ikoktejl

VRULJA, podmořský vývěr

Vrulja, podmořský vývěr 

 

   Napsal a vyfotografoval Jan Hájek

 Je jen málo unikátních potápěčských lokalit, které jsou nám přitom poměrně snadno dostupné. Jednou z nich je Vrulja, podmořský vývěr sladké vody z krasových jeskyní, v jehož okolí se nachází unikátní živočišné a rostlinné společenství. Tato lokalita, popisovaná ve všech potápěčských průvodcích jako absolutní „top“, se nachází na chorvatském pobřeží mezi Omiší a Makarskou. Přímo ze břehu však není přístupná a tak nejsnáze se k ní dostanete lodí české potápěčské základny, sídlící na ostrově Brač.

 

Dnes je krásný den. Vyplouváme potápěčskou lodí Dylina ze Sumartinu, turistického městečka na východním konci ostrova Brač. Za chvíli už míjíme nejvýchodnější výběžek ostrova a vplouváme do Bračského kanálu. Očekávám zde obvyklé vlny a vítr přející surfařům a plachetnicím, ale moře je dnes jako olej, loď po klidné hladině jen letí. Navigace je jednoduchá, míříme k místu, kde se stýká pohoří Velebit s pohořím Biokovo. Když se loď blíží k pobřeží, obvykle začíná sílit studený vítr, který proniká na moře průsmykem mezi skalami. Dnes však máme štěstí, dnes nefouká.

Dorážíme k pobřeží a prohlížíme si strmé skály tyčící se nad lokalitou, už jsme ustrojeni a připraveni k výsadku. Delší dobu už nepršelo a tak proud sladké vody tryskající z podmořského vývěru vzhůru směrem k hladině není silný. Už jsem zažil, že vývěr zvedal mořskou hladinu o několik desítek centimetrů a vytvářel silný hladinový proud. Jedinou možností byl tehdy výsadek z jedoucí lodi a okamžité zanoření, protože hladinový proud tekoucí na všechny strany se téměř nedal překonat. Přímo u lokality se nedá kotvit, dno zde spadá do hloubky příliš strmě.

Na náčelníkův povel skáčeme do vody a první pocit, který se nás zmocňuje, je pocit nezvyklého chladu. Moře, které kolem Brače dosahuje při hladině 27° C, zde nemá více než 18° C, zažil jsem tu ale i 15° C. Klesáme podél dna, které se tu člení do jakýchsi schodovitých sloupů a směřujeme ze strany k vývěru. Musíme zachovat opatrnost a vyhnout se naplavání nad vývěr, proud vody by nás mohl během několika vteřin vyhodit na hladinu. A je to tu! Jak se blížíme k vývěru, naše vidění ve vodě se náhle rozostřuje, vplouváme do pásma míchání sladké a slané vody, které se projevuje podobně, jako sirup ve sklenici vody. Porosty skal kolem nás se změnily. Z jednotvárné zelené, občas přerušené bílou trávou nebo žlutou či oranžovou houbou, je náhle všechno neuvěřitelně barevné. Vnímáme zejména barevné kontrasty růžovofialových a žlutých porostů a temně modré vody. Sestupujeme podél skalních sloupů, dostáváme se do pětadvacetimetrové hloubky a přibližujeme se k vřídlu. Pak se před námi otevírá černočerný otvor do podmořské krasové jeskyně. Všechno kolem je pokryto kobercem svítivě fialových korálovců – příbuzných sasanek. Přibližujeme se, proud tryskající vody je dnes slabý, v okolí otvoru naopak registruji násavný efekt, do otvoru se proto nepouštím. Představa zavlečení násavným proudem do skalního bludiště mě nijak neláká a komerční ponory do jeskynního systému stejně nejsou povoleny.

Vřídlo, které se otevírá před námi, zde není jediné, ve skutečnosti jde o sestavu několika vzájemně propojených vřídel. To hlavní se nachází v jedenašedesáti metrech a vede údajně do hloubky přes sto padesát metrů. Toto vřídlo se nachází svou hloubkou mimo rozsah sportovního potápění. Zdejší podmínky jsou tak náročné, že i ponor k vývěru v pětadvaceti metrech lze doporučit jen zkušenějším potápěčům. Několik potápěčských nehod, které se na tomto místě už staly, nelze brát na lehkou váhu.

Odpověď na to, proč na tomto místě panují tak unikátní přírodní podmínky, dává snížená salinita, nízká teplota a odlišné chemické složení vody. Díky nim se zde nachází celá řada endemických živočišných a rostlinných druhů. Zvlášť úchvatné jsou velké koberce porostů zářivě fialových korálovníků (Corynactis viridis) pokrývajících okolí vývěrů a skalní sloupy vystupujících z hlubiny, ty se střídají s porosty sytě zbarvených hub a žahavců. Mezi tím vším lze najít neobyčejné množství nahožábrých plžů, kolonií monohoštětinatých červů a dokonce i sladkovodní slávky. Z ryb jsou zde především zastoupeni neobvykle velcí slizouni, nalezli jsme tu i mořského ďasa. Často sem míří rybí hejna, která využívají sladké vody ke zbavování se parazitů. Vše tu lze spatřit v mimořádných množstvích a mimořádné velikosti. Optické vlastnosti míchající se sladké a slané vody umocňují pocit, že všechno je tady jako pod zvětšovacím sklem.

Zahajujeme pozvolna výstup, po vystoupání po skalních věžích proplouváme skalními úžlabinami, dno zde začíná narovnávat svůj sklon. I tady registrujeme množství mikrovývěrů, kterými stoupají provázky sladké vody písečným dnem. Nyní máme více času na pozorování nahožábrých plžů. Intenzita působení sladké vody postupně slábne a my se ohříváme v teplejší mořské vodě. Po bezpečnostní dekompresní zastávce už vystupujeme na hladinu. Následuje svačina, nezbytná hydratace a po prohřátí dalmatským sluncem míříme na druhý dnešní ponor do krápníkové jeskyně Maňajama 2. To už je ale zase jiná pohádka... 

 

 

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group