ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Soud krvavé paní karlštejnské

 

krvavapaniTEXT: MICHAELA „MYSHA“ KOŠŤÁLOVÁ, ILUSTRACE DALIBOR NESNÍDAL

 

Je možné, že kdyby se Kateřina a Alžběta narodily jako obyčejné děvečky, k vraždám by nikdy nedošlo. „Třeba ženy, které musely celé dny pracovat na poli, mohly svým choutkám samozřejmě podléhat jen v daleko omezenější míře, nanejvýše se svými manželi či milenci,“ říká Trojan.

 

Píše se rok 1534. Čachtická paní se narodí až za šestadvacet let. Za podobné sadistické praktiky a vraždy mladých dívek, kterými se nechvalně proslavila, je právě souzena jiná šlechtična. Říká se jí, i když možná neprávem, karlštejnská paní. Mezi příběhy čachtické paní Alžběty Báthoryové a Kateřiny Bechyňové z Lažan najdeme mnoho pojítek. Byť je na základě historických materiálů velmi těžké rekonstruovat události, jež se odehrály v 17. století a často beze svědků, za pomoci odborníků se o to můžeme pokusit. Obě ženy bychom dnes určitě označili za sadistky, byť tento termín vznikl dávno po jejich smrti až v 19. století – jméno dostal podle slavného markýze de Sade. Kateřina Bechyňová řezala svým obětem maso z těla, zaživa je stahovala z kůže, střídavě polévala ledovou a vroucí vodou, svalstvo pálila vroucím tukem a otevřené rány solila. Alžběta Báthoryová se zase vyžívala v bičování, píchání špendlíky a jehlami, trhání masa rozžhavenými kleštěmi a dokonce v kanibalismu. Laik by usoudil, že obě dvě byly určitě psychicky nemocné. Podle MUDr. Ondřeje Trojana, psychiatra a sexuologa, to však tak lehce rozřešit nelze. „Dnes nejsou sadisti nutně považováni za duševně choré,“ vysvětluje doktor Trojan, „jde ,pouze‘ o deviaci, úchylku, chceme-li – poruchu.“ Záleží prý také na tom, proč se ženy chovaly tak, jak se chovaly. „Není úplně zřejmé, zda šlo o sadismus osobnostní, kdy kvůli narušené osobnosti byly tyto šlechtičny kruté ke svým poddaným, nebo zda jejich chování mělo sexuální podtext.“

 

VLIV MÍSTO SPRAVEDLNOSTI

Každopádně obě šlechtičny se dopustily hrůzných činů, a přitom za ně dlouhou dobu nebyly potrestány. Spor Kateřiny Bechyňové se táhl několik měsíců, než byla bez velkého veřejného rozruchu odsouzena k smrti. Alžběta Báthoryová, která měla podle některých zdrojů na svědomí až čtyřicetkrát víc obětí, se k řádnému soudu nedostala nikdy. Nakonec právě vysoké postavení obou žen mohlo zapříčinit, že se v nich touha po sadismu mohla naplno projevit. „Obě měly moc a měly prostředky,“ říká doktor Trojan a dodává: „Ostatně tak je tomu dodnes. Kdo má víc peněz, může si více dovolit. A to bohužel neplatí jen v sexu.“ TAJEMNÝ ŽIVOT Zatímco příběh čachtické paní naplnil stránky mnoha knih a objevil se i na filmovém plátně, o tom, že podobně zatížená šlechtična řádila i v českých zemích, ví málokdo. Začnete- li se o tuto krvavou historii zajímat, zjistíte, že dobových pramenů se k ní váže poskrovnu. Jsou vlastně jen tři: zčásti zachovalé výpovědi svědků, kteří promluvili u soudu, stručná zmínka o odsouzení Kateřiny v Pamětech kronikáře Mikuláše Dačického z Heslova a dobový zápis neznámého autora, který v roce 1856 nechal vydat Karel Jaromír Erben, tehdy pražský archivář. Tady se píše: „Kdyby se mělo všecko vypsati, co jest činila a kterak se jest mučila a katovala s lidmi svými poddanými a služebnými i s dětmi svými, žádný by jinak nevěřil, než že jest v ní čert musel býti, a že jest čert ty muky, kterýmiž v pekle duše mučí, skrze ni musil to působiti.“ O případu Kateřiny Bechyňové toho víme málo, ještě méně je nám známo o jejím životě před vypuknutím procesu. Byla dcerou Kunaty Pešíka z Komárova, významného rytíře, kterého si za prokazování služeb oblíbil sám král Vladislav II. Jagellonský. Měla jedinou sestru a čtyři bratry. Někteří se pouštějí do spekulací, že právě fakt, že vyrůstala mezi muži, formoval její drsnou povahu. Současný autor František Lev líčí ve svém románu Krvavý Karlštejn mladou Kateřinu jako dívku atletické postavy, která se oblékala i chovala jako muž. Podle něho také byla znásilněna jakýmsi vlivným šlechticem, který kvůli svému postavení nikdy nebyl potrestán. Kateřina se pak rozhodla vzít spravedlnost do svých rukou a prostřednictvím nevinných děveček se za svoje neštěstí pomstila celému světu. I když je tento román označovaný jako historický, od pravdy může být vzdálený na hony. Co si ale počít tam, kde skutečné historické prameny mlčí. Jak to tedy bylo ve skutečnosti se můžeme jen domýšlet.

