ikoktejl

Potápění s Erikem - Dugi OTOK

   Text a foto Alena Voráčková

   Dlouhý nebo také velký ostrov

Dugi Otok (otok = chorvatsky ostrov) – největší ostrov severní Dalmácie, je také jedním z největších v Jaderském moři. Má rozlohu 124 km², jeho největší délka dosahuje 43 km, minimální 4 km. Jihozápad pobřeží charakterizují strmé vápencové útesy s nejvyšším vrcholem Vela Straža (338 m), odkud je překrásný výhled na rezervaci souostroví Kornati.

Zbytek ostrova sestupuje k moři pozvolna a nabízí bezpočet menších a větších zátok s plážemi. Silnice, spojující jednotlivé usedlosti, nabízejí překrásné výhledy na malé ostrůvky, které Dugi Otok obklopují. Přímo na ostrově můžete navštívit přírodní rezervaci Telašćica.

 Erik, majitel potápěčské báze, ubytovacích zařízení a potápěčský průvodce, je mladý a milý člověk se smyslem pro humor, ochotný splnit všechna potápěčská přání svých klientů. Vytknout se mu dá snad jen jistá nedbalost na potápěčský zevnějšek, někdy chodil do vody v příšerně odrbaném žaketu a obscénním růžovém neoprenu, respektive pouze v jeho svrchní části, kterou si bez skrupulí natáhl přes vyšisované šortky. Z mého pobavení si pranic nedělal a já fotila, div mně čočka nepraskla. Prostě chlapík sympaťák. J

Byli jsme tu koncem září a přišlo mi, že jsme na ostrově téměř jediná skupina turistů. Vše bylo dobře zorganizované: potápěčské věci jsme přímo z garáže domu přehodili do Erikovy dodávky, kterou je Erik dovezl buď pár metrů ke své lodi do přístavu, nebo třeba rovnou na druhou stranu ostrova na krásnou pláž, kde měl k dispozici člun. Ponory byly zajímavé, ale nejvíc mně utkvěl v paměti poslední do jeskyně „Pools“.

   Potápění v „Pools“

Poslední den našeho potápění u Erika byl slunečný a teplý, radost nám kazil jen silný vítr. Jeli jsme proto na západ ostrova do zátoky Brbiščica, doufali jsme, že tam bude klidněji. Moře nás ale na pláži přivítalo bouřlivým příbojem. Erik nás zavezl za ústí zátoky a po hodině nás měl vyzdvihnout u „Pools“ – jeskyně s různě velkými „okénky“ s výhledem na volnou vodu.

Ponor začíname u rozměrné skalní dutiny vysoké asi 11 metrů a hluboké 13 metrů. Jdeme ve trojici: já, Petr a svérázný Němec Heiko, který je výborný buddy. Možná je až trochu moc „free“ – nenosí vůbec žádný budík a chodí nenápadně koukat na můj. Jinak je velmi trpělivý k mým pokusům o focení s digitálním přístrojem. Zpočátku ponoru se pohybujeme okolo 17–19 metrů. Po levici máme téměř kolmou stěnu, o kterou se nahoře rozbíjejí velké vlny. Potkáváme spousty ryb, například skupiny mořanů obecných, kteří plují spořádaně jeden za druhým, nebo hejna opravdu velkých parmic pruhovaných. Hledají u dna potravu a nechávají nás přiblížit se i na metr. Podvodní terén nabízí spousty skrýší ve formě menších či větších skalek. Svítíme do nich na barevné porosty hub a objevujeme i různé živočichy. Z ryb tyto stinné úkryty vyhledávají třeba oranžoví parmovci zlatohlaví. Heiko na cosi ukazuje – a hurá, máme tu čest s největším poustevníčkem středomoří (Dardanus calidus). S těžkým nákladem sasanek cizopasných se stává snadnou kořistí pro můj pomalý digitál. Je opravdu překrásný a nechce se mi od něj odejít.

Z rozjímání mě vytrhává Petrův manometr před maskou. Je na polovině vzduchu, zatímco já jsem se sotva začala potápět. Dost mě to udivuje, potápí se přece s 15 l láhví. Omlouvá ho ale to, že má za sebou jen pár ponorů po kurzu a také je to chlap jako hora. Vystupujeme proto do menší hloubky, ve stěně nás ještě upoutal krásný exemplář nereidky: mnohoštětinatého červa s výrazným zbarvením, který dorůstá délky až 30 cm.

Jeskyně dosahujeme, když má Petr 60 bar. Naznačuje, že chce vstoupit dovnitř. Protože Heiko i já máme vzduchu dost, rozhodujeme se „Pools“ proplavat. Krátkou jeskyňkou se nechá vplavat do „bazénu“ s hloubkou okolo 8 metrů, kde je velké okno na hladinu. Druhým, o málo delším tunelem se dostáváme bezpečně ven. Vše vychází a Petr se po pobytu v jeskyni přisává Heikovi na octopus. Mám ještě spoustu vzduchu a nechce se mi nahoru. Malé zdržení přináší bonus – setkávám se v kamenech před jeskyní s pyskounem tmavým. Je šedomodrý a prsní ploutve má lemované neonově fialovou. Škoda, že oba někam chvátáme…

Nabízím klukům, že půjdu obhlídnout na hladinu, zda už pro nás Erik nejede. „Venku“ to pekelně houpe, skrz vlny není nic pořádně vidět. Po několika málo minutách ale s úlevou rozeznávám známou siluetu a mávám pod vodu na kluky, aby se šli také pohoupat.            

   Potápěčská báze

Eric Šešelja se na Dugi Otok přistěhoval v roce 1996 z Kanady (Vancouveru), kde se narodil a žil 27 let. Naučil se potápět ve studených vodách Pacifiku a potom se rozhodl vrátit se na místo, kde žili jeho předkové (jeho rodiče pocházejí přímo z ostrova Dugi).

Podniká v malém (s maximálním počtem dvanáct hostů) a snaží se, aby potápění v místních vodách bylo pro jeho klienty skvělým zážitkem. Nedělá kurzy a půjčování výstroje drží na minimu. Věnuje se jen hotovým potápěčům a průvodcovství ve zdejších vodách.

Jeho základnu najdete v obci Zaglav na jižní straně ostrova. Jsou zde dvě restaurace a malý obchod. Z hlavního města ostrova Sali jsou to pouhé tři minuty jízdy.