ikoktejl

Nedotýkejte se života

Základní krédo Galapág:

  

   Text a foto: Tomáš Melichárek

 Tisíc kilometrů západně od pobřeží Ekvádoru v Tichém oceánu je roztroušeno několik ostrovů. Islas Galápagos − přesně tak zní název ekvádorského souostroví, složeného ze třinácti velkých a mnoha malých sopečných ostrovů . Divoké ostrovy s velmi rozmanitými formami života jak na souši, tak pod vodou vám zcela jistě učarují. Snad nikde na světě totiž nenajdete pohromadě tolik různých druhů života. Mimo jiné prehistoricky vyhlížející leguány mořské, obří suchozemské želvy, lachtany jihoamerické galapážské a bezpočet mořských ptáků.

 

   Obavy potápěčů cestovatelů

Začátkem října 2008 se členové prostějovského klubu Dive Crew spolu s dalšími potápěči z jižní Moravy účastnili cesty do Ekvádoru a na Galapágy. Nejdříve na nás čekalo týdenní potápění z plachetnice Alta a pak cestování po Ekvádoru. Obavy potápěčů  cestovatelů, se kterými jsem hovořil o Galapágách, byly nejčastěji spojeny s proudy, studenou vodou a počasím. Proto bych se rád podělil se čtenáři o vlastní zážitky a pokusil se některé věci objasnit. Galapágy se sice rozkládají u rovníku, avšak kvůli působení mnoha vlivů je počasí poněkud jiné, než lze na základě určení zeměpisné polohy očekávat. Nepovažuji se za vědce, nicméně díky svým čtrnáctiletým zkušenostem profesionálního potápěče a s mou profesí spojeným cestováním jsem přece jen jistých zkušeností nabyl.

 

   Proudy a teplota vody

Při ponoru nepochybně nejvíce ovlivňují potápěče proudy a teplota vody. Galapágy jsou v průběhu roku omývány hned několika proudy, které s sebou přinášejí život. Jedná se o západní Cromwellův, jihovýchodní Humboldtův, severovýchodní Panamský a východní rovníkový. Cromwellův a studený Humboldtův proud jsou dárci živin nepostradatelných pro tamní bohatý podmořský život. Nejvýznamnějším proudem je Humboldtův, ovlivňuje Galapágy půl roku, přináší s sebou chladnější a suché období mlh zvané garúa a nejvíce je jeho vliv znát na jižní části ostrovů. Severovýchodní ostrovy, vzdálené den plavby, které jsou mezi potápěči známé pod názvy Wolf a Darwin, jsou tímto proudem ovlivněny méně. Na tamní vody rovněž působí podstatně teplejší rovníkový proud. Teplota vody se tak v době našeho pobytu, na začátku října, pohybovala v rozmezí 22−25 °C. Naše výstroj se proto skládala převážně z 5mm nebo 7mm obleků, případně s 3mm haubnou, podle individuálního rozhodnutí každého z nás. U jižních ostrovů od rovníku neboli centrálních Galapág byl Cromwellův proud znatelně studenější 17−20 °C, voda proto měla horší viditelnost. Využili jsme i krátkých zateplovacích vestiček pod oblek, které jsme si s sebou pro jistotu vezli.

 

   Uvidíme něco?

Ponory u centrálních ostrovů na jihu Galapág nebyly zrovna v nejčistější vodě, což však automaticky neznamenalo, že nebyly zajímavé. Záleží na přístupu každého potápěče a na tom, co očekává od pobytu pod vodou. Jestli je cílem o ponoru pouze pozorování velkých ryb, budete nepochybně zklamáni. Pokud se ale spokojíte s endemickými živočichy, budete spokojeni i s ponorem v lomu poblíž vašeho domova. Ostatně tento názor zastávám i v rámci mnou vedených potápěčských kurzů. Krása a kouzlo mořského světa nejsou jenom spojeny s hejny kladivounů či velrybích žraloků, ale také s drobnými korály, s korýši a se stěnami barevných hub.

