ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Tajemství Jeskyně plavců poodhalil až egyptolog Miroslav Bárta

 

jeskyneText Martin Rychlík, týdeník EURO, foto Martin Pinkas týdeník EURO a archiv Miroslava Bárty

 

Pyramidy, mumie a hieroglyfy. Tak si většina lidí představuje egyptologii, obor, v němž čeští vědci vynikají. Docent Miroslav Bárta (vpravo) ji ale pojímá šířeji.

 

Do jeho týmu proto patří i paleoekolog, geolog, geoinformatik, fotograf, klasický i pravěký archeolog. Předloni v listopadu například objevili nevykradený hrob kněze Inpunefera (na snímku). Miroslav Bárta však nepracuje pouze na „pyramidové“ koncesi v Abúsíru. S kolegy provádí například výzkumy křesťanského osídlení v osadě Bír Šovíš a okolí oáz Síwa či Bahríja. Devětatřicetiletý Miroslav Bárta v prosinci jako jeden z nejmladších úspěšně absolvoval profesorské řízení pro obor egyptologie na Univerzitě Karlově. „I během něj jsem se snažil obor pojmout nikoliv jako úzce specializovaný, ale spíše obecně kulturně-antropologický předmět, který zkoumá civilizace, úpadky a závislost člověka na změnách klimatu včetně způsobů, jak se s nimi vyrovnával. Vědecká rada rektora sestává z kapacit, které nezajímají podružné detaily, ale podstata a smysl disciplíny,“ říká tento propagátor interdisciplinárních metod. Loni v listopadu byl vedoucím výpravy do pouští, do oblasti Gilf el-Kebíru, kterou proslavily nástěnné skalní malby a takzvaná Jeskyně plavců. Kolikrát jste viděl film Anglický pacient, který se o jeskyni zmiňuje? Jenom jednou. Je to hezký příběh, ale když člověk zná pozadí, když ví, jak vypadá jeskyně a okolí, je to úsměvné. Na druhé straně úkolem filmu není informovat o skalním převisu, ale poskytnout lidem příběh, který je stravitelný... A má „story“ kartografa László Almásyho reálné základy? Víceméně pravdivé. Almásy byl spíše dobrodruh, za druhé světové války stál na straně Osy a měl za úkol připravit Italům vstup do Egypta přes oblast Gilf el-Kebíru, kterou výborně znal. To se mu však nepovedlo, hlavně kvůli Rommelovi, jenž prohrál u Tobrúku. Ale jinak byl přechod připravený. Byl schopen Italy do Egypta provést, protože znal cesty, jimiž se dalo do země nepozorovaně vstoupit. Proč jste se o oblast, vzdálenou od Káhiry přes tisíc kilometrů, začali zajímat? V rámci oáz zkoumáme interakci starověkého člověka s prostředím, způsoby jakými lidská kultura dokáže přežít v pouštním prostředí. Také jsou to starověké obchodní cesty jako jedno z velkých témat minulosti. Velkou otázkou je, jak a proč Egypťané do Západní pouště chodili. Cesty vedou na jihozápad do oblasti Gilfu a dál, takže procházejí oblastí, kde jsme se pohybovali. Známy jsou spousty starověkých oslích stezek a otázka zní, co tam lidé dělali. Zřejmě chodili až k Čadskému jezeru, které tehdy sahalo o sto padesát kilometrů dál na sever. Důvodem mohly být cesty pro typické africké zboží, které známe dnes, kůže, slonovinu... Na skalních malbách v Gilfu se objevují právě i sloni, ne? No, je otázka, jestli je to slon (smích). Ale na stěnách jsou rozhodně třeba žirafy. Jenže to jsou dvě věci: jeskyně a obchodní cesty starých Egypťanů, protože jeskyně spadají nejpozději do poloviny pátého tisíciletí před Kristem, kdežto cesty, o kterých mluvíme, jsou ze třetího a druhého tisíciletí před naším letopočtem. Na druhou stranu: jeskyně jsou důležité, i když jsou starší, neboť jednoznačně dokládají – což je jeden z poznatků expedice, který dříve skoro nikdo nezaznamenal – že obsahují mytologické scény a etiologické mýty, jež známe z Egypta o tisíce let později. Vyobrazené rituály jsou tolik podobné těm staroegyptským? Souvislost je zjevná. Naprostá ikonografická shoda. V etiologickém mýtu je tam zobrazena bohyně Nut, jako bohyně nebes, se ženským poprsím a s panteřím tělem. A panter je zvíře, které Egypťané tehdy považovali za symbol nebe. Podpírá ji Geb, což byl bůh země, a to je také stoprocentní shoda. Nikdo si toho předtím nevšiml? Ne. Je až strašné, že malby pocházejí někdy z konce šestého nebo začátku pátého tisíciletí před Kristem; zřejmě když začalo vysychat prostředí, lidé začali bojovat o zužující se životní prostor, protože tam jsou scény porážení zajatců, a protože docházela voda, docházeli tím pádem i savci, zvířata, rostliny... A když už opravdu nebylo možné tam dlouhodobě pobývat, odešli do údolí Nilu a proměnili se posléze v neolitiky. To je dosti smělá teorie o původu egyptské civilizace, ne? Je to pravda. Teprve později se přesouvali k Nilu. Tuto hypotézu zastává více lidí, ale myslím, že jsme naším detailním rozborem ikonografie získali tvrdá nezpochybnitelná data. Pracovali jste především v oblasti Wádí Súra-qadím... To je Staré údolí obrazů, původní jeskyně. A pak i ve Wádí Súra-gedíd. Ano, Nové údolí obrazů, které bylo objeveno teprve před pár lety. Tam je výborně zachovaná jeskyně a v ní právě i bohyně Nut. Stará jeskyně je hodně zničená, protože novodobí turisté, kteří se tam fotí, vlhčí malby vodou, aby měli lepší záběry. Tudíž fresky mizí. Jeli jste v šesti autech, výprava čítala devět členů. Kolik bylo beduínů? Osm. Řídili a starali se o nás, protože jsme byli zaměstnáni spoustou jiných věcí. A bylo fajn, i když normálně v dunách řídíme rádi, že člověk nemusel pořád koukat, aby někde nezapadl. Vezli jste s sebou i palivo? Úplně všechno. Tam nikde nic není. Všechno se veze. Voda, jídlo, palivo. Najeli jsme celkem asi 3500 kilometrů, od Káhiry to bude tisíc, určitě... Jede se tam tři dny, dvě noci. Měli jsme s sebou i dva solární panely a ještě alternativní systém, kterým se za jízdy dobíjely baterie. O ekologické zabezpečení elektřinou se postaral technik Josef Jíša, jehož systém začala mimochodem využívat i pražská policie a magistrát. Jak byla expedice financována? Polovina šla od sponzorských firem Mibcon, Inset, Jíša Rencar, Emeran 1860, Severočeské doly a polovina z Grantové agentury ČR. Výpravy se zúčastnila i trojice archeologů, Jiří Svoboda je specialistou na skalní umění. Umění sledoval jako doklad měnícího se přírodního prostředí. Pokud jde o zdobené abri, ony jakoby jeskyně, které jsou spíše převisy, říkal, že takto dochované skalní umění v otevřeném terénu ještě neviděl. I do téhle oblasti později pronikali Římané, takže i to jsme chtěli dobře dokumentovat, a proto s námi jel jak klasický archeolog Jiří Musil, tak normální archeolog Martin Tomášek kvůli řemeslné stránce věci.

