ikoktejl

BAJKAL - rodící se oceán

Bajkal - rodící se oceán

 

   Text a foto Andrej Bizjukin
K Bajkalu jsme dorazili měsíc po tom, co se zde zanořil předseda ruské vlády Vladimír Putin v  batyskafu Mír. Když se nacházel v nejhlubším místě Bajkalu, hydrofonem se spojil s novináři „Ponor probíhá výborně, za iluminátorem vidím pozoruhodný svět, dno Bajkalu, které je krásně čisté.“

Avšak pan předseda byl překvapen, že voda v jezeře nebyla tak průzračná, jak se říká. „Voda z ekologického hlediska je čistá, ale v reálu vypadá jako polévka z planktonu, řekl bych,“ komentoval předseda. Rozhovor publikovali ve všech ruských mediích, ale my jako typičtí diveři jsme tomu nepřikládali příliš velkou váhu.

Jednoho mrazivého rána jsme po pětihodinovém letu z Moskvy přistáli na letišti v Irkutsku. Dále jsme pokračovali v autech přes husté lesy tajgy směrem k magickému jezeru. Na cestu nám svítila nejzářivější planeta horizontu Venuše, dobré znamení pro potápěče.

U Bajkalu jsem nebyl několik let, proto jsem byl rád, že jsem se znovu ­ocitl u legendární skály Šaman při ústí řeky Angary. Poklonil jsem se Bajkalu a vrátil se do hotelu, kde první slova, co jsem slyšel, bylo varování majitele: „Buďte potichu, žijí tu cizinci.“ Pochopil jsem, že přišly nové časy, kdy se Rus musí začít chovat skromně, protože teď se o tuto krásu musí podělit s ostatními.

 

   Burchan - duch země

Bajkal je nejhlubší sladkovodní jezero na světě. Nachází se v srdci Sibiře. V dávných dobách ho nazývali jezero Baj-kuľ, což znamená „bohaté na ryby“. Bajkal byl vždy opředen mýty a legendami. Podle jedné legendy se v okolí Bajkalu narodila matka Čingischána. Další legenda uvádí, že se zde nachází Čingischánova hrobka. Bajkal je i dnes uctíván šamany, kteří tvrdí, že se nad ním vznášejí všemocné síly duchů země, hor, lesa a ohně: Burchan, Tengri, Chan a Nojon. A také vládcové řek, hor a ostrovů: Ežin, Zajan a Ongon. Na radu šamanů uctívají bajkalští diveři ducha země Burchana. Před zahájením ponorů si podle tradice všichni členové potápěčského týmu nalijí pohár vodky, z kterého část věnují zemi s prosbou o dobré počasí, o potápěčské štěstí, a zbytek vypijí až do dna. Jinak, jak praví domácí, se nezadaří. Očarovaní touto tradicí jsme odstartovali naše bajkalské dobrodružství. Později na lodi naložené láhvemi a kompresory jsme se vydali na sever podél západního břehu jezera.

  

   Co můžete vidět pod hladinou a čím jsou ponory na Bajkalu zajímavé?

Laik by řekl, že téměř nic. Jen fenomenálně průzračná voda, malé mělčiny u břehu, porostlé obrovskými zelenými houbami připomínajícími kaktusy z Mexika a vertikální stěny padající do nekonečné hloubky, o kterých si později potápěči opojeně povídají. O nekonečných pádech do vábivé mrazivé hlubiny až do bodu dosažení dusíkové narkózy, hloubkového opojení a dlouhé cesty nazpět. Takhle jsem si to představoval i já, dokud jsem si o tom nepromluvil s našim erudovaným divemastrem Igorem Chanajevim, vědcem ichtyologem z Limnologického institutu, který pracuje na Bajkalu už více než dvacet let.

„Odhaduje se, že stáří Bajkalu je ­25–30 milionů let. Přesto se nepředpokládá, že by jezero zestárlo a zmizelo z povrchu země tak jako jiná jezera na světě. Kvůli tektonické aktivitě země se příkopová propadlina Bajkalu rozšiřuje o 2–4 cm za rok, podobně jako se od sebe rozcházejí kontinenty Jižní Ameriky a Afriky. Geofyzici jsou přesvědčeni, že Bajkal je novým rodícím se oceánem. Tektonické procesy o sobě dávají neustále vědět a my zde pozorujeme asi 300 zemětřesení ročně,“ říká Igor.

