ikoktejl

Strasti a slasti vystavování

Strasti a slasti vystavování

 

   Připravila Alena Voráčková

 Co je to vůbec za nápad investovat v dnešním kybernetickém světě prostředky a drahocenný čas do fotografické výstavy? Dát pár fotek do rámů nebo na web, není to jedno? Ta druhá, méně bolestná varianta je ale podstatně méně efektní, jelikož nakonec i nezasvěcené oko spolehlivě pozná a ocení rozdíl mezi kulturou tištěné fotografie a pár komprimovanými pixlíky na mnohdy nevkusném a přehlceném webu. Autorská výstava přináší tvůrčí posun a sebereflexi vlastně hned ze začátku při samotném výběru fotografií. Najednou člověk zjišťuje, jak málo kvalitních, unikátních nebo něčím zajímavých snímků ulovil. Když už je něco výjimečného, není vše ve vyhovující technické kvalitě pro zvětšeninu (to, co snese monitor, nemusí na papíru vypadat dvakrát lichotivě). Na druhou stranu pro oko suchozemce představuje fotka z podvodního prostředí, navíc třeba sladkovodního, exotiku sama o sobě.

Možností, jakým způsobem vytištěné fotografie prezentovat, existuje celá řada. Je-li libo, můžete fotky vyvěsit „jen tak“ (fuj). Pořídit levnější klipy či dražší rámy. Nebo je nechat nalepit na PVC desky, atd. Pamatujte ale, že jako člověka „dělají šaty“, fotografii „obléká“ rám a pasparta. A jako každý obleček taky budou něco stát. Čím větší a honosnější, tím hlouběji do peněženky sáhnete, nebo nesáhnete a rámy si zapůjčíte. To s sebou nese řadu výhod především materiální povahy, ale na straně druhé bohužel jasné okleštění tvůrčích idejí. A s tím se hned tak někdo nesmíří. Další alternativou je najít sponzora. Já to zkusila. První kroky byly marné a špatně směrované. Pak mi došlo, že pomohou jen spřátelené a vodomila chápající duše a ejhle! Nějaké ty korunky se vysypaly.

Máte fotky, máte rámy. Kam ale s nimi? Galerie bývají dost drahé. Naštěstí vynalézavý jedinec obejde hrady, zámky, bary, školy nebo vstupní haly více či méně renomovaných podniků či jiných institucí. Vystavovat se dá vlastně skoro kdekoliv. Jen pozor na možnosti vytypovaného objektu co do osvětlení a výstavních ploch – ve velkých prostorách se fotografie malého formátu ztratí a pokud máte velké obrazy, nemusí se všude vejít. Kulantní řešení pro otřelé borce-vystavovatele je mít fotky k dispozici ve formátu menším i větším. Nejmenším obecně uznávaným výstavním formátem je A4 – s patřičným „oblečkem“ a vhodnými prostory to nemusí být vůbec zlé. Kdo ale jednou zkusí formáty větší, je lapen a chycen…

Tím vším ale zdaleka „legrace“ nekončí. Jde se s kůží na trh a když už si vaše dílo někdo prohlédne, bude hledat, na čí hlavu snést chválu či kritiku. Je proto na místě „pustit“ o své osobě pár informací. Nejlépe, v případě „podvodníka“, doplněné fotografií pachatele díla mimo i v mokrém živlu a se vší parádou (technikou). Když už se najde nějaký ten sponzor, i on by byl na tomto místě jistě rád zviditelněn. „Kniha výstavy“ – nástroj komunikace a zpětné vazby nesmí samozřejmě chybět.

A protože dílo podvodního fotografa nemusí být pro běžného člověka vždy čitelné (například u mé fotky s detailním pohledem na raka říčního jsem zaslechla jednu paní středního věku cosi pronést o odporných sépiích), doporučuji vyrobit popisek pro každý snímek. Instalace těchto cedulek je, díky vymoženostem dnešního světa, prostá – znovupoužitelnou měkkou hmotou à la žvýkačka. To už bohužel neplatí o věšení zarámovaných fotografií… Pro tuto činnost nabízím jednu základní radu: nedělejte to sami, sežeňte si alespoň jednoho pomocníka.

K čemu by byla výstava, kdyby ji nikdo neviděl? Vězte proto, že si zcela jistě prohloubíte znalosti v oblasti grafiky při výrobě pozvánek, reklamních plakátků či bannerů pro web a v komunikaci s médii. Konečně se blíží „pár minut zasloužené slávy“ – vernisáž. A zařizuje se dál: musíte „ukecat“ někoho, aby vám pronesl úvodní řeč (introverti pozor, jako autoři se malému projevu stejně nevyhnete). Hosté by neměli být na sucho, takže zajistíte občerstvení a také hudební nebo taneční vystoupení pro zpestření zahájení akce. Co se hostů týče, můžete to pojmout různě. Já jsem například sezvala téměř výhradně svou „potápěčskou“ rodinu. Díky této zájmové souhře probíhalo vše hladce a všichni se dobře bavili. Najednou vám dojde, že tito lidé přišli kvůli vám a jsou tu pro vás. Máte svá oblíbená díla pohromadě „v gala oblečcích“ a cítíte se úžasně. A to jsou věci, pro které stojí za to věnovat čas a námahu, kterou si každá výstava od autora bezpochyby vyžádá. Snad také i proto, že s vaší první vernisáží budete na případnou pozvánku na výstavu, kterou vám někdo pošle, pohlížet zcela novým pohledem – budete si jí vážit.

 

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group