ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Ve jménu propagandy

 

propaganda2TEXT: MICHAL DVOŘÁK

 

V létě roku 1942 vykopali polští dělníci v lese u Katyně blízko Smolenska ostatky dvou důstojníků v uniformách polské armády, ovšem německá okupační správa tomu nevěnovala větší pozornost.

 

Teprve na konci zimy se němečtí představitelé začali o tajemství katyňského lesa zajímat. Tušili, že by se mohlo jednat o masové hroby pohřešovaných polských důstojníků. Přes patnáct tisíc polských důstojníků v roce 1939 zajala Rudá armáda a odvlekla je do sovětských táborů. O jejich zajetí se vědělo, ostatně důstojníci svým blízkým pravidelně posílali dopisy, v roce 1940 se však nadobro odmlčeli. Kdyby se prokázalo, že katyňský les opravdu skrývá ostatky tisíců polských vojáků, které popravili příslušníci NKVD, byla by to pro nacistickou propagandu skutečná bomba. Německo se totiž ztěžka oklepávalo po neúspěchu u Stalingradu a důkazy o nelidskosti komunistického režimu by se nyní náramně hodily, protože by mohly zdiskreditovat Sovětský svaz v očích jeho spojenců. S exhumačními pracemi se čekalo až do jara 1943. V katyňském lese Němci nalezli jedenáct hromadných hrobů a v nich skoro 4500 těl. Identifikovat se jich podařilo 4243, v naprosté většině šlo o důstojníky polské armády. O tom, že byli popraveni, svědčily kulky v týle a ruce svázané za zády. Lékaři stanovili dobu smrti na jaro 1940, kdy bylo okolí Smolenska pod kontrolou Rudé armády. Němci na místo činu pozvali řadu významných polských osobností, které se měly přesvědčit o pravdivosti závěrů exhumací a pitev. Nedostavili se ale například zástupci Polského červeného kříže, protože tušili, že Němci zneužijí katyňský masakr ke své propagandě. Veřejnost se podrobnosti o událostech z katyňského lesa dozvěděla 13. dubna 1943, Rádio Berlín hovořilo o bestiálních vraždách polských důstojníků. O dva dny později se k záležitosti vyjádřila i sovětská strana, která se proti zveřejněným závěrům ostře ohradila a za strůjce masakru označila fašisty. Německo a Polsko se obrátily na Mezinárodní červený kříž, aby objektivně přezkoumal okolnosti masakru. Do Katyně přijela nezávislá komise dvanácti lékařů a odborníků (z Protektorátu Čechy a Morava to byl soudní lékař František Hájek), která jednoznačně stanovila dobu smrti obětí na březen a duben 1940. Lékaři své nálezy popsali v třísetstránkovém dokumentu. Pozvání do Katyně přijali také novináři a literáti z celé Evropy, mimo jiné český spisovatel František Kožík. Také oni měli ve svých zemích tlumočit veřejnosti vše, co na místě masakru viděli. Důkazy jasně hovořily o tom, že vraždili Sověti.

 

propaganda

 

A polsko-sovětské vztahy byly na bodu mrazu. Jenomže už na konci září 1943 se oblast Smolenska opět dostala pod správu postupující Rudé armády a ta rozhodně netoužila mít při osvobozování Polska pověst vrahů. Zvláštní komise složená pouze ze sovětských občanů provedla již v zimě další exhumaci asi devíti set obětí katyňského masakru. Sepsala zprávu (pouhých třicet osm stran), v níž obvinila z poprav důstojníků nacisty. Na svolané tiskové konferenci pak komise předložila důkazy, jež měly potvrdit, že popravy proběhly na konci roku 1941, tedy v době, kdy území kontroloval wehrmacht. Hodnověrnost této propagandistické akce ale byla znevážena tím, že se exhumací neúčastnili žádní nezávislí pozorovatelé. Těžké časy nastaly jak pro Polsko, jehož vojáci museli 30. ledna 1944 absolvovat v Katyni potupnou přehlídku polsko- ruského přátelství, tak i pro účastníky první komise Mezinárodního červeného kříže ze zemí, které osvobozovala Rudá armáda. Došlo i na profesora Hájka, který byl zatčen a přinucen popřít vše, pod co se v Katyni v roce 1943 podepsal. Okolnosti událostí v katyňském lese se dostaly i na program Norimberského procesu, kdy se Sověti snažili připsat vinu poraženému Německu, ovšem nepředložili dostatek důkazů. Tribunál ovšem odmítl i důkazy o vině Rudé armády, které podala polská exilová vláda. V následujících letech se katyňským událostem nevěnovala pozornost, protože by mohly poškodit křehké vztahy mezi Sovětským svazem a západními mocnostmi. Teprve na jaře 1952 se Katyní zabýval Kongres USA, který na základě výpovědí svědků označil za viníka masakru Sovětský svaz. Teprve po pádu železné opony se sovětská strana k masakru přihlásila a v roce 1992 předala Polsku archivní materiály, včetně rozhodnutí o likvidaci zajatých důstojníků podepsaného vedením SSSR. Ruská strana se však i v průběhu devadesátých let snažila masakr bagatelizovat, o vraždě patnácti tisíc lidí mluví například jako o administrativním omylu. Polsko se proto snaží okolnosti masakru popsat vlastními silami, rodiny popravených důstojníků se navíc obrátily na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Ten by měl rozhodnout, zda se v Katyni jednalo o zločin proti lidskosti, nebo pouze o náhodnou bezpečnostní akci.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group