ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Papežova pravda

 

papez2TEXT: KAREL HVÍŽĎALA, FOTO: JAN MALÝ

 

Kardinál Miloslav Vlk v roce 2005 volil současného papeže. Ten nyní zrušil exkomunikaci čtyř biskupů vysvěcených před dvaceti lety schizmatickým biskupem M. Lefebvrem.

 

Mezi nimi i Richarda Williamsona (68), který švédské televizi řekl, že ani jeden Žid nepřišel o život v plynové komoře. „Tato kauza je komplikovaná tím, že mnozí neporozuměli dekretu o zrušení exkomunikace,“ tvrdí Miloslav Vlk. Pojďme si nejprve vysvětlit pojmy. Co jsem o tomto aktu četl u nás i v zahraničním tisku, tak všude se píše jen o omilostnění (Begnadigung, clemency)... Slovo „omilostnění“ někteří používají proto, že ono odstranění exkomunikace bylo jaksi „zadarmo“, jako „akt milosrdenství“. Nejprve bych ale vysvětlil vznik bratrstva svatého Pia X. Arcibiskup Marcel Lefebvre se postavil v šedesátých letech minulého století proti závěrům II. vatikánského koncilu a vytvořil skupinu stejně smýšlejících následovníků. Problém nastal tehdy, když chtěl vysvětit čtyři biskupy, a tím ze své skupiny učinit vlastně církev v církvi. To bylo znamení schizmatu, tedy rozštěpení církve. Protože neuposlechl papežova varování, aby to nedělal, byl potrestán exkomunikací, vyloučením. Hned od doby koncilu se papežové snažili otevřít cestu k usmíření s tímto bratrstvem. Papež Benedikt snětím exkomunikace jen tuto dlouhou cestu dovršil, aby usnadnil další jednání o naukových otázkách. Dnešním slovníkem bychom tedy řekli: otevřít cestu k možnosti diskutovat… Přesně tak! Veřejnost nechápe, že snětí exkomunikace ještě neznamená přijetí do církve, proto je ten termín „omilostnění“ nevhodný. Schizma trvá a toto bratrstvo zůstává mimo církev, protože odmítá část učení církve. Abychom se dostali k meritu věci. Biskup Williamson, popírač holocaustu, který působí v Argentině, je členem tohoto bratrstva. Popírání holocaustu je součástí jejich učení? Ne, to jsou názory jeho a některých z bratrstva, ale já o nich nediskutuji, protože si myslím, že takové nesmysly nejsou hodné diskuse. Je však třeba říci, že tyto názory nebyly důvodem exkomunikace. Celý problém vznikl tak, že kardinál Darius Hoyos, který připravoval podklady o bratrstvu, si nezískal dostatečné informace. Papež o Williamsonových názorech nevěděl. Tato omluva ve vztahu k papeži ale nezní moc přesvědčivě, protože on udělal takových zvláštních kroků několik. V roce 2006 urazil Muhammeda, v roce 2008 o Velikonocích slavnostně pokřtil muslima. Tyto kroky tvoří jakousi řadu provokačních aktů vůči jiným náboženstvím… Myslím, že nemůžeme takové úmysly papežovi bez důkazů podsouvat. Papežovo východisko je pravda. Možná, že ji někdy sděluje nekompromisně, protože jde o zjevnou pravdu. Papež nejedná na základě politických úvah, ale podle svého přesvědčení o pravdě. On nejen nerespektuje politiku, ale ani pravidla mediální společnosti. Naše civilizace a její média skoro vše banalizují, ale existují tři témata, která se nikomu neodpouštějí, a to je podceňování fašismu, antisemitismu a dětské pornografie…

 

papez

 