 

jeskyne2

 

Jaký je váš největší zážitek z výpravy? Ty noci. Ty hvězdy, které v Evropě není možné vidět, jak ty tam vypadají! A potom nová jeskyně Wádí Súra-gedíd se staroegyptskými motivy. Zásadní věc. Dotkne se globální finanční krize i české egyptologie? Rozhodně na ni dopadne. Nově zaváděná kritéria jsou takové povahy, že by podle nich musely propustit hromadu profesorů třeba na Ivy League a tam poměry trochu znám, protože jsem tam měl možnost učit. Týká se to ale mnoha dalších našich významných oborů: bohemistiky, anglistiky, antropologie, teologických věd atd... Základem pro řešení mnoha problémů dnešního světa je zkoumání náboženství či historie v moderním pojetí. A my si v Česku zničíme obory, které k tomu mají významně co říci. Historické obory jsou jedním z klíčů k pochopení naší současnosti i budoucnosti; kdo to popírá, neguje smysl vlastní práce, smysl vlastní minulosti. Časem snad odpovědní lidé přijdou na to, že šlo asi o chybu, ale mezitím už bude řada směrů výzkumu pryč. Nepřežijí. Už se vás šetření dotklo? Pro výzkum křesťanských osad poblíž Bahríje jsme již od grantové agentury nedostali druhý grant. Buď nebyl dobře napsán projekt, nebo byl drahý. Nebo není prioritní. Tam už se tedy nepokračuje, výzkum asi bude muset padnout nebo „pojede“ za soukromé peníze... Uvidíme. Co by se dělo s českou koncesí v Bahríji, pokud by byla opuštěna? Egypťané nám ji odeberou. A myslím, že by ji chtěli Američané. Pokud by nebyly peníze na Abúsír, dopadli bychom stejně – po dvou letech nečinnosti by byla koncese odejmuta. Filozofie je jednoduchá: chcete koncesi, tak tam pracujte! Když tam pracovat nebudete, tak nepotřebujete koncesi. Nikoho nezajímají naše vnitřní finanční problémy

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group