ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

PO MEKONGU na voru z bambusu

 

mekong2TEXT A FOTO: JIŘÍ MAREK

 

Odpočíváme s kamarádem Jindrou na břehu Mekongu u vesničky Bounkhai v jiholaoské provincii Champasaku. Přichází rázný mladý muž a důrazně nám cosi vysvětluje – v laoštině.

 

Po chvíli chápeme, že jeho slova a gestikulace by se daly shrnout asi takto: „Už jděte, šup, šup! Zpátky, zvedejte se! Tamhle za vodou je Pakxe s památkami, tam patříte! Tady nemáte co dělat!“ Komunistický Laos se postupně otevírá světu, zdejší venkov má ale zatím s přítomností cizinců zřejmý problém. Jenže my vůbec nemáme v úmyslu přidat se k davu turistů a obdivovat nepochybně úchvatné bývalé hlavní město jednoho z laoských království. Sbíráme ze země bagáž a odcházíme podél břehu opačným směrem, než kterým nás posílá rozezlený muž. Jemu se rozhodně nebudeme svěřovat se svým plánem. Chceme postavit vor a sjet na něm asi šedesátikilometrový úsek Mekongu včetně vnitrozemské delty Si Phan Don, v překladu „Čtyři tisíce ostrovů.“ Právě na říčních ostrovech si jejich obyvatelé zachovali mnohé z původního životního způsobu nížinných Laosanů. O něco později, o několik kilometrů dál proti proudu a ukryti před zvědavci v trní břehového porostu stavíme bambusový vor. Utajení nebylo dokonalé, takže za chvíli se k nám beze slov nesměle přidává venkovan se třemi syny z blízké samoty. Práce s bambusem jim jde podstatně lépe než nám. Konstrukci na závěr doplňujeme čtyřmi nafouknutými dušemi. Dalšího dne už vyplouváme. Začíná nám deset dnů plavby na primitivním plavidle o rozměrech dva krát tři metry po vodách jednoho z největších asijských veletoků. Vor líně pluje. Teprve po několika hodinách se před námi uprostřed vodní hladiny začínají vynořovat obrysy prvního ostrova. Je to Don Sai. Asi dva kilometry dlouhý úzký pás země s několika malými rybářskými osadami. Po připlutí na dohled k první vesnici budíme pozdvižení, zejména u dětí. Dospělí si od nás převážně udržují odstup. Podobný scénář se později mnohokrát opakuje. Na většinu zdejších míst noha Evropana dlouhé roky nevkročila. Vesnice na ostrovech nebyly výrazněji zasaženy válečnými konflikty, viditelné stopy zde zato zanechala místní varianta vynucené zemědělské kolektivizace. Neúspěšný experiment uplynulých desetiletí připomínají na březích větších ostrovů rezivějící pozůstatky ohromných zavlažovacích agregátů. V současnosti se vše přiblížilo opět poměrům, které se v oblasti utvářely po staletí. Rodiny ve vesnicích pěstují převážně pro svou potřebu rýži, banány a limetky. Na periodicky zaplavovaných březích zakládají zeleninové zahrádky s plůtky zabraňujícími v přístupu malým stádům dobytka. S výjimkou největšího ostrova Don Khong není na ostrovech elektřina. Jako náš nepřítel se v průběhu plavby projevuje vítr. Někdy nás na veletoku s minimálním převýšením žene zpět proti proudu, jindy zase nebezpečně blízko ke kambodžskému břehu. Potom se pádlování primitivními pádly vyrobenými ze stvolů bambusu stává sportovním výkonem.

 

mekong

 

Voda v Mekongu je překvapivě čistá a na mělčinách občas dohlédneme až na dno. Před našima očima se od rána do večera střídají fascinující obrazy rybářů rybařících mezi spletí ostrůvků či potápějících se krav, které se u dna řeky pasou na trsech zelených řas. U ostrova Don Khong přistáváme v místě, kde se nad řekou na skále majestátně tyčí starý buddhistický klášter. Přísný starší mnich, který se nám představuje jako Bung Seng, tady má na starosti skupinu asi patnácti mníšků ve věku přibližně od osmi do dvanácti let. Zatímco se s ním snažíme dorozumět, jeho svěřenci pod námi dovádějí nazí na malé pláži osvícené večerním sluncem. Po setmění získává místo nad skálou magické kouzlo. Zklidnění kluci se scházejí pod dohledem svého představeného v chrámu a nad řekou se nadlouho rozeznívá monotónní zpěv manter. Naše plavba se pomalu blíží k závěru. Obeplouváme jeden z největších ostrovů Don Som, na kterém i přespáváme. Dalšího dne zastavujeme ještě na ostrově Don Det. Ten je naprosto obležený turisty, kteří jezdí hromadně navštívit blízké vodopády ž 0 10 km a pozorovat sladkovodní delfíny. Oba ostrovy odděluje jen úzké říční rameno, ale jsou to dva naprosto odlišné světy. Na Don Somu jsou turisté naprosto neznámým pojmem. Plavbu končíme téměř na konci vnitrozemské delty u ostrova Don Tao v místě, kde říční navigace upozorňuje na blízkost vodopádů. Zatímco jedno říční rameno končí mohutnými peřejemi Somphamitských vodopádů, kde se voda prodírá rozeklanou roklí, další rameno asi po třech kilometrech přehrazuje rovnou nejmohutnější vodopád v jihovýchodní Asii – Khon Phapheng. Do toho už s naším vorem nepůjdeme.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group