Vraťme se k naší výpravě na Galapágy. Před začátkem potápění bylo očekávání toho, co nás čeká, spojeno s obavami z neznáma, ve výpravě se totiž nacházeli jedinci s pouhými dvaceti ponory. Pokud máte zkušenosti s potápěním, zcela jistě víte, o čem mluvím. Nejdůležitějším úkolem na začátku bylo správně se rozdělit do dvou osmičlenných skupin. Mou skupinu tvořili pouze mí žáci, které jsem dobře znal a mohl jim důvěřovat, proto jsme se mohli potápět do stále větších hloubek. Druhou skupinku tvořil kolektiv z jižní Moravy, pro mne neznámí lidé. Ty vedl George, místní instruktor a průvodce. Věděl jsem, že si svou skupinu ohlídá a nebude ji vystavovat zbytečnému nebezpečí. I pro něj to byli cizí lidé a on nevěděl, jak na tom potápěčsky jsou. Pod vodou měli větší štěstí na zážitky než my, přestože potápěčsky patřili ke slabší skupině. Naši skupinku vedl průvodce Jonathan Green, Angličan žijící 20 let na Galapágách, který původně pracoval jako geolog, nyní se živí jako průvodce a instruktor potápění. Od prvního okamžiku nás spojila vášeň pro fotografování.

 

   Technika potápění

V místních vodách byla výrazně jiná než ve vodách, které jsem měl možnost doposud navštívit. Mírně rozvlněná hladina moře při přejezdu na lokalitu zodiakem pro nás znamenala první odčerpání sil. Do vody jsme museli současně spadnout po zádech s vypuštěným Jacketem a rychle se potopit. Nezbylo mi nic jiného než padat do vody s foťákem pevně připnutým k tělu a se sklopenými rameny blesků. Hned po zanoření jsme plavali usilovně do hloubky mezi 5 až 10 metry a tam se srovnali zpět do buddy týmů. Těsně pod hladinou byl většinou střední až silný proud, naším úkolem tedy bylo dostat se rychle dolů a chytit se kamenného dna.

Lávovité balvany byly téměř holé a ostré. Další část ponoru byla bezproblémová, klouzali jsme vodou přitisknuti těsně ke dnu nebo ručkovali po kamenech za naším průvodcem až do hloubky mezi 20 až 40 m. Vymezený čas jsme strávili na místě pozorováním všeho, co nám moře přineslo. Vzhledem k nedostatku prostoru omezím svůj popis podmořského života a řeknu, že je dokonalý..

Dokážete si představit pocit každého fotografa, když mu přes nemalý počet obrázků stále něco uniká. Dlouhá léta jsem pracoval s malým kompaktem Canon Ixus pouze s pomocí vyvážení bílé a přirozeného světla. Ale počínaje rokem 2008 jsem si konečně vybral z celé řady nabízených přístrojů a udělal si radost. Pořídil jsem si hliníkové pouzdro od korejské firmy PATIMA, určené pro zrcadlovku CANON D 450. Sestavu jsem dovybavil dvěma blesky INON Z 240. Přes veškerou úctu k prvnímu kompaktu se jedná o zcela nesrovnatelný zážitek spojený s focením. Je to velká výzva.

V důsledku každodenních zážitků jsme dostali nápad provést dva „výživnější” ponory denně. Naštěstí se jednalo jen o záblesk myšlenky, kterou jsme vzápětí zavrhli, a uznali, že zdejší ponory svým způsobem představují špičkový sportovní výkon. Není od věci čas od času si odpočinout i za cenu vynechání některého ponoru. Tři opakované ponory v proudech pod hranicí 40 metrů totiž donutí člověka sáhnout si na samé dno sil.

Vraťme se ale pod hladinu oceánu. Když už jsme se dostali na určené místo pozorování, každý se zaklínil do své skulinky mezi balvany. Podobali jsme se svým způsobem murénám, vystrkujícím hlavy ze svých skrýší. Tady dole jsme se stali pozorovanými objekty my. Možná jsme jim připadali jako strašidla, ze kterých unikaly proudy bublin, nebo převážila jejich zvědavost. Faktem ale zůstává to, že jsme se pro obyvatele mořského dna stali zajímavým objektem pro pozorování. Mezi pozorovateli nechyběli vzrostlí žraloci galapážští či karety obrovské, patřící mezi největší mořské želvy vůbec, kterých zde žije nejvíce v celém Tichém oceánu. Zajímali se o nás také rejnoci a připluly stovky kladivounů stříbrných. Podle našeho průvodce se jednalo převážně o samice. Ty nejodvážnější připluly do vzdálenosti dvou metrů. Dodnes lituji toho, že jsem měl méně zkušeností s novým foťákem, které mě tak připravily o kvalitnější záběry. Letos se mi snad fotograficky bude dařit lépe. Náš průvodce se od nás náhle odpoutal a jako střela zamířil k hladině, ano je to tady, u hladiny zahlédl žraloka velrybího. Pochopitelně jsme si to nemohli nechat ujít a následovali Jonathana. Více než pětimetrové „miminko” s námi mělo naštěstí dostatek trpělivosti a chtělo si s námi hrát. Zřejmě mu učarovaly blesky mého Canonu, neboť se pohybovalo v mé bezprostřední blízkosti. O to více jsem se děsil případného dotyku. Základní krédo Galapág totiž zní: Nedotýkat se žádného života!

