ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Přízrak osackého hradu

 

prizrakText a foto: Jaroslav Mareš

 

Jako zjevení z dob dávno minulých se na návrší nad Ósakou tyčí mohutné kamenné opevnění, korunované vznosným několikapatrovým jehlanovitým hradem, jenž jako by v mlžném ranním oparu snil o své slavné minulosti.

 

Ve skutečnosti je pouhým přízrakem, reinkarnací nedobytného hradu, který byl počátkem sedmnáctého století do základů vypálen. Že si nedobytnost a zkáza navzájem protiřečí? Tajemství a záhad opřádajících tuto impozantní stavbu je mnohem víc. „Černý samuraj se zjevuje zcela nepravidelně a jen velmi zřídka,“ ujišťoval nás průvodce po ósackém hradě. „Sám jsem ho viděl za těch sedmadvacet let, co tu na hradě provádím, jen dvakrát. Zato však jednou u toho byla i celá skupina návštěvníků.“ Zprávy o slavném přízraku ósackého hradu jsem slyšel už dříve. Nevěnoval jsem však tomu povídání příliš velkou pozornost a zařazoval jsem je mezi podobné legendy o černých rytířích a bílých paních, s nimiž se můžeme v hojném počtu setkat i u nás. Později se mi však dostala do rukou útlá knížka s podrobnou dokumentací tohoto fenoménu a jeho rozborem z pera jednoho japonského historika. Celou záležitost staví přece jen do trochu jiného světla. Svědci, kteří přísahají, že zjevení spatřili, jsou vážení a zcela hodnověrní lidé. Možná se mohli stát obětí nějakého klamu či optické iluze, stěží si však něco vymýšleli.

 

ČERNÝ SAMURAJ

Povzbuzen naším zájmem nenechal se malý shrbený stařík dlouho pobízet a pokračoval ve vyprávění: „Černý samuraj bloudí neslyšně chodbami a můžete ho potkat kdekoli. Nejčastěji se prý ale objevuje nahoře v pátém patře. Vychází zde na ochoz a setrvá prý vždy několik minut u zábradlí. Hledí do dálky a oči si zakrývá rukou. Pak se zvolna rozplývá podoben tmavému nezřetelnému oblaku, až nakonec zmizí docela. Podle typu samurajského brnění pochází z konce šestnáctého nebo začátku sedmnáctého století. A je podivné, že nejčastěji se objevuje během dne, i když několik lidí ho údajně vidělo i v noci. Jeho zjevení předchází vždy nějaké katastrofě, jak v samotné Ósace, tak i v celém Japonsku. Neštěstí se prý stane v tom směru, kterým hledí z ochozu. Říká se, že v pětačtyřicátém roce se objevil i před svržením atomové bomby na Hirošimu a o pár dní později na Nagasaki. To jsem tu ještě nebyl, tak nevím. Mohu však potvrdit, že se zjevuje vždy před velkým vlakovým nebo leteckým neštěstím. Prý zde také střeží velký poklad, který zde byl ukryt v době vlády Hidejoši Tojotomiho, ovládajícího odtud celé Japonsko, a který nebyl nikdy nalezen.“

 

NEDOBYTNÁ KOPIE

Každý správný hrad má své strašidlo, ukrytý poklad a s nimi spojenou tajemnou legendu. Platí to i v Japonsku. Ósacký hrad ji však ke zvýšení svého působení na návštěvníky nepotřebuje. Už když k němu stoupáte, ohromí vás svou rozlohou a mohutností. Je to impozantní stavba s několik metrů silnými zdmi a hradbami z obrovských kamenných kvádrů, které mezi sebou svírají široké vodní příkopy. Hradby jsou složeny z kamenných bloků o hraně až deset metrů. Něco takového u nás neuvidíte. Na podezdívce z gigantických balvanů stojí jako zámek z pohádky vlastní hrad, zbudovaný převážně ze dřeva. Nejmocnější a nejpůsobivější ze všech japonských hradů, které jsem viděl. Pro středověké válečníky nedobytná pevnost. Nikdy také dobyta nebyla. A přesto byla vypálena a do základů zničena. Zradou a lstí. Budova, kterou procházím, je jen přesnou replikou, vybudovanou v první polovině dvacátého století. Z původní stavby ze šestnáctého století zůstalo pouze opevnění, soustava mohutných hradeb, jejichž délka činí téměř patnáct kilometrů, a nepřekonatelné vodní příkopy. A pověst o Černém samuraji a o pokladu, který tu střeží. Černý samuraj je podle legend sjednotitel Japonska Tojotomi Hidejoši – jeden z největších japonských vládců a válečníků, který se pokusil i o výboje v Koreji a Číně.

 

