ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Tajemství z Mustangu mizí

 

tajemstvi2NAPSALA A VYFOTOGRAFOVALA RADKA TKÁČIKOVÁ

 

Mustang. Až do sedmdesátých let minulého století o tomto království svět prakticky nic nevěděl. Je něco takového vůbec v současném světě možné?

 

Řeka Kali Gandaki přitéká ze severu, z oblasti, která si stále uchovává své tajemno, z oblasti, kde mužem číslo jedna je mustangský král, ne tedy nepálský, vládnoucí v Káthmándú. Kali Gandaki se líně sune širokým údolím. Ve vesnici Kagbeni už není tak dravá jako o pár desítek kilometrů níže, kde proud žene vodu úzkými soutěskami. Přitéká klidně, rozlitá do širokého údolí s drahocennými fosiliemi, o nichž hinduisté a především uctívači boha Višnua věří, že jsou jeho personifikací. Sbírají je s nábožnou úctou. Horní Mustang, přezdívaný tajemný, se rozprostírá severně od Kagbeni a hned za vesnicí je přísně střežená hranice království. Turistům je vstup povolen pouze po zaplacení sedmi set amerických dolarů na týden, s permitem a průvodcem. Mnoho turistů tedy skončí u brány do Mustangu se zasněným pohledem kamsi do dáli, do míst, ve kterých si mnozí představují onu tajemnou Šangri La.

 

ŠEĎ A NUDA, NEBO TAJEMSTVÍ?

Na první pohled je Mustang ale nezajímavá oblast. Zasněžené kontury hor, které se vynořují na jih od Mustangu, masiv Annapuren a na západě Dhaulagiri, zde chybí. Místo nich suché a nižší kopce, krajina působící nehostinně, jiskru jí dodává jen odlesk vody Kali Gandaki. Snad každý poutník si položí otázku, jak se zde dá žít. Co vedlo lidi k tomu, že se usadili v tak nevlídné krajině? Lákadlem pro cestovatele se odpradávna stala právě ta monotónní šeď. Co se za ní skrývá, co je tajemstvím Mustangu? Většině z nich se nepodařilo proniknout dále než pár kilometrů za brány Kagbeny. Hlavní město Lo Manthang se tak stalo symbolem tajemna a nedostupnosti jako kdysi tibetská Lhasa. Ale zatímco Lhasa již dávno svá tajemství odkryla a ve druhé polovině 20. století už byla známá v celém světě, bohužel i kvůli čínské okupaci, první konkrétní poznatky o Mustangu přinesl až v 70. letech minulého století francouzský cestovatel Michel Peissel. Jako první obdržel povolení pro delší pobyt a ke vstupu do hlavního města. Získal si sympatie krále a vypátral a získal vzácný historický spis, takzvanou molu, pouze osmnáctistránkovou knížečku mapující historii Mustangu.

 

ŠIKOVNÍ OBCHODNÍCI

Prvním králem Mustangu se stal v 13. století Ama Pál, který sjednotil několik malých království. Celou monarchií byla v podstatě jedna vesnice s vlastní samosprávou, vládcem a pevnostmi chránícími vesnice – dzongy. Tento muž se stal zakladatelem malého, leč silného království s tehdejším královským sídlem v Tsarangu, které se později se přemístilo do Lo Manthang. Když se pak začala sjednocovat ostatní království v Nepálu, mustangské si uchovalo svoji suverenitu. Dokonce i po posledním sjednocení v roce 1958. Neuvěřitelně zdatně si vedli králové v přímé linii Ama Pála, i ten současný, pětadvacátý mustangský rádža Jigmi Palbar Bista. Ubránili svoji zemi i proti skvěle vycvičeným Gurkhům, dokonale využili izolace Mustangu, ze tří stran obklopeného himálajskými velikány. Uchovat suverenitu ale pomohla i skvělá obchodní taktika. Daň, kterou museli nepálskému králi odvádět z Mustangu, byla směšná a když si to na káthmándském královském trůnu uvědomili a daň chtěli zvýšit, obyvatelé Mustangu je doběhli. Daň byla sice upravena, ale v jejich prospěch! Místo drahých koní se částka začala platit v rupiích, po přepočtu se ukázalo, že to bylo méně, než je hodnota koní. Na nepálském královském dvoře v Káthmándú, zahlceném množstvím jiných problémů, jako by zapomněli na zdánlivě bohem zapomenutý kraj, kterým však odpradávna probíhala obchodní stezka. Nejlukrativnější byl obchod se solí. Ta se těžila na náhorních planinách Tibetu v solných jezerech a stala se hlavním obchodním artiklem. Bohužel neobsahovala dostatek jódu, a tak se kvůli problémům s nemocemi štítné žlázy v Káthmándú rozhodli dovážet z Indie mořskou sůl. Obchod v Mustangu začal upadat.

