Text a foto: Irena Lochmanová

Česká republika patří v tradičním kraslicovém umění mezi světové špičky. Pod rukama lidových umělkyň kraslice ožívají podobně, jako velikonoční příroda.

Šikovné ruce umějí vyfouklé skořápky nazdobit různým způsobem. Na Hané je nechají rozkvést geometrickými vzory růží ze slámy. Tradice zdobení kraslic byla rozšířena na venkově už v 19. století. Zdobilo se vyškrabáváním i voskem. Ale ve 20. století našly živnou půdu i jiné techniky. Například zdobení batikou, vyřezáváním dírek a také zdobení slámou. Právě to se ve školách a v zájmových kurzech na Hané ujalo nejvíce. Nejznámější osobností tohoto hnutí byla učitelka Julie Kummerová, rozená Kubíčková. V zájmových kroužcích a ve školách na Vyškovsku učila vyrábět ozdoby z papíru i slámy, vyšívat hanácké kroje a hlavně zdobit kraslice. Jak dokládá místní tisk z roku 1945, kraslice zdobené slámou měly velký ohlas: „Kraslice se leskly ve výkladní skříni s překrásnými ornamenty, kvítky, ba i figurkami, sestavenými z rozmanitých tvarů, vystřižených ze slámy. Něco opravdu neobvyklého a stále ještě málo známého, jak zřejmo z rozhovorů diváků, kupících se před výlohou. Dlužno uvést, že jsou mezi nimi i obdivovatelé, kteří přišli až z okolních vesnic.“ Když v roce 1946 tento způsob zdobení zpopularizoval brněnský rozhlas a kraslice byly představeny na výstavě „100 let národního života“ v Kroměříži, vznikl i pojem „hanácká kraslice“. Školy na Vyškovsku v průběhu let zasílaly své hanácké kraslice ve speciálních kazetách významným osobnostem republiky. Kraslice obdivoval nejen Petr Bezruč, ale i manželka tehdejšího prezidenta Československé republiky Hana Benešová a líbily se také dceři T. G. Masaryka Alici. V roce 1956 byli hanáckými kraslicemi obdarováni účastníci Závodu míru. Kraslice se vydaly i na dalekou pouť přes Atlantický oceán a dostaly se i do USA a Kanady.