ikoktejl

Nemáte UW futrál na foťák?

Nemáte UW futrál na foťák? Vyrobte si ho…

 

   Připravil: Václav Kříž

 Právě pod tímto heslem proběhla nedávno na internetové potápěčské konferenci obdivná diskuse k jednomu, dnes už skutečně ojedinělému výtvoru – doslova na koleně vyrobenému pouzdru na fotoaparát, který tak dal znovu vzpomenout doby zlatých českých ručiček, v oblasti fotografování pod vodou nevyjímaje.

Jeden z účastníků diskuse při té příležitosti připomněl tradiční setkání takových fotografických všeumělů v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století na břehu východoněmeckého jezera Helene See, kde tehdy každý rok na podzim probíhala soutěž, krátce pojmenovaná Berliner Unterwasserfotowett­bewerb.

Berlínská soutěž podvodních fotografů byla ojedinělý podnik a dodnes na něj všichni, kteří jsme měli tenkrát tu čest, vzpomínáme jen v nejlepším. Byla to nejen mezinárodní potápěčsko-společenská záležitost, na kterou jsme se těšili a kterou jsme žili celý rok, ale také přímo vysoká škola podvodní fotografie. Němci, ať už východní nebo západní, byli tenkrát jako UW fotografové jednoznačně na špici. Kompozice, expozice a všechny ty nezbytné fotografické dovednosti, to měla jejich první liga v malíčku a nám nezbylo, než se učit. Aspoň od těch Němců, za kterými nás pustili, od východních. A učili jsme se rádi, někteří z nás z těch zkušeností čerpáme dodnes.

Ovšem, v čem jsme rozhodně nebyli o krok pozadu, ale naopak jsme se hřáli v neskrývaném obdivu a někdy i závisti našich německých kolegů, to byla výroba pouzder na foťáky. České kutilství se snad přijímá už s mateřský mlékem a v dobách socialismu to platilo dvojnásob. Zásadní rozdíl byl v samotném pojetí výroby. Němci vycházeli z použití jakéhokoliv jen trochu vhodného polotovaru, který našli doma, na smetišti a nebo v nejbližším obchodě s instalačním materiálem. My, Češi, jsme si ve většině případů všechno vyráběli už rovnou na míru. A podotýkám, že rovnou z prvotřídních surovin. A tak byly k vidění vedle německých pouzder z papinových hrnců nebo vojenských várnic, ozdobených vodovodními kohoutky, takové technické skvosty „made in Tchechien“, kde základem byly kostky leteckého duralu, titan a kvalitní plast. A také odlitky, za které by se nemusela stydět ani NASA. To všechno zpracované, když ne na NC strojích, které v té době byly v plenkách, tak každopádně na obráběcích strojích první kategorie.

Vím, o čem mluvím. Společně s kamarádem a mým letitým fotografickým souputníkem Radkem Skramoušským jsme takovou výrobu mnohokrát absolvovali. Nečestnou výhodou byly naše pracovní podmínky. Já byl dlouhá léta zaměstnancem filmového servisu na Barrandově a Radek technikem v Druoptě. Spojení takřka dokonalé. Jediným problémem tak pro nás byly součástky, které se nedaly vyrobit a velmi obtížně se sháněly. Jako třeba kroucené šňůrové kabely, konektory a různé typy gumových výlisků a těsnění. Naštěstí „O“ kroužky už v sedmdesátých letech prorazily i za vrata železné opony a byly celkem dostupné, ovšem v kvalitě problematické. Dokonce existovaly i návody na jejich lepení z metráže. V úplných začátcích, na přelomu padesátých a šedesátých let, to jsme se ale museli obejít i bez takových vymožeností, a třeba naše první pouzdro na 8mm kameru Admiru bylo těsněno podobně jako láhev od okurek. A víko pěkně přitažené křídlovými matkami! A abych nezapomněl na věc nadmíru důležitou, funkci ovládacích průchodek převzaly u prvních kejzů (pouzder) vyrobených v padesátých a šedesátých letech jen mírně upravené a k obalu poctivě přivařené vodovodní kohoutky, těsněné nikoliv konopím, ale lojovou šňůrou. Němcům se stejná technologie osvědčila ještě o patnáct, možná i dvacet let později.

Pouzdra z konce osmdesátých let, než se nám svět otevřel doopravdy, byla už takové kvality, že je dodnes možné jejich srovnání se současnou výrobní produkcí renomovaných firem. Tou nejsoučasnější! Myšleno strojírensky, nikoliv elektronikou, samozřejmě. O té se nám mohlo jenom zdát, ale bojovali jsme s ní statečně. Naším vrcholným kouskem bylo dnes už úsměvné použití magnetických tyčinkových spínačů a třeba také zdvojených kondenzátorů blesků. Jeden, skutečný, sloužil jak měl, druhý, falešný, pak k pašování drobného oběživa na nákupy ve Frankfurtu nad Odrou.

Zvlášť pyšní jsme na poslední sérii čtyř kusů pouzder, dokončených těsně před revolucí. To jsme si dovolili koncepci, kterou po nás zopakovali až v roce 1992 technici od Nikonu. Pravda, o něco lépe a dokonaleji. Ale možná ne radostněji. My zbavili obyčejnou Prakticu plechovo-plastového obalu a na její šasi přímo na míru „ušili“ frézou vodotěsný duralový kabátek s honosným nápisem Praktica Marine Professional. V Nikonu o pár let později také kompletně odstrojili jejich model F601, ovšem pouzdro nazvali skromněji – „jen“ Nikonos RS.

Dnes už je to o vzpomínání. Ale člověka pohladí po duši i po těch letech – slyšet a číst, že udělat si dobrý futrál na foťák není ani v dnešní době úplně ztracená záležitost.          

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group