Archiv vydání magazínu Koktejl

Text a foto Tomáš Kubeš

Masopust, to je vlastně totéž, co v jižnějších zemích exotický karneval. Jen místo polonahých tanečnic, které by u nás mrzly, na bujarých oslavách křepčí třeba postavy oděné do slámy.

V posledních letech masopust zažívá svou renesanci. Často se jej sice nepodařilo obnovit v původní podobě a slavnosti mívají ráz především bezbřehé zábavy a bohaté hostiny, stále se však najdou místa, kde má masopust svůj starodávný řád a pevná pravidla. Správný masopust probíhá o masopustním úterý, čtyřicet dnů před Velikonocemi. Může se tedy stát, že se podle kalendáře koná na konci ledna, v únoru, nebo i v březnu. Původ maškar se spojuje především s koncem zimy a začátkem polních prací. Jinak je to hlavně pohanský svátek, který má kořeny až ve starověkém Egyptě. U nás se objevuje podle historiků někdy ve 13. století, kdy se čas veselic a bujaré zábavy rozšířil po Evropě. Tehdy ovšem veselí a zábava byly poněkud živější a delší, než je zvykem nyní, a proto byl masopust církvi trnem v oku. Vše podle tradic začínalo na Tučný čtvrtek, kdy měl každý vypít, co hrdlo ráčí a sníst co nejvíce tučného jídla, aby byl po celý rok silný. Veselili se všichni, ať to byl pán, král, sedlák či sluha. O masopustní neděli vyhrávaly kapely na návsích a všichni směřovali na tancovačky, které byly často až do rána. O masopustním pondělí tančili ženatí, a svobodná chasa mohla jen přihlížet. Úterý býval nejvíce očekávaný den, kdy vyrazily masky v průvodech po koledě celou vsí. U každého domu zahrála muzika, zatančila se dvě tři kola a maškary dostaly koblihy, uzené, vejce a pivo. Průvod maškar tradičně končíval tancovačkou.

Pak započal čtyřicet dní dlouhý půst, až do Velikonoc. Ve středu již bylo všude jako po vymření a nastal čas příprav na jarní práce. Se změnami doby se změnila i pravidla pořádání masopustu. Často už není možné pořádat masopust v úterý, a tak se průvod maškar vydává na svou pouť nejčastěji v sobotu nebo v neděli. Nezměněna zůstala tradice jen na několika posledních místech. Někde má průvod pevnou hierarchii v počtu a charakteru konkrétních masek, jinde naopak každý rok vymyslí nějaký nový prvek ze současnosti, a tak není problém potkat i třeba masku teroristy se samopalem nebo různé filmové hrdiny. Hlavní postava masopustu se také podle regionů liší. Například na Valašsku a jižní Moravě se na konci masopustu pohřbívá basa, na Vysočině a Valašsku se poráží kobyla. Na Milevsku zase pohřbívají zhýralého Bakcha, kterému se ovšem říká hezky po česku Bakus. Někde můžete v průvodu potkat masku medvěda, masky zvířat nebo třeba vodníka. V každém případě je to vždy velká taškařice a legrace. Kdo chce zažít více, určitě by se měl vydat na některé z míst, kde se masopust koná a užít si bujaré veselí ve víru maškar naplno.