ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Džunglí za domorodými Bunongy

 

dzungleText Jiří Marek

 

Východokambodžské provincie Ratanakiri a Mondulkiri jsou domovem domorodé menšiny Čunčietů (Chunchiet). Pod označením Čunčietové se skrývá etnicky různorodá skupina mnoha kmenů hovořících jazyky zcela odlišnými od khmerštiny.

 

Vybaveni špatnou mapou a GPSkou, zamířili jsme za Čunčiety do horské oblasti méně známé provincie Mondulkiri. První Čunčiety potkáváme ve vesnicích v okolí známých vodopádů Bu Sra. Zdejší obyvatelé ale zcela přejali životní způsob většinových Khmerů. Liší se pouze náboženským vyznáním – na rozdíl od buddhistických Khmerů se většina z nich hlásí ke křesťanství. Ve vesnici Pu Kés se pouštíme do řeči s mladíkem, který pracuje pro Mezinárodní obchodní komoru (ICC) v oblasti rozvoje a vzdělávání minorit. Sám patří k jednomu z čunčietských kmenů. Pokud prý chceme poznat domorodce, kteří si alespoň částečně zachovali své zvyky a původní způsob obživy, musíme dál do džungle. Tam, na území v těsné blízkosti vietnamské hranice, narazíme při troše štěstí na některou z vesniček. Dozvídáme se i další informace o životě Čunčietů. Domorodci mohou volně užívat zalesněné území, na půdě pěstovat rýži, banány, papáju či mango, nesmějí ale vykácet stromy. To mohou jen v případě, že půdu koupí. V praxi to vypadá tak, že velké části džungle skupují bohatí lidé z Phnompenhu a domorodci se nechávají od těžařských firem najímat na kácení stromů. Dalšího dne ráno vyrážíme do džungle. Cesta se postupně mění ve vlhkou pěšinu obklopenou neprodyšným porostem. Po několika hodinách chůze odpočíváme, odtrháváme si z nohou přisáté pijavice a ve stínu džungle na okamžik zahlédnu oči velké cibetky. Jindrova GPSka už poněkolikáté signalizuje blízkost vesnice, data v přístroji jsou ale evidentně chybná či zoufale nepřesná. Uprostřed pěšiny najednou narážíme na červenou ceduli s lebkou a hnáty a dvoujazyčným khmersko- anglickým nápisem. Dál jsou miny. Vracíme se tedy asi hodinu zpátečním směrem a na rozcestí volíme novou pěšinu. Nakonec po celodenním pochodu přespáváme ve stanu uprostřed džungle. Dalšího dne vyrážíme brzy ráno znovu na cestu. Po několika hodinách objevujeme pod svahem u potoka lidské obydlí, ve kterém žijí staří manželé se dvěma dospělými syny. Muži mají nedaleko pod stromy zařízenou primitivní kovárnu a živí se výrobou tradičních mačet. Doplňujeme u nich Čunčietů. Domorodci mohou volně užívat zalesněné území, na půdě pěstovat rýži, banány, papáju či mango, nesmějí ale vykácet stromy. To mohou jen v případě, že půdu koupí. V praxi to vypadá tak, že velké části džungle skupují bohatí lidé z Phnompenhu a domorodci se nechávají od těžařských firem najímat na kácení stromů. Dalšího dne ráno vyrážíme do džungle. Cesta se postupně mění ve vlhkou pěšinu obklopenou neprodyšným porostem. Po několika hodinách chůze odpočíváme, odtrháváme si z nohou přisáté pijavice a ve stínu džungle na okamžik zahlédnu oči velké cibetky. Jindrova GPSka už poněkolikáté signalizuje blízkost vesnice, data v přístroji jsou ale evidentně chybná či zoufale nepřesná. Uprostřed pěšiny najednou narážíme na červenou ceduli s lebkou a hnáty a dvoujazyčným khmersko- anglickým nápisem. Dál jsou miny. Vracíme se tedy asi hodinu zpátečním směrem a na rozcestí volíme novou pěšinu. Nakonec po celodenním pochodu přespáváme ve stanu uprostřed džungle. Dalšího dne vyrážíme brzy ráno znovu na cestu. Po několika hodinách objevujeme pod svahem u potoka lidské obydlí, ve kterém žijí staří manželé se dvěma dospělými syny. Muži mají nedaleko pod stromy zařízenou primitivní kovárnu a živí se výrobou tradičních mačet. Doplňujeme u nich zásobu vody a pokračujeme dál džunglí. Po chvíli se nám nenadále otevírá pohled na střechy chýší – jsme u cíle. Ve vesnici se nás po chvíli ujímá Samon – třicátník ovládající několik anglických slov. Zve nás do chýše a představuje nám manželku Praub, děti ušmudlané od mlsání cukrové třtiny a dědečka. Ten živě gestikuluje a snaží se nám vysvětlit, že bojoval pět let proti Američanům. Jíme s rodinou kusy manioku pečeného na ohništi uprostřed chýše a snažíme se domluvit se Samonem. Vesnici tvoří rodiny pěti sourozenců, tří sester a dvou bratrů. Patří k čunčietskému kmenu Bunongů. Bunongové jsou křesťanského vyznání, je jich dohromady jen několik tisíc, ale přesto mají vlastní psaný jazyk. Vděčí za něj misionářům, kteří zde působili někdy na přelomu 19. a 20. století. Po chvíli váhání mi Samon přináší ukázat omšelou knihu. Listuji stránkami s notovými zápisy a slovy psanými latinkou. Držím v ruce kancionál v bunongštině. Vesnici stačí uživit malá políčka s rýží a zeleninou, část jídla poskytne okolní džungle. Domorodci ale musejí vydělat peníze – na oblečení nebo na zaplacení školy pro děti. Samon s Praub jich mají pět a dvě nejstarší chodí do internátní školy ve vesnici Dak Dam vzdálené asi 20 kilometrů. Kromě občasných přebytků jídla se vesničanům někdy podaří prodat bavlněný šátek utkaný místními ženami. Praub je nemocná, ukazuje nám záda posetá boláky. Příčinou nemoci jsou mikroorganismy z místní vody. Pokud se žena nebude léčit, zničí jí nemoc do několika let játra. Na léky už ale peníze nezbývají. Rodina žijící v sousedství má o něco vyšší životní standard díky tomu, že muž získal zaměstnání jako policista a každé ráno odjíždí za prací na starém mopedu. Na noc si stavíme stan vedle Samonovy chýše. Ze sousedství se ozývá zpěv. Praub s malými dětmi zpívá před spaním ve svém jazyku křesťanské písně na staré francouzské nápěvy. Potom vesnice utichá.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group