 

   Luxusní jachta ALTA

Tato jachta představovala naši operační základnu, kde bylo o nás dokonale postaráno. Vždy po ponoru čistá osuška, nealko a malá svačinka. Samozřejmostí byla teplá voda ve sprše. Nutný odpočinek k nabrání sil pro další ponory trávil každý po svém. Někteří z nás se neustále probírali displejem foťáku a vybírali alespoň z toho mála, co se podařilo nafotit, jiní upravovali nedoladěnou výstroj. Pokud se občas kolem poledne ukázalo slunce, vyrazili jsme na palubu prohřát si kosti a získat bronzovější barvy. Období garúa s sebou totiž nese mračna, slunce je ve hře pouhých několik hodin denně. Na lokalitě Darwin, kde jsme strávili dva a půl dne, jsme naštěstí měli slunečních hodin podstatně více.

Závěrem mohu jen říct, že naše dojmy z Galapág a Ekvádoru jsou stále živé a snad silnější než na místě samotném. Potápěli jsme se na prastarém lávovém poli nebo v kráteru podmořské sopky. Navštívili jsme pevninu ostrovů Galapág. Nezapomenutelný byl třídenní pobyt v amazonské džungli Ekvádoru na řece Quayabeno (třetí přítok Amazonky), kde jsme se živili mimo jiné mravenci a piraňami. Plné dobrodružství byly rovněž výlety do města Quito ležícího 2700 m nad mořem, či výlet k sopce Cotopaxi, tačící se do 5897 m n. m. Myslím si, že si to každý z nás užil a vnímal po svém. Ale nejdůležitější bylo, že nakonec všichni fungovali jako dobrá parta. Prostě „dive crew“.

Osobně jsem tolik zážitků z Galapág nečekal, snad proto jsem tak mile překvapen. A slibuji, že z příští cesty na Galapágy dovezu lepší fotografie a snad více zážitků.      

 

   Galapágy

Galapágy se nacházejí po obou stranách rovníku. Ten přetíná severní část největšího ostrova Isabela. Souostroví má rozlohu 7844 km², žije zde asi 13 000 obyvatel. Galapágy jsou ekvádorskou provincií. Hlavní město je Puerto Baquerizo Moreno na ostrově San Cristóbal. Nejznámější jsou ostrovy Isabela, San Cristóbal, San Salvador, Santa María a Santa Cruz. Galápago znamená želva − název znamená tedy něco jako „želví ostrovy“, v některých ekvádorských mapách najdete pojmenování Archipiélago de Colón. Souostroví je tvořené z kuželů mladých sopek, některé jsou dodnes činné. Ostrovy jsou většinou suché, mají černý povrch z lávových skal a částečně zalesněné jsou pouze vrcholy sopek. První ostrovy Galapág vznikly z čedičové lávy při podmořských erupcích, přibližně 5,5 milionu let.

 U Galapág žije největší populace karety obrovské v Tichém oceánu. Karety se pravidelně vracejí na pláže, kde se samy vylíhly, aby zde zplodily nový život. Mezi nejznámější obyvatele ostrovů patří terej modronohý, želva sloní, leguán mořský, tuleň galapážský a pěnkavy.

 Leden, květen, červen, říjen, listopad a prosinec, šest nejlepších měsíců pro suchozemskou návštěvu Galapág. V tuto dobu je počasí opravdu dobré. Mezi prosincem a květnem je voda výrazně teplejší než po zbytek roku, oceán je poměrně klidný a počasí se vyznačuje slunečními dny. Je to také nejlepší doba pro pozorování jedinečných druhů zvířat na ostrovech. Pro červen až listopad platí, že je to šest nejlepších měsíců pro potápění. V tuto dobu jsou vodní proudy klidné. Silnější proudy však bývají během července, srpna a září.

 

Nedotýkejte se života!

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group