 

VRAŽDY NA KARLŠTEJNĚ?

Součástí jiné verze příběhu je nevydařené manželství. Snad mladá žena po boku svého muže strádala a to ji dohnalo k šílenství. Kateřinu z politických důvodů provdali do rodu Lažanských. Jeho rodokmen z této doby je zdokumentován jen zčásti, stejně jako rodokmen Pešíků, ze kterého pocházela Kateřina. Proto není zcela jisté, jestli Kateřina byla přímo manželkou karlštejnského purkrabího Jana Bechyně z Lažan, jak se často uvádí, nebo jeho švagrovou. Každopádně díky blízkému příbuzenskému vztahu s tímto významným mužem se jistě nejednou podívala na Karlštejn. Je tedy docela možné, že alespoň některé oběti umučila krvelačná šlechtična právě zde. Ve skutečnosti se ale v dobových dokumentech nezachovalo svědectví, kde přesně Kateřina řádila. Mluví se však o tom, že žila na nedaleké tvrzi Lažanských v Pičíně u Příbrami. S ukrytím, respektive pohřbíváním mrtvol, si Kateřina nedělala starosti. Na stránkách Krvavého Karlštejna autor líčí, jak jednu umučenou děvečku dokonce prohodila prévetem (hradním záchodkem) přímo na smetiště v hradním příkopu. Tyto příkopy, obepínající středověké pevnosti, byly plné všemožného odpadu včetně fekálií. O tom, že si tento Kateřinin čin spisovatel Lev tak úplně nevymyslel, nepřímo svědčí dobový záznam soudního výslechu. Šlechtičny se při něm Václav Bechyně z Lažan zastával slovy: „Kterak by paní Kateřina z Komárova děvečku nějakú zabila a ta děvečka záchodem dolův letěla, i toho jsem já nikdá neviděl, ani o tom co vím. A o žádném mordu vědom nic nejsem.“

 

ČERNÁ MAGIE

Tak, jak se vědělo o řádění čachtické paní, vědělo se i o krutých praktikách Kateřiny. Za své choutky se nestyděla a dávala je okázale najevo. Povídá se, že když jí například kočka roztrhala krajky, nechala ji za trest stáhnout zaživa. Jako vlivná šlechtična si mohla dovolit mít mlčící pomocníky. Jistá Manda Vaňková pak u soudu pod nátlakem přiznala: „Toho jsem svědoma, že jsme bili, paní tu byla s námi, kázala nám bíti pannu Hedviku, ubivše ji, potom ji snesli doluov. O druhé, že jsem tu bila, o nějaké Kačce, a od nich že jsme ji snesli, že jest umřela, že jsme ji zabili nahoře.“ U čachtické paní Alžběty Báthoryové jsou jména pomocníků zaznamenána černé na bílém v historických pramenech. S nimi byl, na rozdíl od vrchní vražednice, proces vyřízen velmi rychle. Alžběta měla dokonce pletky s černou magií a nechávala si radit od čarodějnice, známé pod jménem Majerníčka. Tato podivná žena, která čachtickou paní zásobila kouzelnými předměty (třeba koláčem, který měl Alžbětu ochránit u soudu) i magickými formulkami, byla za své praktiky upálena už v roce 1611. Její sadistická paní čekala na přirozenou smrt další tři roky.