„Jezero se nachází v Bajkalské kotlině a je ze všech stran ohraničeno horskými masivy, vysokými až 2000 m. Fyzicko-geografické zvláštnosti jezera způsobily vznik unikátního a neopakovatelného podvodního světa. S délkou jezera 630 km, průměrnou hloubkou 730 m, šířkou 80 km a celkovou plochou 31 500 km² je Bajkal porovnatelný s rozlohou Belgie. Se zásobou vody 23 000 km³ tvoří 90 % sladké vody Ruska, okolo 20 % sladkých jezerních vod planety, což je 5x víc než objem vody ve velkých amerických jezerech. Tento ekosystém vytváří každoročně 60 km³ sladké extra kvalitní vody. Hlavní vlastností vody je velmi nízká mineralizace a velký obsah kyslíku rozpuštěného ve vodě. Průměrné teploty bajkalské vody jsou +3 až +4 °C Maximální teplota +20 st. C se vyskytne jen na krátkou dobu na konci léta, a pouze u hladiny. V hloubce víc než 30 m je teplota v průběhu roku konstantní a dosahuje 3,4 °C. Bajkalská voda je mineralizovaná jen 96,4 mg/l, podobně jako voda destilovaná. Přesto, že do Bajkalu vtéká více než 300 řek, které s sebou nesou obrovské množství minerálních solí, všechny tyto látky se filtrují a vstřebávají unikátními bajkalskými organismy. Okolo 90 % látek se zpracovává fytoplanktonem, houbami a jinými tvory rostlinného a živočišného původu. Jejich množství a aktivita jim dovolují 3x ročně kompletně očistit vrchní vrstvy jezera. Řasy planktonu jsou základní potravou pro zoo­plankton. Červi, měkkýši, chrostíci a především korýši slouží jako potrava pro množství různých ryb žijících v jezeře. Nejrozšířenější rybou je živorodá hlubokovodní holoměnka, která podle vědců tvoří 80 % rybí bio­masy, a proto někdy Bajkal nazývají Holoměnkovým jezerem. Holoměnka slouží jako potrava pro něrpu – tuleně bajkalského, který denně spotřebuje 3–8 kg této ryby. V současné době je však tuleň bajkalský kriticky ohrožen nezákonným lovem.“

 

   Bajkalské kaktusy

Bajkalské houby jsou obrovské zelené řasy podobné  kaktusům. Jsou předmětem obdivu podmořských fotografů a také životně důležitý element podvodního ekosystému. V jezeře rostou ve velkých kolo­niích, ve vrchních vrstvách jsou zelené a s hloubkou mění barvu na žlutou, vínovou a modrou. S jejich pomocí probíhá filtrace vody, a i ty nejmenší houby o rozměrech jen 2 cm jsou schopné pročistit svým systémem až 20 l vody denně. Je běžné, že v jezeře najdete houby až 2 m vysoké. Na konci února pod hrubou vrstvou ledu začíná proces rozmnožování hub, který se podobá rozmnožování korálů. Kolonie hub slouží také jako úkryt malých ráčků a ryb před velkými predátory. Podle vědců se bajkalské houby dožívají až padesáti let.

 

   Nepředvídatelný ponor

Říká se, že první dojem z ponoru je nejdůležitější a ovlivní do budoucna názor na celou lokalitu. Náš první ponor na Bajkalu byl naprosto nepředvídatelný. Zaprvé, viditelnost jen tři metry byla horší než v jakémkoliv moskevském rybníku. Hned jsme se ztratili a museli se dokonce i vynořit, abychom mohli změnit náš dive plán. Zadruhé jsme byli naprosto šokovaní, když jsme na dně Bajkalu spatřili nespočet mrtvých ryb. Mysleli jsme, že je to následek nějaké ekologické katastrofy. Po 45 minutách neobyčejného ponoru v dostatečně teplé vodě 8 °C jsme se vrátili na loď a zavalili otázkami našeho průvodce.

„Nejrozšířenější rybou, obývající téměř každý bajkalský kámen je bajkalský býček (Goby fish), kterých tu je 36 endemických druhů. Protože je doba rozmnožování, mohli jste při ponoru spatřit spoustu býčků žlutých. Jejich samičky nakladou jikry a nechají je pod ochranou samců. Ti mají vrozený otcovský instinkt, a tak několik dní hlídají bez potravy a odpočinku budoucí potomstvo, až umřou vyčerpáním. A to bylo právě to množství mrtvých samečků býčků, které jsme spatřili. Byl to žlutý hřbitov na dně Bajkalu! Špatná viditelnost v bajkalské vodě byla důsledkem dlouhotrvajícího větru, který přihnal obrovské masy kalné vody od protibřehu,“ uzavřel povídání průvodce.

