ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Když loutky obživnou

 

Text Michal Dvořák, foto Marek Wágner

 

Pravděpodobně jste v divadle už někdy zažili tu elektrizující atmosféru, kdy je publikum s herci jedno tělo, dýchá s nimi, reaguje na každý jejich pohyb a tleská jak zběsilé. Ale stalo se vám to někdy u maňáskového divadla?

 

Lidem, kteří v Praze a Prachaticích navštívili představení Krása tchajwanského loutkového divadla, ano. Tuto přehlídku nevšedního umění k nám přivezl soubor Taiyuan Puppet Theatre Company, jehož tělem i duší je osmasedmdesátiletý mistr Chen Xi-huang, nejslavnější taiwanský loutkoherec. Ke svému představení toho moc nepotřebuje. Vlastně by mu stačily jen ruce a maňásci. Dvousetletá tradice původně čínského loutkového divadla přivedla toto umění k dokonalosti. Představení typu světelného divadla (loutky jsou zespodu osvícené zlatým světlem) se odehrává na malé vyřezávané scéně s jevištěm i oponou, takže umělec je očím publika zcela skryt. Diváci se tak mohou soustředit jen na loutky, které jsou opravdu jako živé. Kdybyste si odmysleli perspektivu, tak snadno podlehnete dojmu, že sledujete z velké dálky skutečné divadlo se skutečnými herci. Loutky se totiž po scéně pohybují neuvěřitelně ladně. Jejich zvláštní konstrukce umožňuje loutkoherci provádět i ty nejnepatrnější pohyby. Každá postava se chová jako její reálná předloha. Máte tak před sebou krásnou asijskou dívku v bohatě zdobených šatech, která se jemně ovívá vějířem a přitom po očku sleduje publikum, zda i jemu uloupila srdce.

 

LOUTKOHEREC KAŽDÝM COULEM

Také pohled do zákulisí je fascinující. Mistr Chen se totiž dokonale vžije do charakteru maňáska, kterého má právě navlečeného na rukou. V případě mladé krasavice nejen že švitoří jako dívka, ale celý se kroutí a natřásá jako ta největší koketa. Sebevědomé a až burácivě rázné pohyby naopak získá, když na scénu vstoupí její nápadník – učenec. V taiwanském podání je to muž nejen moudrý, ale i udatný, a tak se jeviště otřásá dlouhými souboji se zloduchy, za které by se ani Kurosawa nemusel stydět. Loutky létají vzduchem, řežou do sebe meči a trojzubci, aby si to hned nato rozdaly v tradičním kung-fu. „Jednou se mě zeptala kolegyně Wu, zda by mi nevadilo, kdybychom při představení nechali nějaké loutce setnout hlavu. Proč ne, řekl jsem, když tím zvýšíme dynamiku děje,“ směje se po představení mistr Chen. Čeští diváci byli ale exekuce ušetřeni. Byla by to také věčná škoda, protože každá z třiceticentimetrových loutek je originál. Hlavy jsou vyřezány z kafrového dřeva, ruční malba na jejich obličejích pak vyjadřuje charakter postavy. Maňásek s černou tváří je divoký a krutý, červená barva symbolizuje čestnost a zelenou tvář má bytost hříšná. Podobně odlišuje charaktery hrdinů i jejich oděv. Některé loutky jsou propracovány do obdivuhodných detailů. Na scéně se například v jednu chvíli objeví vetchý stařík, který se kulhavým krokem došourá ke křeslu, svalí se do něj a zapálí si dýmku. A světe div se, on opravdu kouří! A nedělá mu to dobře, protože se dáví dýmem a kucká. Teprve pohled za oponu záhadu vysvětlí – pomocník mistra Chena kouří jako ombudsman, dým vyfukuje do trubičky, jež ústí v ústech dřevěného starce. Kucká pak samotný mistr.

 

PŘEDSTAVENÍ PRO CIZINCE

Samotné padesátiminutové představení Krása tchajwanského divadla je určeno hlavně cizincům. Děj je velmi jednoduchý, jde vlastně jen o představení typických charakterů a toho, co taiwanské loutky dokážou. Na rozdíl od tradičních her je mluvené slovo omezeno na minimum. Běžně se totiž hraje v původních taiwanských dialektech, kterým by nikdo nerozuměl. V zákulisí chybí také živý hudební doprovod, který na turné nahrazuje audiotechnika. Chen Xi-huang a jeho soubor však prosluli zejména tím, že se jim podařilo zkombinovat západní a východní loutkoherecké principy. „Je to ale spojení nesmírně křehké, protože když pojímáte originálně něco tak tradičního, jako je taiwanské divadlo, tak můžete snadno vytvořit kýč,“ říká scénáristka Wu Shan-shan. Kýčem ale rozhodně nebyla prvotina souboru, hra Marco Polo, kterou nadchli umělecký svět právě propojením asijských a italských prvků. Soubor zvládá až dvě stovky představení ročně, proto pokud kdekoliv na světě narazíte na plakáty jejich her Marco Polo, La Boite (Krabice) nebo The Wedding of the Mice (Myší svatba), neváhejte ani na okamžik.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group