S tím poukazem na pravidla komunikace zcela souhlasím. Vatikán si chyby uvědomuje. Ale proti tomu, co zmiňujete, Vatikán rozhodně bojuje. Jedno ale, bohužel, můžeme říci, proces usmiřování mezi třemi hlavními náboženstvími, Židy, křesťany a muslimy, je narušen. Lidé, kteří hodně cestují, si nutně všímají, k jakým změnám dochází. Afrika je čím dál tím víc muslimská, Evropa je víc sekulární a Spojené státy zase víc náboženštější. Jaké šance má usmíření a jakou roli bude hrát v tomto století náboženství? Nejsem v této věci stejného názoru. Ve své řezenské přednášce papež citoval výrok byzantského císaře o islámu, což způsobilo nedorozumění. Ale v následujících letech se napětí urovnalo. Také nyní po problému s holocaustem si Židé uvědomili, jaké jsou skutečné papežovy názory a začíná se jednat dál. Tak jednobarevný ten vývoj není. Společným dialogem je zapotřebí postavit se nenávisti. To je jistě pravda, ale v době, kdy v Africe, v Čečně, v Palestině atd. přibývá lidí, kteří neumějí nic jiného než střílet, a kdy se dostáváme do druhé největší krize od roku 1929, z níž vznikla druhá světová válka, to je skoro neřešitelný úkol. Jak si to představujete? To je práce na desítky let. Pro nás bude o to těžší, že jsme novou éru u nás po roce 1989 začali bez nastolení duchovních a mravních hodnot. Já jsem si původně, trochu naivně myslel, že církev může společně s disentem začít budovat novou duchovní bázi, to se nestalo, byl dán akcent jen na ekonomickou transformaci. Ano, to je také pravda, ale navíc bychom měli poznamenat, že krize, kterou nyní prožívá celý svět, je zároveň krizí hodnot… To říkají analytici na Západě, že jde o selhání etiky v bankovnictví, že banky přestaly plnit funkci služby a soustředily se jen na zisk. To je doklad, že bez vlády hodnot žádná společnost nemůže existovat. Taky bychom mohli říci tvrdě: Krizi zavinilo to, že jsme svým chováním popírali kapitalismus, který byl založen na protestantských tradičních hodnotách, jako jsou odpovědnost, starost o rodinu, víra ve smlouvu a stolici soudce, atd... To nejsou jen „protestantské“ hodnoty, ale obecně křesťanské. Globalizovaná společnost totiž globalizuje i naše selhání a nedostatky. Absence hodnot se také globalizovala. Mezi křesťany se však v reakci na to rozvíjejí nová církevní hnutí, jako jsou charismatici, fokoláre a tak dále. Je jich asi sto padesát. Tato hnutí berou evangelium jako základ života, ale přitom nikterak bigotně, a jejich názory vstupují dnes i do ekonomiky, politiky i vědy a umění. Necítíte tento stav hlavně v České republice jako selhání katolické církve? Ano, nečekali jsme, že se všichni vrhnou jenom na budování blahobytu a zapomenou na své ideály, které měli na konci komunismu. Tento nápor nebylo možné zabrzdit. Lidé tím byli opojeni a politici to podporovali. Vrátil bych se k papeži a jeho volbě, to je takové trochu tajemné téma, které laiky hodně zajímá. Píše se o tom, že kardinálové, kteří papeže volí, byli původně v místnosti zazděni a zvolení signalizovali kouřem… Vy jste se poslední volby zúčastnil, jak probíhala? Je pravda, že kardinálové byli v konkláve zavřeni (to je smysl toho latinského slova), často tam i bydleli. Je také pravda, že o výsledku toho kteréGlobalizoho kola volby dávali znamení kouřem. S tím zazděním je to tak: traduje se, že když jednou kardinálové volbu příliš protahovali a nemohli se dohodnout na kandidátovi, byli prý v Sixtinské kapli zazděni, a byla jim omezována strava, aby byli přinuceni se konečně dohodnout. Ale to se stalo snad jednou, ale žádná norma to nebyla. Volba papeže má svůj psaný řád a podle něho probíhá. Kardinálové bydlí a stravují se v penzionu sv. Marty za aulou Pavla VI. Nemají mít žádný kontakt se světem, aby volba nebyla ovlivňována z venku. Ve sv. Martě skutečně neexistuje v tu dobu telefonické spojení, ani mobily nefungují. Do Sixtinské kaple jsou dováženi, nebo dojdou pěšky. Není dovoleno se s nikým stýkat. Volba probíhá tak, že každý z volitelů má před sebou seznam všech volitelných kardinálů a ze seznamu vybírá podle svého svědomí. Volitelé jméno napíší na lístek a pak v zástupu za sebou přistupují k urně. Sčítací komise potom veřejně počítá hlasy. Jeden bere lístky a nahlas čte jméno, druzí zapisují. Také přítomní kardinálové si mohou dělat u jmen na seznamu čárky. Pokud ve volebním kole nikdo nedosáhne dvoutřetinové většiny, lístky se spálí v kamnech v rohu Sixtinské kaple a přistupuje se k dalšímu