravých čelistí byli pravděpodobně důstojníci. Společně s nimi byly pohřbeny i jejich zbraně. V hrobce bylo nalezeno celkem 169 hrotů oštěpů a kopí. Radiokarbonové testy ukázaly, že zdejší mrtví byli obětováni v letech 150–200 našeho letopočtu. Tedy v době rozkvětu Teotihuacánu, kdy stále stoupal vzhůru ke svým nejvyšším metám. Měli tito vojáci doprovázet na onen svět vladaře? Nebo byli obětováni při vybudování pyramidy Opeřeného hada a zasvěceni její ochraně před nevítanými vetřelci?

 

HRŮZNÉ NÁLEZY POKRAČUJÍ

To ale ještě nebyl hrůzyplným nálezům konec. Sugiyamův úspěch podnítil další vlnu horečného archeologického výzkumu pyramidy Opeřeného hada. A dali se slyšet i senzibilové, že je zde stále ještě mnoho neobjevených mrtvých. Po naplnění jejich první předpovědi je již tentokrát archeologové začali brát vážně. Postupně objevili hroby s dalšími obětovanými, jejichž počet výrazně převýšil původní nález. Nalezli celkem 133 koster v 21 oddělených hrobkách. Jak mužských, tak ženských. Kostry jsou v hrobkách uloženy v různých pozicích – sedící, ležící na zádech nebo na boku. Ty při okrajích jsou obráceny směrem ven, jako by měly střežit a chránit klid pohřebiště. Nejzajímavější však je, že hroby byly pod pyramidou rozmístěny podle určitého vzoru. Nacházely se na jejím obvodu, v rozích a ve středu. A ještě jedna věc je mimořádně zajímavá. Mrtví byli v hrobkách pohřbíváni v oddělených skupinách po čtyřech, osmi, devíti, osmnácti nebo dvaceti. To jsou základní čísla indiánského kalendáře a kosmologického pojetí světa. Vzpomeňme třeba na známý aztécký kalendář, který vlastně ani pravým kalendářem v našem pojetí není, ale je spíše vyjádřením kosmologického názoru. Další důkaz, že jeho původ byl zde, v tajemném Teotihuacánu. Vykopávky zatím neskončily. Archeologové objevují stále nové hrobky. Počet obětovaných osob odhadují asi na dvě stě.

 

HROBKA VLÁDCE

Zcela nedávno byl pod pyramidou Opeřeného hada učiněn další objev, jasně související s těmi předchozími. V jejím středu objevil Saburo Sugiyama ve značné hloubce další hrobku s dvaceti mužskými kostrami obklopenými záplavou obětin. Ty zahrnovaly předměty z jadeitu, břidlice, mušlí, dřeva a obsidiánu. Nacházely se tu sošky, zbraně, náhrdelníky a další ozdoby. Jednalo se o nejbohatší pohřebiště, jaké kdy bylo v Teotihuacánu nalezeno. Byl to však jen předpokoj před hlavním sálem. Poblíž badatelé narazili na tunel, který pravděpodobně prokopali dávní vylupovači hrobů. Vedl k obrovské masové hrobce, kdysi zřejmě s nepředstavitelně bohatým obsahem. Po lupičích tu však zůstalo jen několik kosterních pozůstatků a rozházené zlomky pohádkové kořisti. Zde byl zřejmě pohřben mocný vládce Teotihuacánu, na jehož počest byla Quetzalcoatlova pyramida vztyčena. I zdejší pyramidy tedy zřejmě podobně jako v Egyptě sloužily jako hrobky panovníků, ačkoliv se o tom dlouho pochybovalo. Počet lidských obětí spojených s takovým pohřbem však v Egyptě obdobu nemá. Poblíž byla nalezena i další úžasná hrobka s nesčetnými dary a obětinami. Byly zde kostry několika velkých ptáků, symbolů Quetzalcoatlových, a jaguárů, symbolů Tezcatlipocových, pohřbených zřejmě zaživa. Oba nejvyšší bozi měli být zesnulému vládci nablízku i na věčnosti. A co chrám Jaguára, o němž senzibilové tvrdí, že také pod ním leží mnoho mrtvých? Potvrdí se i zde jejich předpověď?

