ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Příliš ostrá Korea

 

koreaText a foto Michal Dvořák

 

Zeptáte-li se na symbol korejské kuchyně zlých jazyků, řeknou vám, že je to pes. Zeptáte- li se však lidí s jazykem labužnickým, odpovědí vám, že samozřejmě kimči.

 

Kimči je fenomén, je to národní poklad, bez něhož se Korejci neobejdou, ať se usadí kdekoli na světě. Podob kimči existuje tolik, kolik je na světě domácností a restaurací, které jej připravují. V podstatě jde ale o nakládané a kvašené zelí nebo ředkev, navíc ochucené mnoha druhy koření. Podává se v mističkách jako příloha k hlavnímu chodu. Není zvláštní, že zatímco symbolem české kuchyně byla loni zvolena svíčková, tak Korejci nedají dopustit pouze na jednu z mnoha příloh? Není, kimči má totiž neobyčejně bohatou tradici a nezapomenutelnou chuť. Pravda, poněkud pálí. Mně vhání slzy do očí už jen vzpomínka na tuto pochoutku, ale jsou lidé, kteří se v požívání téměř nepoživatelného vyžívají.

 

ZDRAVÍ, KTERÉ PÁLÍ

Původ kimči se datuje do doby, kdy se Korejci naučili uchovávat přes zimu zeleninu tak, že ji nasolili a naložili. A protože v solení byli opravdovými mistry (už dávno předtím tímto způsobem uchovávali ryby) a zelí rostlo všude kolem, stalo se právě nakládané zelí nedílnou součástí každé tabule. Kimči bylo nejen základní potravinou chudých, ale oblíbili si ho i na královských dvorech či v buddhistických klášterech. Příprava kimči zůstala po staletí prakticky stejná. Nakrájeli nahrubo zelí a ředkev, osolili, přidali to, co bylo po ruce, tedy třeba česnek, zázvor nebo mořské řasy. Vše uložili do kameninových nádob, kde směs vesele kvasila. Po několika dnech, týdnech či měsících fermentace strávník dostal na stůl chutné, ale hlavně velmi zdravé jídlo plné vitaminů, enzymů a minerálů. Teprve v průběhu osmnáctého a devatenáctého století v období Čoson však do tradiční receptury přibyla ingredience, bez které si dnes už nikdo nedokáže kimči představit – čili papričky. A je poněkud úsměvné, že je do Koreje nepřivezl nikdo jiný než nenávidění Japonci při svých invazích. Kdo jako první použil při přípravě kimči prášek z mletých papriček se už asi nikdy nedozvíme. Věhlas tohoto ďábelsky pálivého pokrmu se ale brzy rozšířil po celém poloostrově, a kimči tak získalo svou dnes už charakteristickou načervenalou barvu a břitce ostrou chuť.

 

VODU PO RUCE MÍTI

Právě díky červené barvě si kimči na krásně chaotické korejské tabuli plné mističek s omáčkami a pochutinami nikdy nespletete. Než ho ale ochutnáte, ubezpečte se, že máte po ruce také studenou tekutinu, jíž opuchlý jazyk zavlažíte. Výborně pomáhá také rýže, která výraznou chuť tlumí a která nechybí u žádného korejského oběda. Já dávám přednost jemnější stravě, a tak jsem s kimči v Koreji vždy zacházel velmi opatrně a každé sousto prokládal celé minuty jinými dobrotami. Na druhou stranu kimči, které jsem ochutnal v jedné londýnské restauraci, mělo tak třetinové grády, takže nelze předem určit, na jaký stupeň pálivosti natrefíte. Dnes už může kimči ochutnat každý, kdo k tomu najde odvahu. I u nás jsou již zavedené korejské restaurace a obchůdky, kde můžete dostat tuto pochoutku jak v domácí podobě, tak dovezenou v plechovkách. Řada lidí se navíc do kimči zamilovala natolik, že si je několikrát do roka připravuje sama po svém vlastním pálivém způsobu. A protože příprava není složitá a chuť je opravdu nezapomenutelná, můžete se o to pokusit také.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group