ikoktejl

Chapadla na hlavě

Chapadla na hlavě

 

   Text a foto Natalia Červiakova

    Překlad Petr Slezák

 Chapadlo chobotnice se jemně dotýká mé ruky. Pomalu se prodlužuje a ztenčuje. Skoro to vypadá, že to není část zvířete, ale samostatné stvoření. I přes silný neopren svého suchého obleku cítím její přísavky. Největší z nich mají průměr 3 až 4 cm. Ne, není to scéna z hororu, jen pohodový ponor s největší chobotnicí na světě.

Před několika lety jsem dostala nabídku pracovat jako odborný poradce a asistent podvodního kameramana na projektu ruské televize. Jednalo se o sérii filmů o podmořském životě Bílého moře, Barentsova moře, Rudého moře a Japonského moře. Námětem filmů bylo ukázat mořský život v jeho přirozeném prostředí. Kromě zajímavé kameramanské a biologické práce to byla i výzva a možnost zajímavých ponorů v různých místech světa.

Naše první cesta vedla do Vladivostoku a odtud nějakých 300 km jižně. V národním parku na pobřeží Japonského moře tu vede potápěčské centrum Valerij Darkin, temperamentní člověk, mořský biolog, který byl v minulosti i pracovním potápěčem. Valerij věnuje mnoho úsilí ochraně potápěčských lokalit a mořského života před pytláky, lovících zde chobotnice a sumýše. Z pracovního potápěče se stal majitelem malého dive centra, které je v provozu celé léto až do konce září a které jsme využili jako svou základnu. 

 

   Ochočení chobotnice

Jedním z nejzajímavějších zvířat severního Pacifiku je chobotnice velká (Enteroctopus dofleini). Chobotnice jsou velmi chytrá zvířata, z bezobratlých pravděpodobně nejinteligentnější. Producent chtěl chobotnicím věnovat polovinu filmu. Tato zvířata jsou však velmi opatrná a jsou aktivní především v noci. V praxi to znamená, že pokud je při nočním lovu vyruší světla kamery, schovají se do nejbližší díry. Nabídla jsem se, že se pokusím pár chobotnic částečně ochočit. O tom, že to je možné, jsem věděla od jedné své profesorky z univerzity, která se studiu chování chobotnic věnovala několik let.

Chobotnice jsou velmi teritoriální zvířata, která kromě období migrace žijí na stálém místě. Na jedné potápěčské lokalitě jsme objevili tři díry s chobotnicemi, které se nechovaly agresivně a nebyly ani příliš plaché. Každý den jsme jeden ponor dělali na tomto místě a brali s sebou krmení. Po týdnu nás již dvě z chobotnic čekaly před svými dírami, přestože bylo denní světlo. Po deseti dnech jsme mohli filmovat jejich lov i interakci s potápěči. Po dvou týdnech práce jsme byli schopni naplánovat scény s chobotnicemi. Ani Valerij ani nikdo z jeho okolí nemohli uvěřit, že se dá chobotnice částečně ochočit a že jsme schopni poměrně úspěšně předvídat její chování.

 

   Bohaté moře

Japonské moře patří k vodám severního Tichého oceánu. Je velmi bohaté pestrým množstvím živočišných druhů. Podvodní scenerii tvoří kamenité dno porostlé sasankami s hejny ryb a neuvěřitelným množstvím bezobratlých. Nejlepší pro pozorování aktivního mořského života jsou noční ponory. Noc je časem korýšů. Kromě krabů, krevet a humrů se dají pozorovat měkkýši, hvězdice a červi. Všichni loví a zároveň jsou loveni.

V Japonském moři žijí také tuleni, kosatky a běluhy. Kosatky a běluhy není tak jednoduché najít, ale tuleně objevíte snadno. Mají rádi malé ostrůvky nebo kameny nacházející se nedaleko pobřeží. S oblibou si vybírají místa, odkud mají dobrý přehled do všech stran, aby mohli včas zmizet, když se objeví lovec. Potápění s tuleni je jedinečný zážitek. Tuleni, se kterými jsme se potápěli v Japonském moři, se nebáli a bylo možné se k nim přiblížit. Nejzvědavější byly mladé samičky, které se nás občas dotkly nebo ochutnaly ploutev. Je zajímavé sledovat, jak se tuleni chovají ke druhým potápěčům, protože toho, co dělají vám, si často ani nevšimnete.