kolu volby. Volí se tak dlouho, až někdo dvoutřetinové většiny dosáhne. Je nejprve dotázán, jestli volbu přijímá. Pak ho oblečou do bílé kleriky a všichni kardinálové ho jdou jeden po druhém pozdravit. Mezitím nejstarší kardinál jáhen odejde oznámit shromážděnému zástupu lidí na svatopetrském náměstí volbu. Pak přijde sám nový papež, pozdraví shromážděný zástup, má krátký projev a dá požehnání. Tím je vlastní volba ukončena a papež se ujímá vedení církve. Změníme téma. Vy jste před časem požádal papeže, aby vás uvolnil z funkce, to je jistě dobrý čas k mezibilanci. Co se vám povedlo za dobu, kdy jste byl v úřadě, a co se nepovedlo? Jeden z hlavních úkolů, kterému jsme se věnovali, se týkal procesu obnovy farností. Od začátku jsme se snažili „přijmout“ laiky do církve, aby byli aktivní složkou farnosti. Laická aktivita byla za komunismu zakázána. Zavedli jsme stavební techniky, kteří se starají o kostely. S procesem obnovy farností byla spojena i reorganizace vikariátů. Pro kněze pět let po vysvěcení jsme zavedli na Teologické fakultě další studium, něco podobného atestacím, jako mají lékaři. Dále jsme zřídili funkce duchovních asistentů v armádě: kaplanů a duchovních ve věznicích a v nemocnicích. Pro doplnění aktivit bych měl připomenout, že jsem byl v letech 1993 do roku 2001 předsedou Rady evropských biskupských konferencí. O tom, že jste předběhl českého premiéra Mirka Topolánka, se moc neví… Dalo by se to tak říci, ale pro mne bylo v této funkci důležité, že jsem mohl sledovat přibližování Východu a Západu, což se nám podařilo hlavně mezi Německem a Českou republikou. Vyměnili jsme si omluvné listy, z jejich strany za nacistickou okupaci a spoluúčast NDR na druhé okupaci v roce 1968 a my jsme se omluvili za vyhnání sudetských Němců. Něco se nám tedy povedlo, ale není toho mnoho. Život se nedá měnit rychle. Zmínil jste Německo, ale jako kardinál a předseda Rady evropských biskupů jste asi cestoval hodně po celé Evropě i světě. Které místo na vás udělalo v duchovním smyslu největší dojem? Na prvním místě bych asi zmínil Řím. I když jeho kulturní kořeny jsou starší, pro mne představuje především hluboké kořeny křesťanství, z nichž vyrostly křesťanské památky. Potom, co v roce 67 popravili apoštola Petra, křesťané dlouho uctívali jeho hrob. Při stavbě dnešního svatopetrského chrámu bylo přesné místo jeho hrobu již zapomenuto. Když však ve třicátých letech minulého století archeologové dělali vykopávky, zjistili, že jeho hrob se nachází přesně pod papežským oltářem v centru chrámu. A letos je rok svatopavelský a shodou okolností právě teď v chrámu sv. Pavla za hradbami odhalili pod hlavním oltářem sarkofág, ve kterém se nacházejí ostatky svatého Pavla. Celá staletí se vědělo, že jeho ostatky leží někde pod oltářem. Nyní už se čeká jen na konec slavností, a pak dojde k jeho úplnému odkrytí. Ta kontinuita od kořenů až do současnosti je úžasná věc a na člověka to dýchne. A co svatý Vojtěch, první Evropan, jak se mu někdy přezdívá? Jemu se říká první Evropan proto, že jednal s Ottou III. o obnovení Říše římské národa německého, která po smrti Karla Velikého začala upadat. Svatý Vojtěch do tohoto projektu přinášel ideu křesťanských kořenů. On ale nakonec skončil v Prusku, kde ho pohanští Prusové v roce 997 umučili. Jeho spolubratři Vojtěchovo tělo vykoupili od Prusů a dovezli Boleslavovi do Hnězdna, což bylo tehdy hlavní město Polska. Na jeho hrobě byl postaven chrám, který se stal katedrálou. Otto III. se zasloužil, aby v Hnězdně nad hrobem mučedníka bylo zřízeno arcibiskupství. V této souvislosti se také Boleslav stal králem. V Čechách trochu záviděli, když zjistili, co vše mučednická smrt biskupa Vojtěcha přinesla, a tak se tam v roce 1039 český kníže Břetislav spolu s pražským biskupem Šeborem a vojskem vypravili a Vojtěcha Polákům „ukradli“. Češi chtěli také mít svého mučedníka. A kdybyste měl jmenovat třetí místo na světě, které má pro vás podobný symbolický význam, jaké by to bylo? Cařihrad, Hagia Sofia, chrám Boží Moudrosti na Zlatém rohu v dnešním Cařihradě, jako další křesťanské centrum, kde však je křesťanství velice potlačené. Cařihradský císař Michal III. dovolil soluňským bratřím Konstantinovi a Metodějovi, aby k nám šli hlásat evangelium. Mimochodem letos má svatý Cyril výročí, zemřel v Římě v roce 869 a u jeho hrobu v chrámu sv. Klimenta budeme instalovat pamětní desku.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group