 

SVĚDECTVÍ ZE STÉLY

Rozšířit dosavadní znalosti o Teotihuacánu umožnila dokonalejší znalost mayského písma. V roce 2000 se několik stovek kilometrů od Teotihuacánu začal před badateli luštícími nápisy na pradávné stéle odvíjet téměř neuvěřitelný příběh, který ukázal, že tajemná říše na vysočině středního Mexika hrála v dějinách i kulturním rozvoji Střední Ameriky mnohem významnější roli, než dosud tušili. Jedním z nejvýznamnějších městských států klasického období říše Mayů byla Waka, ležící podobně jako nedaleký Tikal v dnešní Guatemale. V tomto vzkvétajícím městě se 8. ledna 378 našeho letopočtu zcela nečekaně objevil cizinec doprovázený vojenskou družinou. Prošli hustým tropickým lesem, který místní považovali za téměř neproniknutelný, a zvolili si k tomu období sucha, aby unikli mračnům komárů rojících se nad bažinami. Obyvatelé města byli ohromeni cizincovou sebejistotou a pánovitým vystupováním. Jeho družina nebyla zdaleka tak početná, aby mohla vzdorovat vojenské síle, kterou měl k dispozici vládce Waka Jaguár se sluneční tváří. To, co budilo respekt, bylo prohlášení, že cizinec, který se představil jménem Zrození ohně, je vyslancem Sovy metající oštěpy, vládce velmoci z vysočiny středního Mexika, kterou dnes známe pod jménem Teotihuacán. Vládce Waka se neodvážil vzdorovat. Věděl o všemocném impériu na západě, s nímž pravidelně obchodovali, a tak pouhé slovo jeho vyslance stačilo, aby se podřídil. Díky tomu proběhlo převzetí moci pokojně nekrvavou cestou. Waka se stala vazalem Teotihuacánu. Na stvrzení této skutečnosti byla postavena ohňová svatyně pro posvátný plamen cizinců, který přinesli ze své vlasti. Zrození ohně žádal, aby mu Jaguár se sluneční tváří poskytl k dalším akcím své bojovníky, což se také stalo. Další silné vojenské spojence získal Zrození ohně podobným způsobem v Peténu. Nyní byl již dostatečně silný na to, aby si mohl dovolit táhnout na nejsilnější město klasického mayského období, na Tikal.

 

tajemny

 

SJEDNOTITEL MAYŮ

Tikal se však nehodlal vzdát a postavil se na odpor. K rozhodujícímu střetu došlo asi pětadvacet kilometrů od města a šiky obránců byly na hlavu poraženy. Je téměř neuvěřitelné, že 16. ledna 378 podle našeho kalendáře, pouhých osm dnů po příchodu do Waka, vstoupil Zrození ohně triumfálně do poraženého Tikalu. Toho dne byl též na rozkaz vítěze obětován předchozí vládce Tikalu Velká jaguáří tlapa. Zrození ohně ukázal svou druhou, krutou tvář. Byl to jasný signál ostatním mayským městům: Nepodrobíte-li se dobrovolně, soucit neočekávejte. Dal zničit všechny předchozí tikalské stély a poručil vytvářet nové, zaznamenávající jeho vítězství. Vojevůdce Zrození ohně uspěl i v tom, že se mu brzy podařilo Tikal pacifikovat a zklidnit. Již za rok po jeho dobytí zde uvedl na trůn nového krále. Byl to syn vládce Teotihuacánu. Krátce nato se stala vazaly mocné říše na západě i další mayská města. Lze říci, že teprve tehdy došlo ke sjednocení Mayů. Tato nadvláda však zdaleka neznamenala jejich úpadek. Naopak. Pod vlivem Teotihuacánu zde došlo k nebývalému kulturnímu rozvoji. Teprve pak se klasická Mayská říše stala takovou, jakou ji známe dnes. Teprve potom dosáhla svého vrcholu v umění, astronomii, matematice a počítání času. Možná, že si můžeme položit otázku: Čím by byli Mayové bez vlivu Teotihuacánu? A jak je možné, že se v Teotihuacánu dosud nenašel jediný psaný dokument, který by poodhalil některá z dalších tajemství této největší říše tehdejšího světa? Archeologové zdůrazňují, že ještě dlouho po smrti vojevůdce Zrození ohně se ho vládci nejmocnějšího mayského města Tikalu při svých výbojích dovolávali, stejně jako Teotihuacánu, odkud přišel. Krátce po tajemném zániku Teotihuacánu zanikla po roce 800 záhadně i klasická říše Mayů. Kdo byl teotihuacánský vládce Sova metající oštěpy? A kdo jeho tajemný vyslanec Zrození ohně? Můžeme se jen dohadovat. Víc nám o nich stély neprozradily. Zatím.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group