Věděli jsme, že nemůžeme přírodě rozkazovat, a rozhodli se užívat, co se dá. Omezená viditelnost před námi ukryla tradiční podvodní krásy Bajkalu, ale přesto nás přinutila se zkoncentrovat na miniaturní obyvatele obrovského jezera. A tak se kalný Bajkal stal výborným místem pro podvodní makrofotografování.

 

   Noční ponory

K čemu jsou dobré noční ponory? Na tohle téma vedeme diskuse s kamarády neustále. Podle mě jsou noční ponory stejně zajímavé jako denní, protože se život, aktivita a chování všech podvodních obyvatel po západu slunce radikálně mění. Domníváte-li se, že Bajkal v noci spí, tak vás ujišťuji o opaku. V noci se Bajkal vzbudí a začíná hodovat. Takové množství aktivně a efektivně se pohybující rybí masy, jako je zde možné vidět v noci, se vám nikdy nepodaří spatřit za denního světla. Skrze světla baterky vám před očima proplouvají velké ryby pátrající po potravě a malé rybky schovávající se v kamenech a hustých porostech zelených hub. Nebezpečím se stávají rybářské sítě spletené z velmi pevného materiálu. Nikde jsem neviděl tolik poničených a volně pohozených rybářských sítí, časem porostlých zelenými houbami. Potápěčský nůž je zde pro divera absolutní nutností.

 

   Ponory u Oľchonu a podvodní jeskyně

Bajkal se skládá ze třech hlubokovodních propadlin, severní, cen­trální a jižní. Nejhlubší bod Bajkalu, 1635 m, se nachází v centrální části u ostrova Ajchon. Byli jsme rádi, že se můžeme zanořit u Ajchonu a podívat se hloubce do očí. Zakotvili jsme blízko u břehu, jak nás informoval kapitán, kde se jen kousek od nás lámal prudký sráz do tmavých hlubin. Rozhodli jsme se zanořit do hloubky osm metrů a později se přesunout ke srázu, ale Bajkal náš ponor naplánoval jinak. Ponor jsme zahájili v kalné vodě, kde jsme se okamžitě ztratili. Chtěl jsem si na ostatní počkat v osmimetrové hloubce na slíbeném dně. Avšak v osmi metrech žádné dno nebylo. Nevím, co na přístroji viděl náš kapitán, ale potom, co jsem v absolutně kalné vodě bez jakýchkoliv orientačních bodů minul osmimetrovou hloubku a pokračoval až do třiceti metrů, jsem konečně pochopil, že se nacházím přesně nad srázem. Hlavou mi proběhly myšlenky, že jsem nad nejhlubší částí Bajkalu (1680 m), tedy kde se zanořil batyskaf „Mír“ s premiérem Putinem na palubě. Náš dive plán totálně ztroskotal, všichni členové skupiny se ztratili a nacházeli se v různých hloubkách v těchto nepřehledných vodách. Bylo na čase vzít nohy na ramena.

Když jsme se všichni šťastně vynořili, přesunuli jsme se blíže ke břehu. Tam jsme objevili několik podvodních jeskyň, což bylo výbornou kompenzací nezdařených hloubkových ponorů.

 

   Neprozkoumaná tajemství Bajkalu

V hledání stále čistší vody jsme se posouvali stále dál na sever. Ale ani na jedné z lokalit jsme nenarazili na viditelnost víc než osm metrů. Jen jednou, při hloubkovém ponoru do padesáti metrů jsem si všiml, že vrstva kalné vody končí v pětačtyřicetimetrové hloubce. Hlouběji viditelnost vzrostla až na patnáct metrů. Avšak neprůhledná horní vrstva bránila průniku světla a dalo se zde potápět jen s velmi silnou baterkou. Zjistili jsme, že nejlepší viditelnost na Bajkale trvá jen krátce – dva týdny na začátku června, když je jezero pokryté ledem.

Mimo jiné v sobě Bajkal skrývá další tajemství v podobě vraků plachetnice „Perveněc“ a parníku „Nikolaj“, které se zde potopily na konci 19. století. Lodě, které by se mohly díky sladké a studené vodě zachovat v neporušeném stavu, se ale nacházejí v tak velkých hloubkách, že zatím nebyly nalezeny. Při loučení s Bajkalem jsme si znovu připomněli slova premiéra Putina, a znovu jsme se přesvědčili, že není na škodu ho někdy pozorně poslouchat.

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group