 

DĚSIVÉ ODHALENÍ

Obě šlechtičny si o dopadení koledovaly. Snad kdyby se své skutky snažily držet více v tajnosti, ochránilo by je jejich vysoké postavení docela. Ale bylo to jinak. Kateřina Bechyňová prý zamordovala čtrnáct lidí, Alžběta snad dokonce více než šest set. Báthoryové měli psychické poruchy v rodě, u některých se vyskytovaly sklony k násilnostem, krutosti a mravní zvrhlosti. Řádění čachtické paní nabralo největších obrátek po smrti jejího manžela, v roce 1604. Jako dědička obrovského majetku nechávala na své panství vodit mnoho děveček, které se nikdy neměly vrátit domů. Zprvu sem mladé ženy lákala velkolepými sliby, pak je nutila zastrašováním. Lze předpokládat, že podobně si své oběti obstarávala i karlštejnská paní. Člověku zůstává rozum stát, když si spočítá, jakou dobu zůstávaly skutky vlivných vražedkyň bez povšimnutí. Kolika duševně narušeným příslušníkům vysoké šlechty mohlo podobné řádění projít, aniž by kdy bylo zapsáno do historických materiálů? Kolik nepotrestaných zůstalo mezi těmi „nejvyššími“, na které si netroufl nikdo? Však sadistické praktiky jsou přisuzovány už římskému císaři Nerovi. Avšak vraťme se na přelom 16. a 17. století. Alžběta Báthoryová mučí a zabíjí mladé dívky na mnoha místech svého panství, při dlouhých cestách i přímo v kočáře. Mrtvoly nechává pohřbívat všude možně: u cest, v polích, také na hřbitovech. Jenže hlasy nešťastných rodičů, kteří se shánějí po svých ztracených dcerách, nejde utišit. Jednoho mrazivého dne roku 1610 se na příkaz panovníka palatin Thurzo konečně vydal do Čachtic, aby celý případ vyřešil. Jako první zamířil do zdejšího zámku, odkud se prý dříve často ozývaly steny a volání o pomoc. Čachtická paní byla přistižena při činu. Kateřina Bechyňová z Lažan byla předvolána k soudu díky Václavu Hájkovi z Libočan, který byl tenkrát děkanem na Karlštejně. Spisovatel František Lev odhalení Kateřiny vylíčil tak, že si k děkanovi chodili stěžovat prostí lidé. Vyprávěli, jak zlá paní Kateřina v útrobách hradu mučí a zabíjí své poddané. V knize Krvavý Karlštejn je ovšem Hájek vylíčen jako skvělý kronikář, kterému se zželelo lidu a zastal se ho, i když při tom riskoval své postavení. Ve skutečnosti však mohl mít i osobní motiv, třeba nevyřízené účty s někým z Bechyňů z Lažan. Ostatně tento muž nebyl zdaleka tak ctnostný, jak nám do hlav vštěpovali ve škole. Za svůj život se dostal do mnoha soudních sporů, byl obviněn ze zanedbávání svěřených úřadů a dokonce zpronevěr.

