ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

V poušti s pláštěnkou

 

 

poustText a foto Kateřina a Miloš Motani

 

Poušť, to není jen vyprahlé pískoviště bez života, jak její podoba vytane asi každému v mysli. I tady občas prší. A pak se začnou dít věci... Člověk si většinou představí poušť jako naprostou pustinu, nikde nic a nikde nikdo.

 

Modré nebe, pálící slunce a nesnesitelné vedro. Tohle ale neplatí vždycky. Již několikrát se nám stalo, že se najednou odněkud přihnaly mraky a bylo na dlouhou dobu po slunci. Jeden rok jsme měli po téměř celou naši cestu tak často zataženo, že jsme za sluncem museli dojet až na úplný jih Arizony do Sonorské pouště. Těšili jsme se, že konečně jen tak nalehko vyrazíme do terénu a budeme nasávat teplo. Plánovali jsme dlouhé túry napříč kaktusovými lesy. Obloha nad námi se však začala zatahovat i tady. Modré nebe zmizelo za bílými mraky, které se po čase proměnily ve špinavě šedou těžkou peřinu. Ještě než jsme vyrazili na túru, začalo pršet. Zklamaně jsme koukali do pošmourné krajiny, kde mírně zvlněný obzor zdobila vysoká saguára. Rozpršelo se pořádně, z výšlapu mezi kaktusové velikány nebylo nic. Nezbylo nám než čekat, až se nebe vyřádí. Mraky se roztrhly až na druhý den. Po podobných zkušenostech tak v batohu nosíme pláštěnky i na cestu do pouště.

 

UPROSTŘED BOUŘKY

Když přijde v terénu skutečná bouřka, člověk pocítí nesmírnou sílu přírody. Jsme právě někde uprostřed Escalante a počasí se nám začíná nějak kazit. Raději se vracíme zpátky z výšlapu. Zanecháváme za sebou zbytky zkamenělého pravěkého lesa. Moc velký není, ale ví o něm jen málokdo. Nasedáme rychle do auta a pokračujeme dál po hrbolaté cestě. Netrvá dlouho a barvy nebe se mění jak začarovaná duhová kulička. Modrá, fialová, šedivá a nakonec černá se nám klene vysoko nad hlavou. Pouštní slunce se dere z mraků ven, ale moc se mu to nedaří. Slyšíme bouřku čím dál blíž. A pak je to tady − z nebe cedí jako z konve. Blesk stíhá blesk. Všímáme si, že tady uprostřed nekonečných dálek, rozlehlých plání, kopců a mohutných skal duní hromy jaksi jinak. Po nějakých pár kilometrech zůstáváme nakonec stát. Z půlky zavrtaní ve spacáku přihlížíme přes zarosená okna běsnění kolem. Udeřilo docela blízko. A pak druhý blesk a další. Temná bouřka nakonec přechází v černočernou noc. Blesky se pomalu vzdalují. Usíná se dobře s kapkami bubnujícími na kapotu auta.

 

KAKTUSY JAKO HOUBY

Druhý den mezi saguáry přece jen pršet přestává. Stále je ještě pošmourno. Venku je poměrně chladno a my koukáme do promáčené pouště. Větvičky keříků zdobí lesklé třpytivé kapky vody. Jsou tak těžké, že se co chvíli nějaká utrhne. Najednou si všímáme, že je vegetace jaksi zelenější a svěžejší, než byla předtím. Kaktusy jsou nasáté vodou, až skoro praskají. Dokonce i samotná saguára. Vysoké kmeny saguár jsou nahoře ještě docela scvrklé a zvrásněné do varhan, ale dole u kořene jsou plné vody. Na druhý den se mraky konečně trhají a krajinu plnou vláhy zalije opět spalující slunce. Přes kamenitou zem rychle přeběhne chlupatá velká tarantule. Jeden rok na americkém jihozápadě tak vydatně pršelo, že rozkvetlo dokonce i vyprahlé Údolí smrti (Death Valley). Přijíždíme do Údolí smrti, až když je po odkvětu. Zem zase praská suchem a sem tam je vidět stvol uvadlého žlutého květu. Ještě několik měsíců po ohromné průtrži mračen jsou některé cesty uzavřené. Dovídáme se, že se údolím prohnala ohromná ničivá flash flood, která strhla celé kusy silnice, vyhloubila neprůjezdná koryta a spolu s hromadou naplavenin odnesla i několik aut. V

 

poust2

 

ZÁPLAVĚ KVĚTŮ

Pokračujeme dál na východ a pak směrem na sever. S údivem sledujeme, jak je najednou poušť, kterou jsme vídávali většinou vyprahlou a šedivou, pokrytá záplavou pestrých květů – bílých, žlutých, růžových, oranžových, červených a fialových. Kvetou i kaktusy těch nejrůznějších druhů. Na severovýchodě Utahu, mezi pustými badlands, ostrůvky zelené trávy a bíle kvetoucími koberci květin, narážíme na stádo divokých mustangů s několika hříbaty. V bezpečném odstupu po nás po očku pokukují tři přežvykující vidlorozi. Jinde si zase vyhrabává myška díru, přeběhne zajíc s velkýma ušima nebo jako obrovský čmelák zabzučí duhově zbarvený kolibřík. Nestačíme se divit, co všechno v poušti roste a kvete, co v ní létá, utíká, hopká, slídí a co se v ní plazí. Jsme nesmírně rádi, že jsme mohli být uprostřed všech těch průtrží mračen. A pak, hlavně že můžeme sledovat, jak poušť nabírá do sebe novou sílu – jak se zase jednou nadechuje.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group