 

PODNIKAVĚJŠÍ UŽ POCHOPILI

Dnes to již není sůl, co se z Tibetu dováží, ale nekvalitní čínské spotřební zboží. Umožnilo to vybudování silnice propojující Tibet s dolním Mustangem. Pozlátko záhadného království tak postupně zanikne: zlato, jež lidé mají v srdcích, a úžasné historické a kulturní klenoty. Stále tu sice vládne mustangský král, ale o investicích již rozhodují v Káthmándú. A pro ty je důležitější provoz obchodní trasy než ohromné kulturní bohatství, které bude nenahraditelně zničeno. A přitom by stačilo nechat podíl ze zisku z turistických permitů i obyvatelům Mustangu, najímat domorodé průvodce a nosiče a vysvětlit jim, že bohatství je v nich – všude okolo, v zatím ještě nezničené kultuře. Zatím se otřásá pod koly čínských náklaďáků vezoucích to, co do té doby lidé nepotřebovali. Až dosud využívali především místní produkty, což je vidět na první pohled – země je obdivuhodně čistá, bez smetišť s plasty a dalšími „kulturními“ výdobytky. Jen lesy, které zde byly před mnoha tisíci lety, jsou nenávratně pryč. Lidé je spálili, protože zima je tu krutá. A tak tu sbírají jačí trus, který se smíchá s vodou, uhnětou se placky a vysušené slouží jako topivo. Čistá voda ze zurčících potůčků chutná lépe než omlácené plechovky coca coly made in China, která si ale našla cestu i sem. Silnice zatím není hotová a provoz není velký. Zatím... Ti podnikavější z místních již ale pochopili, jakou částku v dolarech jsou turisté ochotni zaplatit za suvenýry přímo z Mustangu, a začali rozprodávat cenné historické relikvie. Za jeden svícen, vázu obdrží více než za dva měsíce tvrdé práce na poli. Peníze začínají pomalu hýbat i čistým světem Mustangu, kde na prvním místě byly zcela jiné hodnoty, než které vítězí v našem přecivilizovaném světě.

 

tajemstvi

 

ŽE BY NADĚJE?

Naštěstí se o bohatství Mustangu zajímají i různé organizace a začaly investovat peníze do oprav klášterů, učit místní, jak restaurovat památky, podporují výuku mladých mnichů v klášterech. Jeden z největších a nejlépe fungujících je za branami hlavního města Lo Manthang. Nazývá se Namgyal gompa. Tak jako většina ostatních patří k Sakya, nejstarší buddhistické sektě, nejvíce rozšířené právě v Mustangu. V Tibetu, Ladaku i Nepálu je zastoupena jen sporadicky. Buddhistická praxe se trochu liší od ostatních sekt, ale filozofie zůstává. Každá sekta má v čele lamu, hlavního lamu a nejvyšším představeným je dalajlama. A tak se s jeho podobiznou setkáváme v každém monastýru, ale i domě. Téměř z každé střechy domů vlají i modlitební prapory stejně jako z monastýrů, vysokohorských sedel a roznášejí modlitbu soucitu za všechny živé tvory. Zároveň tvoří úžasný barevný kontrast s vyprahlou krajinou Mustangu. Moudrost zdejších lidí je vepsaná především do tváří starších, kteří poklidně sedí před vchody svých domů a točí modlitebními mlýnky. Neváhají však meditaci přerušit, vidí-li přátele či neznámé poutníky. V buddhistickém světě není nic striktně dáno, nikdo nic nemusí, vše je záležitost osobní morálky a svědomí. Meditace, modlitba je soukromou záležitostí každého, čas a početnost si věřící určují sami, jen mniši v klášteře mají jasně daný režim. Činy každého utváří osobní karmu a dle ní se člověk pak znovu narodí. Možností znovuzrození má dle tibetského kola života několik – tři možnosti lepšího a tři horšího. Ale není to pouze strach z možnosti narodit se do pekla či do podoby zvířete, co lidi ponouká chovat se slušně. Je to v nich, čistota duše je zde samozřejmostí a buddhistické učení pak pouze tyto vlastnosti rozvíjí. Ale kromě víry a pokory je jim dán i obdivuhodný smysl po humor. Tibeťané jsou snad nejveselejším národem. A Lobové, kteří žijí na území severně od Gelingu, mají k Tibeťanům velmi blízko. Hovoří se zde převážně tibetsky, lidé jsou od Tibeťanů k nerozeznání. A jejich veselý smích se rozléhá po vyprahlých planinách Mustangu. Smějí se všemu, věcem, které nám k popukání ani nepřijdou. Spadne-li někdo, zakopne... V jejich smíchu ale není zlomyslnost, jen bezstarostnost, uvolnění. Jejich smích a donekonečna omílaná mantra soucitu Ó mani padme húm nás provázejí ještě daleko za branami Mustangu. Zůstávají v každém, kdo navštívil toto pozoruhodné království. Odolávají ale Mustang či bájná Šangri La globální komerci a uchovájí si svoji čistotu a krásu?

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group