 

PODPLACENÁ SVĚDECTVÍ

Že byly vražednice dohnány k soudu však zdaleka neznamenalo, že by byly také ihned potrestány. Byť proti Kateřině vypovědělo mnoho svědků, našli se i tací, kteří mluvili v její prospěch. Jistá Anežka například vysvětlila smrt děvečky Kačky záludnou nemocí: „Několik nedělí stonala a v tý nemoci jest umřela, tu jsem žádného bití na ní neznala ani neviděla. Já jsem u své paní, teď tomu na šestnáct let, mám na sebe paní dobrú, laskavú, tak na svú paní nevím, co praviti.“ S největší pravděpodobností byli poddaní podpláceni nebo zastrašováni, aby promluvili ve prospěch Kateřiny z Lažan. Potvrzuje to zápis výpovědi Blažka ze Svatého Pole, který se přiznal k předchozímu křivému svědectví: „Kterak jsem měl dělati, ona mne pro Pána Buoha prosila, abych na ni o těch mordích nepravil.“ Tím však snaha zmanipulovat soud zdaleka nekončila. Bechyňové se dokonce uchýlili k očerňování svědků a snad si i najali lidi, kteří by je svými výpověďmi zdiskreditovali. „Lidmila byla u nás po Matoušovi vdovú, jest své cti nezachovala, jest s nějakým ševcem přebývala,“ zaznělo u soudu. Bedřich Bechyně z Lažan zase pokazil pověst Kateřině Vítové: „Toto mi jest dobře vědomo, že majíc muže, neřádně se chovala a s cizími líhala, toho času, když jest na Pičíně byla.“Alžběta Báthoryová se k řádnému soudu nedostala nikdy, přestože to bylo proti vůli panovníka. Chránilo ji vysoké společenské postavení, příbuzenský vztah k palatinu Thurzovi, který měl celou věc na starosti, a konečně i zásluhy jejího manžela Františka Nádasdyho v boji proti Turkům. Čachtická paní nebyla sťata ani upálena, jak bylo tehdy zvykem. Palatin celou věc oddaloval tak dlouho, až se o ni přestal zajímat i panovník. Alžbětini pomocníci byli potrestáni a na vražedkyni se jako by zapomnělo. Zemřela mezi čachtickými zdmi a byla tajně pochována, aby mezi lidmi nevypukly nepokoje. Dodnes nikdo netuší, kde leží její tělo.

 

krvavapani2

 

VRAŽDA ZE ZÁHROBÍ

Zatímco čachtická paní v roce 1614 zemřela přirozenou smrtí, Kateřinu z Karlštejna nakonec dostihla spravedlnost. Předposlední lednový den roku 1534 je nad vražednicí vynesen rozsudek: má být svržena do věže na Pražském hradě a vyhladověna k smrti. Tak se stalo sedmadvacátého února a následující dva týdny dělaly vražednici společnost jen krysy a hlad. Karlštejnská paní zemřela patnáctého března roku 1534. Všichni zúčastnění se snažili celý případ ututlat. Vše mělo být vyřízeno tichou cestou, proto byl zvolen tak netradiční trest, který nedovoloval přihlížet široké veřejnosti. Avšak podivné události měly pokračovat i po smrti karlštejnské paní. Kateřina Bechyňová zemřela v neděli a den nato byla pohřbena. Už ve středu se však za nevyjasněných okolností rozloučil se světem Vojtěch z Pernštejna, nejvyšší hofmistr, který při soudu zastupoval samotného panovníka a vynesl rozsudek. Dobový kronikář si dal obě úmrtí do souvislosti: „Já jinak nevěřím, než že ten lítý jed té ženy a ta přílišná ukrutnost vyprejštila se jest tak, že nebylo na tom dosti, co jest jich prvé zmordovala, aby měla také sama svým hrdlem to zaplatiti, a umrúci sama jiných nemordovati; ale že tím jedem lítým ukrutenství svého nakazila jest a o život připravila toho ctného pána, kterejž jest toho soudu a té pře po králi nejvyšší soudce byl.“ Celý případ měl nepříjemnou dohru ještě pro Václava Hájka z Libočan. Několik měsíců po Kateřinině odsouzení ho Jan Bechyně zažaloval kvůli několika starším prohřeškům. Pomsta se vlivnému šlechtici podařila: Hájka vezli k soudu do Prahy jako nejposlednějšího zločince – přivázaného zespodu ke koni. Nakonec byl usvědčen z krádeže klenotů a zvonce z hradní kaple a zbaven vysokého úřadu. Tak se, snad už naposled, pomstila karlštejnská paní ze záhrobí.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group