Chobotnice byly po třech týdnech potápění a krmení poměrně ochočené. Pokaždé, když jsme se blížili, čekaly již před svými dírami. Myslím, že slyšely náš zodiak a byl to pro ně pravděpodobně signál, že potrava přichází. Bylo to jako rituál, nejdříve potřesení rukou a pak krmení. Potom, co si chobotnice svými chapadly osahala mou ruku, dostávala mušle a malé kousky ryb. Pach ryb lákal mořské hvězdice a několik ryb, které se snažily dostat také kousek přímo z našich rukou. Když byly chobotnice najedené, zkoumaly nás svými chapadly. Lezly nám po pažích na hlavu, masku i automatiku. Vše osahávaly a zdálo se nám, že hledají kůži. Dotek neoprenu je asi tolik nelákal. Ze začátku jsme z toho byli poněkud nervózní. Přeci jen 1,5 m dlouhá chapadla s přísavkami nemáte na hlavě každý den. Jejich chování však nebylo v žádném případě agresivní.

Od doby našeho natáčení jsem se na pobřeží Japonského moře vrátila dvakrát. Postup, který jsme tenkrát při natáčení chobotnic používali k jejich ochočení, se tam používá dodnes.          

 

   Chobotnice velká

Žije v severním Pacifiku a najdeme ji u Japonska, východního Ruska a Severní Ameriky. Je největší ze všech chobotnic, jen délka jejích chapadel dosahuje 3–5 m a průměrná váha chobotnice je kolem 25 kg. Největší zaznamenaný kus měřil 9,6 m a vážil 272 kg!  Chobotnice žijí na kamenitém dně v hloubkách nepřesahujících 300 m (mladší kusy se zdržují v mělké vodě do 30 m). Přes den bývají chobotnice schovány ve svých úkrytech – prohlubních, jeskyňkách, pod kameny či ve skalní průrvě, v noci vyrážejí na lov. Jejich potravou se stávají krabi, ryby, pochutnávají si i na lasturách, sumýších a krevetkách. Chobotnice jsou velmi teritoriální bezobratlí, chrání si svůj úkryt. A proto dochází k tolika konfliktům a soubojům mezi chobotnicemi. Na začátku boje si přeměří, kdo má delší chapadla, to je znamení větší síly.

Chobotnice mají zajímavý reprodukční systém. Pohlavně zralými se stávají ve věku 3–6 let. V dospělosti se samečkovo pravé třetí rameno změní v rozmnožovací orgán a vytvoří se 8–10 spermatických vaků (každý vak se spermatozoidy měří asi metr!). Při hledání samičky je samečkovo chování velmi agresivní, dokonce i k potápěčům. Při páření sameček svým rozmnožovacím orgánem přesune 1–2 spermatické vaky do dutiny samičky a zavede je do vejcovodů. Samičky nakladou tisíce oplodněných vajíček, velkých jako zrnko rýže, zhruba 40 dní po páření. Vajíčka spojená do tenké šňůrky samička nalepí na strop svého úkrytu a hlídá je. Z vajíček se stane plankton, ten po 1–2 měsících klesne ke dnu a od této chvíle už jsou tu maličké chobotničky. Sami hlavní protagonisté – samec i samička po kopulaci přestanou jíst a za čas umírají. 

Malé chobotničky jsou oblíbenou potravou pro tuleně, ryby, běluhy i jiné chobotnice. Pouze chobotnice velká si je za potravu nevybírá. Z celého vrhu přežije jen několik jedinců, kteří dosáhnou pohlavní zralosti, aby celý cyklus mohl začít znovu. 

 

   Japonské moře

V Japonském moři se jedná o potápění ve studené vodě, ačkoliv teplota vody na přelomu srpna a září je 20–24 °C, první termoklina kolem 18 m má už teplotou 16–18 °C a ve 30 m klesá teplota na pouhých 7–9 °C. Chobotnice velká žije pod první termo­klinou, přičemž největší jedinci preferují ještě chladnější prostředí. 

Potápěčské lokality jsou vzdáleny od centra 5–45 minut jízdy člunem. Většina leží na otevřeném moři, takže musíme počítat s vlnami. Lokality nejsou příliš složité, i když zde najdeme strmé stěny i svahy, často omývané proudy.

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group