ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

LVI v akci

 

lvi

TEXT A FOTO: ONDŘEJ NEFF

 

Lev je bezpochyby jedno ze zvířat, za nimiž se do Afriky jezdí. Po návratu často slýcháme dotazy, zdali je to těžké a nebezpečné takového lva spatřit. Odpověď závisí na upřímnosti a pravdomluvnosti.

 

Skutečnost je taková, že spatřit lva v běžné rezervaci typu Serengeti nebo Masai Mara je skoro nevyhnutelné, a pokud jde o nebezpečí, pak při zachování minimálního stupně kázně je nulové. Po rezervacích jezdíme v automobilu a lev, podobně jako většina dalších afrických zvířat, automobil pohrdavě ignoruje. Stane se dokonce, že při plížení za kořistí váš vůz využije jako skrýš. Pozorovat lva na vzdálenost několika metrů tedy není nic výjimečného. Při prvních „lovech beze zbraně“ jsme nadšení, kdykoli spatříme lva v jakékoli situaci. Obvykle ovšem vidíme více lvů, protože žijí ve smečkách. Loví lvice, samci fungují jako vojáci chránící teritorium. Však se také oproti lvicím dožívají polovičního průměrného věku. V příhodnou dobu je více méně snadné být svědkem kopulace lvů. Není na ní nic okázalého, trvá velmi krátce a jak ukazují výzkumy, zpravidla je neúspěšná. Je to ale příležitost přistihnout toto zvíře při něčem jiném než bohapustém válení na sluníčku. Předloni v srpnu jsme byli v Masai Mara v takové „kopulační sezoně“ a pozorovali tam snad dvacet aktů během čtyř dnů. V jednom případě lev překazil lvici velmi slibně začínající lov. Už to vypadalo, že nic netušící pakůň lehne, když se objevil samec, předstíraným útokem pakoně zahnal a pak se v klidu věnoval sexu. Při jiné příležitosti se pár lvů, náhoda tomu chtěla, usadil přímo na ústí králičí nory. Pitomec králík vykoukl, pan lev se ho lekl, zařval a uskočil a lvice hrábla tlapou a neopatrného hňupa ulovila. Není samozřejmě pravda, že lvi jsou samovládní vládci savany. Asi každý druhý viděl na internetu scénu „Battle at Kruger“, při které stádo buvolů vysvobodí své mládě ze spárů lví smečky, zcela ji rozpráší a zažene na potupný ústup. Podobné scény jsem svědkem nebyl (totéž mi říkali domorodí průvodci) – jen jedné, efektností „Krugru“ hodně vzdálené. Stalo se to loni v Amboseli v Keni, kde vůdčí samec skupiny slonů zčista jasna, bez zřetelného důvodu, napadl skupinu tří lvů. Ti jen tak leželi a vyhřívali se, sloni šli kolem, a když už je minuli, vedoucí sloní samec se prostě najednou naštval...

 

lvi2

 

Opravdovou akci jsme viděli jen v Ngorongoro v Tanzanii. Dopoledne jsme hned u cesty vedoucí podél říčky Munge potkali velkou skupinu lvů. Napočítali jsme tři lvice, dva lvy a množství hemžících se lvíčat přinejmenším dvou věkových kategorií. Smečka ležela na levém břehu, na pravém se pásli buvoli, pakoně a jejich nezbytní průvodci zebry. Odpoledne při návratu jsme se u skupiny znovu zastavili. Jedna lvice se lvem leželi vlevo od cesty, zbytek skupiny mezi cestou a říčkou. Nedělo se nic, stádo na druhém břehu nebylo vidět. Najednou lvice vlevo vstala a bez váhání rozhodným krokem přešla cestu, minula své dvě družky (podřízené, menšího významu) a vydala se k říčce. Má žena Ljuba první poznala, že jde o lov! Nejdřív zvedla první podřízená lvice hlavu, pak druhá, a když opustily lvíčata a šly za vůdkyní, bylo vše jasné. To, co následovalo, připomínalo vojenskou operaci. Vůdčí lvice přebrodila Munge a bez jakéhokoli plížení zaútočila na skupinu buvolů. Ti se proti ní obrátili rohy a podnikli protiútok. Lvice se otočila a prchala před nimi. „A je po lovu,“ řekla Ljuba zklamaně. „Kdepak, to je léčka,“ smál se náš průvodce Roger Msenga. A opravdu: šlo o to skupinu oddělit od velkého stáda a přiblížit ji k řece, kde číhaly pomocnice. Když to buvoli pochopili, bylo pozdě. Nejdřív vytvořili kruhovou obranu, něco ve smyslu Žižkovy vozové hradby, jenže útok ze zálohy byl příliš prudký, takže volili útěk. Nastal běh o život. Vojenská operace pokračovala. Lvice útočily na vedoucího býka, aby skupinu znejistily. Pak se zaměřily na odrostlejší tele. Na to buvoli odpověděli uzavřením telete do stáda. Následoval nepodařený útok na jednoho býka, který neopatrně vybočil a přiblížil se k řece. Útok se nezdařil. Jenže pak jeden kus zřejmě špatně došlápl, rychle ztrácel kontakt se skupinou a následoval lví skok na záda. Ještě se stačil otočit, aby se obrátil ke druhé lvici rohy. Ta uskočila. Lvi jsou opatrní, špatně se jim hojí rány. Vzápětí šel buvol k zemi. Následovala dlouhá krutá agonie. To už se blížil zbytek smečky. Lví samci dělali ozbrojený doprovod, neměli hlad a neprojevili zájem. Nechali přiblížit se děti, nejdřív starší, pak mladší. Konečně ten zoufalý nářek uloveného buvola skončil. Z dálky se sbíhali šakali. Bylo po operaci. Žádné plížení a útok, ale plánovaná důmyslná akce. Našinci nezbývá, než uctivě a s pokorou přihlížet, a pak se tiše vzdálit, neboť to, co se jmenuje život (včetně smrti), je právě toto.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group