PRVNÍ SETKÁNÍ

Po tom, co nám převyprávěl smutnou historii hradu, vrátil se průvodce zase k Černému samuraji. „To jsem tu prováděl již asi sedm let. Bylo to uprostřed sezony a vedl jsem předposlední odpolední skupinu. Celá patřila jedné cestovní kanceláři z Tokia, většinou to byli Američané. Byl jsem již notně unaven a chtěl jsem to mít co nejdříve za sebou. Sestupovali jsme právě do třetího patra, když jsem si všiml, že u jedné z vitrín stojí temná postava v samurajském brnění. V prvním okamžiku jsem v tom neviděl nic mimořádného. Samurajských brnění tu máme na chodbách několik, některé i s modelem postavy. Při své únavě jsem si neuvědomil, že v těchto místech nikdy žádná taková figurína nestála. Pak TO náhle vztáhlo ruku a začalo pomalu postupovat proti nám. Místo obličeje to mělo jen propadlý temný stín. Nebylo ani možné poznat, kde obličej končí a kde již začíná černé samurajské brnění. Pohybovalo se to úplně neslyšně. Návštěvníci zkameněli a ztichli. Prošlo to kolem nás ve vzdálenosti snad jen půldruhého metru a začalo to stoupat nahoru po stejných schodech, po nichž jsme právě přišli. Teprve když to zmizelo za ohybem schodiště, dali se lidé do křiku. O halucinaci jít nemohlo, viděli to všichni. Poslední skupina, která nás sledovala snad v pětiminutovém odstupu a která byla v té chvíli nad námi ve čtvrtém patře, však neviděla nic. Téže noci došlo na trati z Ósaky do Kjóta k havárii expresního vlaku, v němž cestovali členové té turistické skupiny. Při tomto železničním neštěstí došlo i k obětem na životech, jestli však byl mezi postiženými i některý z oněch turistů, to nevím.“

 

KDE SE TU VZAL?

První zajímavou skutečností je fakt, že se přízrak zjevuje v hradní budově, postavené až ve dvacátém století jako replika původního hradu, zničeného do základů požárem. Z původní dřevěné stavby nezůstalo nic. Psychotronikové většinou vysvětlují zjevení a přízraky ve starých hradech tak, že jsou jakýmsi otiskem po silném psychickém výboji ve zdech místnosti. K náhlé explozi těchto vln vysílaných mozkem dochází prý v extrémní situaci, například při vraždě. Přízrak ósackého hradu, o němž se objevují první zprávy již od první poloviny sedmnáctého století, však údajně bloudil zprvu jen po opuštěných kamenných hradbách nad rozsáhlým spáleništěm a teprve po vybudování repliky hradu se přestěhoval do ní. V jejích zdech, ať již jde o kohokoliv, žádný psychický otisk z jeho doby rozhodně zůstat nemohl. Přízrak se pohybuje též volně po celém rozsáhlém hradu a není tedy vázán na jedinou místnost, kde třeba kdysi došlo k vraždě či smrti dotyčného. Zastánci reálné existence tohoto jevu si tím však příliš hlavu nelámou. Prostě se tu prý zjevuje a hotovo. Když o tom přemýšlím, nejspíš bych v tomto případě sázel na případ jakési davové sugesce, vyvolané možná i nevědomky lidmi, kteří na existenci přízraku věří a v určitých situacích jsou skálopevně přesvědčeni, že ho vidí. Ti pak mohou ovlivnit i další, původně nezúčastněné osoby. V jiných souvislostech byly již podobné případy ověřeny.

 

DRUHÉ SETKÁNÍ

„Podruhé jsem Černého samuraje spatřil asi za další čtyři roky,“ pokračoval průvodce, očividně potěšen naším zájmem. „Dělal jsem rutinní prohlídku hradního interiéru po uzavření, když se mě náhle zmocnil pocit, že nejsem sám. Měl jsem dojem, jako by mě někdo vytrvale sledoval, ale kdykoliv jsem se ohlédl, nic jsem nespatřil. Vsadil bych ale nevím co, že se ten neznámý kryje za nejbližším rohem a dá se do pohybu, jakmile se rozejdu Tak jsme si hráli na schovávanou dost dlouho, až mě to nakonec přestalo bavit. Úmyslně jsem zamířil do jedné z nejdelších chodeb a na jejím konci odbočil. Zůstal jsem však stát hned za rohem a jen jsem přešlapoval nohama, aby se neznámý domníval, že pokračuji v chůzi. Byl jsem ozbrojen, a tak jsem neměl strach. Zřetelně jsem slyšel přibližující se kroky. Pak se mě opět zmocnil ten podivný pocit, že neznámý je ode mne na dosah ruky a vyčkává teď na druhé straně zdi. Prudce jsem vyrazil a rychlým pohledem přelétl celou chodbu. Byla úplně prázdná. Nadával jsem si, že už začínám mít vidiny, a dokončil jsem prohlídku. Pak jsem vše pečlivě pozamykal a vyšel ven. Po několika krocích jsem spatřil Černého samuraje na hradbách nad vodním příkopem. Nekráčel, ale spíše se sunul vpřed a jeho pravá ruka třímala tasený meč.“

 

HIDEJOŠI, NEBO HIDEJORI?

Další záhadou pro věřící je otázka, o koho se v případě Černého samuraje jedná. Horkými kandidáty jsou dva vládci ósackého hradu – Tojotomi Hidejoši a jeho syn Tojotomi Hidejori. Část zasvěcenců považuje podle určitých shod a typických znaků přízrak Černého samuraje za zákeřně zavražděného Hidejoriho, jiní oponují, že jde o zjevení staršího muže a Hidejori zemřel v roce 1615 ve věku pouhých dvaceti dvou let. Jsou proto přesvědčeni, že přízrak zosobňuje jeho otce Hidejošiho, ve své době nejmocnějšího muže a prvního sjednotitele Japonska, bloudícího v místech své někdejší slávy a varujícího před každou další hrozící zkázou, ať již přichází odkudkoliv. Existuje prý totiž záznam starého svědectví, které tvrdí, že se Černý samuraj zjevil poprvé v předvečer útoku, kterým se moci v Japonsku chopil místo Hidejošiho syna zrádný regent Tokugawa Iejasu. Možná, že se někdo povídání o zjeveních a přízracích usměje. I já jsem patřil do této skupiny. Legenda o Černém samuraji je však tak těsně svázána s historií ósackého hradu, že s ní tvoří propojený celek, ať se již zakládá na pravdě nebo ne.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group