ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Barva nešťastné lásky

Stařík dovyprávěl prastarou pověst o nešťastné lásce Sirmondy a Guillauma. Rozpraskanou rukou s prsty pokroucenými těžkou prací uchopil sklenici červeného vína. Pozvedl ji k očím.
Šikmé paprsky zapadajícího slunce v té chvíli ozářily údolí říčky Doa hrou barev a země, jako by chtěla jít slunci vstříc a soutěžit s oblohou v barevnosti, vysílala k nebi pestré žlutooranžové a rudé prsty jehel, věží a zemních pyramid vystupujících ze svěží zeleně borovic a tvrdolistých dubů. Toto fascinující divadlo je možné pozorovat jen v jihofrancouzském kraji Luberon, na úpatí pohoří Vaucluse, kde jsou v údolí říčky Doa jedna z největších ložisek okru na světě. Erozní činnost větru, vody a především člověka zde vytvořila ojedinělý typ krajiny, přitahující mnoho známých malířů, například Cocteaua, Carzoua, Buffeta nebo Ambrogianiho. Příčinou tak neobvyklého zbarvení zdejší krajiny samozřejmě není krev sličné Sirmondy, jak praví pověst, ale různá koncentrace hydroxidů a oxidů železa (goethitu a limonitu) ve směsi s kaolinem a křemitým pískem v místním podloží. Většina návštěvníků sem přijíždí ze západu od města Apt, vstupní brány do celého údolí, a cestu končí v srdci přírodních nalezišť – v Roussillonu. Vesnice obklopená strmými stěnami okrových lomů vystupuje ze syté zeleně borovic jako malířská paleta. Fasády domů jsou pestře obarveny místním okrem v široké škále žluté přes červenou až k hnědé, fialové a narůžovělé. To vše umocňuje jasná modř oblohy odrážející se v roztroušených polích levandule a výjimečně kvalitní světlo, jaké umí vykouzlit snad jen slunce v Provence. Ten, kdo pokračuje údolím dál a vystoupá po úzké silničce do jeho horní části, dostane se až do vesnic Rustrel a Gignac. Také odtud uvidí stejně malebné scenerie, ovšem bez davů turistů. Ti zůstali daleko dole v údolí a neruší poklidnou atmosféru starobylých vesnic a posvátné ticho, které se vznáší nad okrovými lomy, romanticky nazývanými provensálské Colorado. Lomy svůj název nedostaly náhodou. S tím americkým sice nemohou soutěžit velikostí, ale jistě ho předčí pestrostí barev – jen žluté je zde možné nalézt až dvacet odstínů! Na to, jak výhodné je barvit okrovými hlinkami, přišli lidé už dávno. První prokázané užití pochází z výzdoby hrobů Homo sapiens neandertalensis. Neandertálci si právě v oblasti jižní Francie a severního Španělska barvili okrem hroby již před sto dvaceti tisíci lety. Podobný rituální význam měl okr i pro pokročilejší pravěké kultury po celém světě. Návštěvníci tak mohou dodnes díky neobyčejné barevné stálosti okru obdivovat prehistorické skalní malby v jeskynních systémech Altamira či Lascaux. Ani v období starověku se na okr nezapomnělo. Sumerské ženy dokázaly svou krásu zdůraznit použitím žlutého okru, zatímco ženy v Egyptě a Mezopotámii s oblibou používaly na zvýraznění tváří a rtů okr červený. V antickém Řecku slovo ochra znamenalo žlutá půda a odkazuje na největší starověká centra těžby okru v okolí měst Sinope a Athény. Okr byl tehdy velmi žádaným barvivem a speciální lodě s nákladem řeckého okru brázdily celé Středomoří. Ceněné barvivo bylo také často falšováno náhražkami vyrobenými ze směsi křídy a sušených žlutých květů. Ty se však ani zdaleka nemohly svou kvalitou rovnat přírodnímu originálu a časem vybledly. Ve středověku byla naleziště nejkvalitnějšího okru v okolí středoitalského města Siena. Barevnou škálu sienského okru můžeme dodnes obdivovat na plátnech italských a nizozemských mistrů tvořících v době největšího rozkvětu italského malířství v 15. a 16. století. Počátky průmyslové těžby a zpracování okru v okolí provensálských obcí Apt, Roussillon, Rustrel a Gignac spadají do konce osmnáctého století. Těžba ve velkém však přišla až po založení několika těžebních a obchodních společností v roce 1883. Pak už byl místní okr vyvážen do celého světa a stal se důležitou barevnou složkou mnoha nových výrobků – bižuterie, duší na kola, linolea, cigaretových filtrů, barevných papírů a kartonů. Jeho obliba byla dána především relativně nízkou cenou, konstantní zrnitostí a tím, že neobsahoval toxické příměsi. V roce 1929 se ho vyprodukovalo až 40 tisíc tun. Ve třicátých letech zasadil těžbě přírodního okru smrtelnou ránu chemický průmysl se svými umělými pigmenty, které byly levnější a více vyhovovaly požadavkům na nové produkty. Od té doby těžba okru v kraji Luberon postupně klesala a dnes je udržovaná jen v několika manufakturách a slouží pro potřeby výtvarníků, kteří dávají přednost intenzivní barvě a stálosti odstínů přírodního pigmentu. A právě tyto vlastnosti udělaly z okru produkt, který si cení i současní stavaři či dekoratéři. Manufakturní výroba je také mocným lákadlem pro turisty. Návštěvníci provensálského Colorada mají možnost sledovat na vlastní oči celý výrobní postup, který se za tři sta let prakticky nezměnil. Surovina se nejprve rozmělní, smíchá s vodou a pak plaví v systému koryt a nádrží. Hrubý písek a nečistoty se usazují v horních korytech, kdežto okrový kal po několik dní odpočívá a sedimentuje ve spodních nádržích. Voda je pomalu odčerpávána a recyklována. V surovině je běžně deset procent okru a devadesát procent písku. Usazený okr postupně získává mazlavou konzistenci, a pak je lisován do desek či briket, aby se urychlilo sušení. Poslední fází procesu je rozmělnění, teprve potom je pigment vhodný k dalšímu použití. V současnosti se tímto způsobem vyrobí každoročně kolem dvou tisíc tun okru v minimálně sedmnácti odstínech žluté. Toto široké barevné spektrum může být navíc doplněno červenými odstíny, které získá žlutý okr různě intenzivním žíháním. Způsob barevné změny působením teploty objevil již kolem roku 350 před Kristem řecký malíř Kydias. Až budete obdivovat obrazy Vincenta van Gogha, jejichž barvy ani po staletí nic neztratily na své sytosti, vzpomeňte si na jejich původ. Pocházejí z kouzelné krajiny provensálského Colorada s okrovými lomy a žlutou hlínou, která dává kraji barvu a místím vínům specifickou chuť.
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group